Můžeme předpokládat, že bez jasných a vynutitelných záruk ze strany českého státu se nenajde žádný soukromý investor ochotný účastnit se temelínského projektu.

Společnost ČEZ minulý týden oznámila, že si najala francouzskou banku BNP Paribas za účelem nalezení soukromého investora, jenž by pomohl financovat plánované rozšíření jaderné elektrárny Temelín. To je obrat o stoosmdesát stupňů. Během pouhých šesti měsíců se firma posunula od podrážděného odmítání podezření, že nebude schopna financovat temelínský projekt sama, k záměru sdílet jeho finanční rizika s externím investorem – a také se státem, tedy českými daňovými poplatníky.

Najít takového investora nebude snadné. Ekonomické přínosy investic do výstavby jaderných elektráren nejsou přesvědčivé. Analýza společnosti Citigroup z roku 2009, nazvaná „Nové jaderné elektrárny – ekonomika říká ne“ (New Nuclear – The Economics Say No), popisuje množství rizik, jimž soukromí investoři v jaderné energetice čelí. Od té doby se investiční prostředí v oboru rozhodně nezlepšilo.

Nejvýznamnější jsou čtyři typy rizik. Týkají se samotné výstavby elektrárny, jejího provozování, následného skončení její živostnosti a výkyvů v cenách elektřiny. S výstavbou je spojeno riziko, že v případě kapitálově tak náročného projektu přinese soukromému investorovi jakékoli zpoždění či překročení původního rozpočtu vážné finanční ztráty. Dosavadní zkušenosti nejsou v této souvislosti příliš povzbudivé. Z celkem 64 reaktorů, jež jsou v současnosti ve výstavbě, je 27 zpožděných, z nich 12 o více než dvacet let. Jak nedávno uvedl časopis The Economist, dodržování časových harmonogramů výstavby jaderných elektráren se nachází „někde mezi hrůzou a příšerností“ (Nukes of hazard: The fallout from nuclear power, 15.10. 2011).

Další riziko se týká alarmující nestability cen elektřiny. Mezi srpnem 2007 a lednem 2012 se cena elektřiny na pražské energetické burze nejprve zvýšila o 70 procent a následně poklesla o 45 procent. Uvážíme-li, že jaderná elektrárna je projektem s předpokládanou dobou provozu 60 let, žádný racionální investor nemůže takovou nejistotu akceptovat bez toho, aby získal jasné záruky, že mu jeho investice bude přinášel vysoké výnosy.

V souvislosti s provozním rizikem zdůrazňuje analýza Citigroup například to, že půlroční odstávka elektrárny z důvodu poruchy může způsobit ztrátu ve výši 3 miliardy Kč v přímých nákladech a nevyrobené elektřině. Kromě toho jsou tu rizika spojená se skončením životnosti elektrárny a s nakládáním s jaderným odpadem. Obě budou v případě České republiky narůstat, mimo jiné kvůli předpokládané výstavbě hlubinného úložiště jaderného odpadu v letech 2050 až 2065.

Nedávná studie amerického Texas Institute týkající se financování projektů v oblasti jaderné energetiky zmiňuje ještě jedno riziko, jímž je častý případ snížení úvěrového ratingu těm energetickým firmám, jež investují do jaderných projektů. Snížení ratingu pak může vést ke snížení hodnoty akcií firmy a ke zvýšení jejích nákladů na pořizování a obsluhu úvěrů.

Stručně řečeno, s velkou mírou jistoty můžeme předpokládat, že bez jasných a vynutitelných záruk ze strany českého státu se nenajde žádný soukromý investor ochotný účastnit se temelínského projektu. Nad rámec existující vládní podpory, například v podobě zastropování pojistné částky v případě pojištění jaderných zařízení, budou chtít investoři získat stabilní finanční pobídky od státu, respektive od českých daňových poplatníků, kteří se ve skutečnosti zaručují za jakoukoli podporu poskytnutou státem.

Zdá se, že se ministerstvo financí jako většinový akcionář ČEZu kloní k formě podpory, jež se zvažuje také ve Velké Británii. Jedná se o to, že by stát garantoval výkupní cenu elektřiny vyrobené v jaderné elektrárně. Jednou z podstatných obtíží britského modelu jsou však stále nevyřešené právní problémy. Společnost KPMG nedávno uvedla, že státem garantované ceny elektřiny mohou být podle soutěžního práva Evropské unie pokládány za nedovolenou státní podporu.

Evropská komise o britském návrhu zatím nerozhodla. A dokud tak neučiní, potenciální investoři zajímající se o Temelín budou muset toto riziko připojit ke všem těm dalším, jež plynou z výstavby jaderných elektráren. V této souvislost není na škodu připomenout, že ČEZ je svou formou soukromá firma, což je fakt, jenž politici ve svém nadšení pro podporu legitimních veřejných zájmů v oblasti energetiky často přehlížejí. Zájmů, jež však z pohledu akcionáře hodnotu společnosti ČEZ poškozují.

Thanks to Ivan Kotev for help with this text.