První návrh paragrafovaného znění zákona o euthanazii absurdně zapadá do současné diskuse o alarmujícím a velmi neuspokojivém stavu tzv. následné péče v České republice.
Je tomu téměř přesně deset let od doby, kdy vyšla ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví pod číslem jednacím OZP/20365/98 č.12 „Koncepce následné lůžkové zdravotní péče“. Velmi dobře se na to pamatuji, protože jsme tomu nedokázali zabránit, přestože jsme za Českou gerontologickou a geriatrickou společnost absolvovali na Ministerstvu zdravotnictví nesčíslně mnoho jednání a vysvětlování, napsali jsme mnoho dopisů, oslovili jsme mnoho lidí od náměstků po referenty – úplně zbytečně. Obávali jsme se dopadu v praxi – oprávněně.