Při srovnání cen týchž léků u nás a v Anglii mnohdy překvapí, že tytéž látky a přípravky stojí v bohatší Velké Británii méně než u nás, někdy výrazně.


Důvod zřejmě spočívá v diametrálně odlišném způsobu tvorby cen léků v obou zemích. U nás je proces, kterým docházíme ke konečné ceně léků v lékárnách, pomalý, kostrbatý, složitý a neprůhledný. V zájmu pacientů a celého zdravotnického systému by byla co možno nejnižší cena léků. V cenových jednáních se ale za daných okolností často prosazují spíše zájmy dílčí (farmaceutických firem, lékárníků, …).

Tvorba ceny léku v Anglii a Walesu je naproti tomu velmi transparentní. Národní zdravotní služba (NHS) sjednává na centrální (ministerské) úrovni základní cenu, ze které je pak kalkulována cena konečná (včetně marže pro prodávající subjekty) podle veřejně stanovených pravidel.

Kompletní ceník léků je přístupný na internetu jako tzv. Drug tariff a je jednou za měsíc aktualizován. Poskytovatelé zdravotní péče v rámci NHS jsou vázáni používat v systému bezplatného zdravotnictví vždy aktuálně nejlevnější variantu ze všech obdobných, které jsou na trhu. Možné výjimky jsou přesně popsány.

Pravděpodobně díky tomuto promyšlenému systému jsou léky v Anglii a ve Walesu často levnější, než v jiných evropských zemích.

Zástupci nadnárodních farmaceutických firem si v soukromí někdy v žertu postesknou, že „Anglie jim tak trochu kazí ceny“.

Až se našemu ministerstvu zdravotnictví a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv podaří zkazit firmám ceny i u nás, hodně ušetříme.