„Schiller by nosil roušku“ uvedl prof. Christian Drosten, známý virolog z berlínské Charité. Ten byl v letošním roce vyzván, aby při příležitosti narozenin významného německého básníka a dramatika Friedricha Schillera (nar.10.listopadu 1759) přednesl v německém literárním archivu v Marbachu tzv. Schillerovu přednášku.

Vyzvaným řečníkem bývá každoročně významná osobnost veřejného života, byl jím například i bývalý německý prezident Richard von Weizsaecker. Není divu, že v době současné pandemie k ní byl vyzván právě tento virolog, který se na zvládání pandemie v Německu (a nejen tam) podílí jako vědec i šiřitel osvěty a vědecky podložených všeobecně srozumitelných informací.

Drosten uvedl, že Schillerův i jeho životopis mají jeden významný údaj společný: oba vystudovali medicínu a ani jeden z nich se klinické medicíně ve svém životě dále nevěnoval – Schiller se věnoval literární a dramatické tvorbě, Drosten vědě a výzkumu v oblasti virologie se zaměřením na koronaviry. Zatímco se Schiller velmi významně společensky angažoval, Drosten zdůraznil, že jeho práce je prací odbornou, která nemá s politikou vůbec nic společného. Schiller se považoval za „světoobčana, který neslouží žádnému knížeti“. To je Drostenovi na Schillerovi zvláště blízké. I pro vědu jsou svoboda a nezávislost klíčové. Zatímco Schiller musel o svobodu své tvorby mnohdy velmi tvrdě bojovat a usilovat, v životě Christiana Drostena tomu bylo naopak – výsledky jeho bádání a jejich publikace byly oceněny a dovedly jej až k nynější pozici v Charité.

V současné vědě je samozřejmé, že jsou výsledky prezentovány a široce a svobodně diskutovány v rámci vědecké obce i s veřejností. Důležité je nejen vědecké důkazy získávat a schraňovat pro vědecké publikace, ale také dávat k dispozici veřejnosti, poskytovat podklady k lepší orientaci v daném problému. V době pandemie to je klíčové, protože tu velmi záleží na postoji každého člověka. Lidé potřebují spolehlivé informace, které vycházejí z vědeckých poznatků, ale jsou prezentovány srozumitelně. V tom vidí Drosten důležitou roli nejen svou ale i ostatních vědců a odborníků. I pro ně by mělo platit schillerovské „keinem Fuersten dienen“ – nesloužit žádnému knížeti. Naopak měli by poskytovat informace, fakta a pomoci je pochopit. Srozumitelně vysvětlit. Nic více, nic méně. Tak o to usiluje on. S radostí také sleduje, že mnoho odborníků z různých oblastí se tohoto úkolu ujalo také. Povznesli se nad oborové hašteření a pro mnohé nesrozumitelné diskutování a argumentování a snaží se adekvátně a správně informovat veřejnost a přispívat tak ke zvládání pandemie a jejích zdravotních, ale i dalších následků, včetně psychologických a sociálních. Zodpovědnou komunikaci považuje za jednu z povinností vědců, která vyplývá právě ze svobody vědeckého bádání.

Pandemie není nevyhnutelný osud. O jejím postupu rozhodujeme my všichni, zdůraznil Drosten. Každý svou vlastí zodpovědností. Zodpovědnost je důležitým tématem i pro Schillera. Drosten zdůrazňuje, že čím zodpovědněji se lidé chovají, tím méně zásahů shora a omezení je třeba. To lze zejména aplikovat na období pandemie – čím zodpovědněji a ohleduplněji vůči druhým se bude každý člověk v průběhu pandemie chovat, tím méně bude třeba restrikcí. Přijmout sám za sebe zodpovědnost, aby se infekce dále nešířila. S nadsázkou pojmenoval jako „pandemický imperativ“ zásadu chovat se vůči druhému tak, jako bych byl sám infekční a ten druhý byl příslušníkem rizikové skupiny.

V závěru své přednášky vyvozuje Drosten, že i Friedrich Schiller by se nepochybně na základě zvážení dostupných vědeckých důkazů svobodně a se zodpovědností vůči ostatním rozhodl respektovat prokazatelně účinná ochranná opatření, tedy zjednodušeně řečeno „nosit roušku“.