I jaderný byznys je jen byznys
Němci zatloukají povahu svého vztahu s českou firmou
Ve svých přechozích textech jsem se snažil vysvětlit, proč bychom měli pochybovat o legálnosti výběru společnosti CEEI jako projektanta a dodavatele dočasného úložiště vyhořelého jaderného odpadu v areálu jaderné elektrárny Temelín. Ve svém posledním článku jsem se pak zaměřil na tvrzení, že CEEI údajně měla exkluzivní vztah se společností GNS, německým výrobcem kontejnerů na uskladnění vyhořelého jaderného paliva, a její dceřinnou společností WTI, jež navrhuje zařízení, v nichž jsou kontejnery umístěny. Absurdní pozadí firmy CEEI (viz můj článek „Klausova éra“) mě vedlo k předpokladu, že je exkluzivní partnerství mezi oběma firmami málo pravděpodobné.
Zdá se, že jsem se mýlil. Je možné, že jsem nepřesně interpretoval slova Michaela Köbla, mluvčího společnosti GNS, který prohlásil, že „V průběhu plánovací fáze probíhala jednáné mezi CEEI a WTI za účelem využívání naší licence. CEEI však nakonec zvítězila s nabídkou českého řešení [dočasného úložiště], výsledkem čehož je, že naše licence nebyla potřeba a spolupráce byla ukončena. Detaily neznáme, protože jsme nebyli účastníky tohoto procesu. Nemůžeme říci, kdo vlastní společnost CEEI.“
Německý originál prohlášení zni: "In der Planungsphase des Zwischenlagerprojektes Temelin wurden mit der Firma CEEI Gespräche über eine Lizenzvergabe für das von der GNS-Tochter WTI entwickelte und in Deutschland mehrfach realisierte Lagerkonzept geführt. Nach unserer Kenntnis wurde der Auftrag für die Lagerplanung und Errichtung von ČEZ nach einer europaweiten Ausschreibung an die Firma CEEI jedoch auf Basis einer speziellen, in Tschechien entwickelten und bereits genehmigten Planung vergeben. Aufgrund dieser Entscheidung von ČEZ ist eine Lizenz der WTI für das Lager in Temelin nicht erforderlich gewesen. Die Zusammenarbeit mit CEEI wurde daraufhin beendet. Weitere Details hierzu sind uns nicht bekannt, da wir an dem Verfahren nicht beteiligt waren. Über die Eigentumsverhältnisse bei der Firma CEEI können wir ebenfalls keine Angaben machen."
Dá se tomu rozumět tak, jak jsem tomu (možná nesprávně) rozuměl já, totiž že GNS odmítá tvrzení, že by kdykoli poskytla společnosti CEEI svou licenci na řešení skladišť vyhořelého jaderného paliva. Na základě znalosti kopie licenční dohody mezi WTI Wissenschaftlich-Technische Ingenieurberatung GmbH a CEE-TI Central Europe Engineering s.r.o. (CEEI se tehdy jmenovala CEE IT) se nyní situace jeví tak, že německá firma skutečně uzavřela smlouvu o prodeji svého know-how, ale teď se snaží potlačit důležitost jakéhokoli vztahu, jenž kdysi mezi oběma společnostmi možná existoval. Ale nesnaží se dost na to, aby z webu CEEI zmizel nápis, že „Jsme partnery společností WTI a GNS Group pro oblasti České republiky, Slovenska, Ruska a východní Evropy.“ GNS sice trvá na tom, že veškerá spolupráce s CEEI skončila („ Die Zusammenarbeit mit CEEI wurde daraufhin beendet“), ale zdá se, že samotná CEEI to chápe jinak.
Pokud budeme předpokládat, že dokument je pravý, WTI udělila licenci a své know-how společnosti CEEI v květnu 2007 na základě jistých podmínek. Ovšem proto, že ČEZ se nakonec přiklonil k českému návrhu úložiště, CEEI nikdy nezaplatila licenční poplatek a know-how od WTI ji zároveň nikdy nebylo dodáno. Tato verze není v rozporu s prohlášením GNS uvedeným výše. O prohlášení si sice lze myslet, že je poněkud zavádějící, pokud jste ale četli mé předchozí příspěvky na tomto blogu, budete určitě rozuměl tomu, proč má GNS zájem „zatloukat“ povahu svého vztahu k CEEI.
Tím know-how, které mělo být na prodej, byly projektové plány úložiště vyhořelého jaderného paliva v jaderné elektrárně Isar v Bavorsku. Německý originál licenční dohody to definuje takto (CEE je zkratkou pro CEE IT): „Das Know-how zur Errichtung eines Brennelementlagers, das WTI nach Maßgabe dieses Vertrages an CEE überträgt, entspricht der Realisierungsform des Brennelementlagers am Standort des Kernkraftwerks ISAR.“
Můžeme jen spekulovat o tom, proč byla GNS/WTI vůbec ochotná prodat své know-how firmě CEEI. Možná na GNS zatlačil ČEZ. Možná si GNS chtěla zachovat šanci dodávat do Temelína své palivové kontejnery Castor. Asi se to nikdy nedozvíme.
