Nový a poněkud předčasný sníh mi připomněl, že letošní léto i podzim byly prapodivně poznamenány různými korupčními aférami a korunovány metanolovým průšvihem takového kalibru, že mi to vše bralo náladu k psaní. Nechtělo se mi přidávat další stesky k tomu, co jsme všichni viděli v médiích. S odstupem času si ale myslím, že se v letošním létě stalo mnoho sice velmi smutných, ale velmi důležitých věcí, když se naše společnost prostřednictvím svých řekněme normálních struktur začala vypořádávat s tím, co většinu z nás mnoho let zlobí: korupce a šlendrián. Přestože stesky na poměry patří snad už k naší národní povaze, rozhodla jsem se tomu vzdorovat. Žijeme přece v krásné a bohaté zemi plné tvůrčích, moudrých, slušných a šikovných lidí. Měli bychom tedy vidět i ty drobné změny, které mohou znamenat posun k lepšímu. Mohou a snad i budou.

V minulém týdnu byl vcelku za malého zájmu veřejnosti jmenován do funkce nový hlavní hygienik MUDr. Vladimír Valenta, PhD. Člověk se zkušeností z krajské hygienické stanice v Liberci, se vzděláním ve veřejném zdravotnictví a zájmem o veřejné zdraví, který se mimo jiné projevuje (což je i z pohledu mého oboru důležité) zájmem o problematiku zdravého a aktivního stárnutí. Tu by nakonec měl prosazovat i letošní rok Aktivního stárnutí a solidarity mezi generacemi.

Po mnoha letech neuvěřitelného dění na Ministerstvu zdravotnictví (zejména v části odpovědné za veřejné zdraví) a poté, co pan ministr musel v rámci etanolové aféry řešit a odpovídat na otázky, za které měl být odpovědný právě hlavní hygienik, došlo ke změně na pozici, která se zdála po celou řadu ministrů neuvěřitelně a nepochopitelně neotřesitelnou. Protože předchozí hlavní hygienik řešil hlavně své záležitosti (za něž v současnosti čelí kárnému či trestnímu řízení), z Ministerstva dravotnictví ( „ministerstva zdraví“, jak se hrdě překládá do angličtiny – Ministry of Health) se právě ono slovo zdraví téměř neozývalo. Neozývalo se téměř nikdy z úst hlavního hygienika, což byla moje oblíbená úloha studentům managementu zdravotní péče v dobách, kdy jsem ještě učila v jejich magisterském programu: „najděte slovo zdraví ve veřejných vyjádřeních hlavního hygienika“ a referujte – zpravidla nenašli a nereferovali. Jeho vyjádření se týkala třeba očkování, například proti chřipce, přestože sám se očkovat nenechal, a když ohlásil, že pravděpodobně sám onemocněl (neočkován) prasečí chřipkou, zatímco pro národ bylo nakoupeno nespotřebovatelné množství vakcíny, nabylo jeho působení rozměru absurdního divadla.

Etanolová aféra už podlé mého názoru neúnosnost tohoto absurdního divadla jasně prokázala a zveřejnila i pro méně zúčastněné. Nejen to, že by v tom, co jíme či pijeme neměly být jedy, ale také v tom, že bychom měli vzít v úvahu, zda v České republice není pití, a to včetně nejtvrdšího alkoholu, až příliš dostupné. Zda musíme opravdu být v čele světové konzumace alkoholu.

Zdraví je zvláštní komodita – je to hodnota individuální i společenská, je to východisko blahobytu společnosti. Vždy si nakonec zdraví přejeme a považujeme je za podmínku mnoha dalších věcí, včetně naší spokojenosti, postavení, zabezpečení a podobně. Zdravotnictví ovlivní zdraví lidí v průměru z cca 10 procent, optimisté uvádějí poněkud vyšší čísla, ale nikdy se nejedná o více než dvojnásobek. Významná pro zdraví je naše genetická výbava (kterou ale neovlivníme) a potom náš vlastní životní styl, zdravá strava, dostatek pohybu, prostředí, v jakém žijeme. Tyto faktory jsou ovlivnitelné na individuální i společenské úrovni.

Proto bychom měli o zdraví hovořit a nejen hovořit, nejen slýchat obecná doporučení, ale umět je převést do každodenního života. V rozvinutých a kulturních zemích pěstují tzv. zdravotní gramotnost daleko úspěšněji a ryze prakticky, ve srozumitelných návodech, kampaních, sděleních, doporučeních. Vytvářejí také lepší podmínky pro to, aby lidé mohli o své zdraví sami a lépe pečovat, a není to jen v marketingu léků a očkování. Z vlastní zkušenosti víme, že tam, kde se postaví sportoviště (a nemusí to být nákladné stavební projekty), tam více lidí sportuje. Pokud krajem či městem vedou bezpečné cyklostezky, lidé po nich jezdí. Pokud se odstraní bariéry, více lidí se obslouží samo bez cizí pomoci. Pokud se nabídnou rady, jak žít zdravěji, zpravidla tak činí. Zdraví je přece důležité pro nás všechny, protože jsme národem tvůrčích a moudrých lidí. Těším se na to, že se nyní a to i s nástupem nového hlavního hygienika i u nás začne více o zdraví mluvit – to je prvním předpokladem pro to, abychom se o ně začali konečně jako společnost řádně starat a neřešili jen věčné problémy zdravotnictví.