Ale můžeme snad doufat v to, že německá média a nevládní organizace se budou GSN ptát, proč byla ochotná prodat své know-how tak pochybné firmě, jako je CEEI. GNS prohlašuje, že nemůže říct, kdo byl majitelem CEEI („Über die Eigentumsverhältnisse bei der Firma CEEI können wir ebenfalls keine Angaben machen.“) Rozumím tomu tak, že GSN neví, kdo vlastní CEEI, a nikoli tak, že by to jen nebyla ochotná sdělit.
V každém případě platí, že rozhodně nevzbuzuje důvěru k jaderné energetice, pokud se nejvýznamnější evropský výrobce kontejnerů na vyhořelé jaderné palivo a projektant budov, v nichž mají být umístěny, smluvně zaváže prodat kompletní dokumentaci k úplně novému úložišti jaderného odpadu v Bavorsku firmě zastupované právníkem z Lichtenštejska a vedené takovými lidmi, jako jsou PR konzultant Martin Peter a bývalý politik ODS Jiří Kovář (abyste pochopili, co přesně mám na myslim, klikněte na tento odkaz vedoucí k šokujícímu vystoupení Jany Klímové v ČT 1).
GNS možná nikdy nepředpokládala, že by dokumentaci firmě CEEI skutečně poskytla. CEEI možná nikdy neplánovala, že zaplatí licenční poplatek. Je možné, že dohoda mezi oběma firmami byla jen zástěrkou, jež měla dodat věrohodnost rozhodnutí ČEZu vybrat si jako dodavatele CEEI, a že Němci sehráli svůj part výměnou za slib ČEZu, že si je v budoucnosti najme. Stojí za to připomenout si, že GNS nechává některé druhy svých Castor kontejnerů vyrábět pod licencí v Škodě JS, která byla součastí skupiny Appian předtím než byla prodána ruské průmyslové skupině OMZ- Power Machinery v roce 2004. GNS vlastně licencovala své know-how k výrobě Castorů Škodě JS již v roce 2001 (viz stranu 8 ve výroční zprávě společnosti). Když v roce 2003 Appian Group (Martin Roman a spol.) koupili Škodu Plzeň od státu, smlouva o licenci zřejmě musela být přepsána s novými majiteli, a pak zase v roce 2004, když byla Škoda JS prodána Rusům. Takže můžeme předpokládat, že GNS vědela všechno o vlastnické struktuře Appianu.
Ach jo! Byznys, i ten jaderný, je pořád jen byznys. A ČEZ je stále jen ČEZ.
Ve svých přechozích textech jsem se snažil vysvětlit, proč bychom měli pochybovat o legálnosti výběru společnosti CEEI jako projektanta a dodavatele dočasného úložiště vyhořelého jaderného odpadu v areálu jaderné elektrárny Temelín. Ve svém posledním článku jsem se pak zaměřil na tvrzení, že CEEI údajně měla exkluzivní vztah se společností GNS, německým výrobcem kontejnerů na uskladnění vyhořelého jaderného paliva, a její dceřinnou společností WTI, jež navrhuje zařízení, v nichž jsou kontejnery umístěny. Absurdní pozadí firmy CEEI (viz můj článek „Klausova éra“) mě vedlo k předpokladu, že je exkluzivní partnerství mezi oběma firmami málo pravděpodobné.
Zdá se, že jsem se mýlil. Je možné, že jsem nepřesně interpretoval slova Michaela Köbla, mluvčího společnosti GNS, který prohlásil, že „V průběhu plánovací fáze probíhala jednáné mezi CEEI a WTI za účelem využívání naší licence. CEEI však nakonec zvítězila s nabídkou českého řešení [dočasného úložiště], výsledkem čehož je, že naše licence nebyla potřeba a spolupráce byla ukončena. Detaily neznáme, protože jsme nebyli účastníky tohoto procesu. Nemůžeme říci, kdo vlastní společnost CEEI.“
Německý originál prohlášení zni: "In der Planungsphase des Zwischenlagerprojektes Temelin wurden mit der Firma CEEI Gespräche über eine Lizenzvergabe für das von der GNS-Tochter WTI entwickelte und in Deutschland mehrfach realisierte Lagerkonzept geführt. Nach unserer Kenntnis wurde der Auftrag für die Lagerplanung und Errichtung von ČEZ nach einer europaweiten Ausschreibung an die Firma CEEI jedoch auf Basis einer speziellen, in Tschechien entwickelten und bereits genehmigten Planung vergeben. Aufgrund dieser Entscheidung von ČEZ ist eine Lizenz der WTI für das Lager in Temelin nicht erforderlich gewesen. Die Zusammenarbeit mit CEEI wurde daraufhin beendet. Weitere Details hierzu sind uns nicht bekannt, da wir an dem Verfahren nicht beteiligt waren. Über die Eigentumsverhältnisse bei der Firma CEEI können wir ebenfalls keine Angaben machen."
Dá se tomu rozumět tak, jak jsem tomu (možná nesprávně) rozuměl já, totiž že GNS odmítá tvrzení, že by kdykoli poskytla společnosti CEEI svou licenci na řešení skladišť vyhořelého jaderného paliva. Na základě znalosti kopie licenční dohody mezi WTI Wissenschaftlich-Technische Ingenieurberatung GmbH a CEE-TI Central Europe Engineering s.r.o. (CEEI se tehdy jmenovala CEE IT) se nyní situace jeví tak, že německá firma skutečně uzavřela smlouvu o prodeji svého know-how, ale teď se snaží potlačit důležitost jakéhokoli vztahu, jenž kdysi mezi oběma společnostmi možná existoval. Ale nesnaží se dost na to, aby z webu CEEI zmizel nápis, že „Jsme partnery společností WTI a GNS Group pro oblasti České republiky, Slovenska, Ruska a východní Evropy.“ GNS sice trvá na tom, že veškerá spolupráce s CEEI skončila („ Die Zusammenarbeit mit CEEI wurde daraufhin beendet“), ale zdá se, že samotná CEEI to chápe jinak.
Pokud budeme předpokládat, že dokument je pravý, WTI udělila licenci a své know-how společnosti CEEI v květnu 2007 na základě jistých podmínek. Ovšem proto, že ČEZ se nakonec přiklonil k českému návrhu úložiště, CEEI nikdy nezaplatila licenční poplatek a know-how od WTI ji zároveň nikdy nebylo dodáno. Tato verze není v rozporu s prohlášením GNS uvedeným výše. O prohlášení si sice lze myslet, že je poněkud zavádějící, pokud jste ale četli mé předchozí příspěvky na tomto blogu, budete určitě rozuměl tomu, proč má GNS zájem „zatloukat“ povahu svého vztahu k CEEI.
Tím know-how, které mělo být na prodej, byly projektové plány úložiště vyhořelého jaderného paliva v jaderné elektrárně Isar v Bavorsku. Německý originál licenční dohody to definuje takto (CEE je zkratkou pro CEE IT): „Das Know-how zur Errichtung eines Brennelementlagers, das WTI nach Maßgabe dieses Vertrages an CEE überträgt, entspricht der Realisierungsform des Brennelementlagers am Standort des Kernkraftwerks ISAR.“
Můžeme jen spekulovat o tom, proč byla GNS/WTI vůbec ochotná prodat své know-how firmě CEEI. Možná na GNS zatlačil ČEZ. Možná si GNS chtěla zachovat šanci dodávat do Temelína své palivové kontejnery Castor. Asi se to nikdy nedozvíme.
Ale můžeme snad doufat v to, že německá média a nevládní organizace se budou GSN ptát, proč byla ochotná prodat své know-how tak pochybné firmě, jako je CEEI. GNS prohlašuje, že nemůže říct, kdo byl majitelem CEEI („Über die Eigentumsverhältnisse bei der Firma CEEI können wir ebenfalls keine Angaben machen.“) Rozumím tomu tak, že GSN neví, kdo vlastní CEEI, a nikoli tak, že by to jen nebyla ochotná sdělit.
V každém případě platí, že rozhodně nevzbuzuje důvěru k jaderné energetice, pokud se nejvýznamnější evropský výrobce kontejnerů na vyhořelé jaderné palivo a projektant budov, v nichž mají být umístěny, smluvně zaváže prodat kompletní dokumentaci k úplně novému úložišti jaderného odpadu v Bavorsku firmě zastupované právníkem z Lichtenštejska a vedené takovými lidmi, jako jsou PR konzultant Martin Peter a bývalý politik ODS Jiří Kovář (abyste pochopili, co přesně mám na myslim, klikněte na tento odkaz vedoucí k šokujícímu vystoupení Jany Klímové v ČT 1).
GNS možná nikdy nepředpokládala, že by dokumentaci firmě CEEI skutečně poskytla. CEEI možná nikdy neplánovala, že zaplatí licenční poplatek. Je možné, že dohoda mezi oběma firmami byla jen zástěrkou, jež měla dodat věrohodnost rozhodnutí ČEZu vybrat si jako dodavatele CEEI, a že Němci sehráli svůj part výměnou za slib ČEZu, že si je v budoucnosti najme. Stojí za to připomenout si, že GNS nechává některé druhy svých Castor kontejnerů vyrábět pod licencí v Škodě JS, která byla součastí skupiny Appian předtím než byla prodána ruské průmyslové skupině OMZ- Power Machinery v roce 2004. GNS vlastně licencovala své know-how k výrobě Castorů Škodě JS již v roce 2001 (viz stranu 8 ve výroční zprávě společnosti). Když v roce 2003 Appian Group (Martin Roman a spol.) koupili Škodu Plzeň od státu, smlouva o licenci zřejmě musela být přepsána s novými majiteli, a pak zase v roce 2004, když byla Škoda JS prodána Rusům. Takže můžeme předpokládat, že GNS vědela všechno o vlastnické struktuře Appianu.
Ach jo! Byznys, i ten jaderný, je pořád jen byznys. A ČEZ je stále jen ČEZ.