Jen tak pro připomenutí


Vláda schválila nákup gripenů, 22. dubna 2002

Když prezident a předseda představenstva Westinghousu Daniel Roderick uvažuje nahlas, jak to udělal počátkem tohoto týdne, když si položil otázku, zda se někdy vůbec dočkáme poctivého tendru, jestliže se debata o Temelínu vede v rovině ‚Východ versus Západ‘, můžete si být jisti, že si myslí, že celá ta věc smrdí.

A pokud pokračuje a dělá velmi jednoznačné poznámky na adresu hlavy státu, s nímž chce uzavřít byznys, v tom smyslu, dotyčný politik protežuje jeho ruského konkurenta, můžete si být prakticky jisti, že si je vědom toho, že prohrál.

Nepřekvapuje mě, že Westinghouse současný i budoucí český prezident mírně znervózňuje. Nervózní by měla být i americká ambasáda v Praze. Možná by stálo za to přečíst si znovu diplomatickou poštu z doby Zemanova premiérství, zejména tu, ve které je řeč o gripenech.

Ta věc smrdí

V roce 2001 stál Miloš Zeman v čele menšinové vlády ČSSD, podporované Klausovou ODS na základě takzvané opoziční smlouvy.

V květnu roku 2001 se čtyři z pěti dodavatelů nabízejících České republice koupi nadzvukových bitevníků stáhli na základě podezření, že celý proces byl zmanipulován ve prospěch společnosti BAE Systems/Saab a jejích letounů JAS-39 Gripen.

Obvinění, že firma BAE Systems financovala úplatky pro české politiky v souvislosti s rozhodujícím hlasováním ve sněmovně, šlo tehdy o státní záruky za bankovní půjčku na nákup tryskáčů 24 JAS-39 Gripen, zatím leží u soudu jako neprokázané. Mimochodem tohle hlasování vláda v červnu 2002 o jediný hlas prohrála.

Jak tento měsíc podotkl příslušný soudce, ve věci Alfonse Mensdorff-Pouillyho, obžalovaného z předávání úplatků: „Osvobození není zářivě čisté. Ta věc smrdí. Dokonce velmi smrdí, ale ne dost. (...) Když je něco pravděpodobné, tak to není dostačující.“

Tento skandál a několik dalších jemu podobných však stačilo k tomu, že BAE byla donucena v rámci soudních sporů vedených s britskými a americkými úřady zaplatit stovky milionů dolarů. A v Británii byl také schválen nový zákon: Zákon o uplácení z roku 2010.

V době, kdy se uchazeči o dodávky nadzvukových bitevníků vytráceli jeden za druhým, vládlo všeobecné přesvědčení, že při jediném uchazeči, který zůstal, bude muset Zemanova vláda tendr zrušit. Nezrušila. Naopak, celá nadšená, že v tendru zůstal její favorit, dotáhla celou věc do úspěšného konce.

A to nás přivádí do Temelína roku 2013

Temelín opisuje způsob, jakým probíhal tender na bitevníky před deseti lety, a to ze stejných důvodů: Sektor v úpadku si hledá „rents“ a ve snaze o lepší ekonomické výsledky je závislý na cizích vládách ochotných dát se zkorumpovat.

Přidejte k tomu skutečnost, že Miloš Zeman a jeho kamarádíček Miroslav Šlouf jsou nyní zpátky na scéně, která je už připravená pro reprízu gripenů. Nebo že by se za těch 10 let něco zásadně změnilo k lepšímu?

Sektor jaderné energetiky, podobně jako zbrojní průmysl, není známý svou poctivostí. V České republice máme v čerstvé paměti absurdní příklad CEEI, o němž jsem já sám psal do nekonečna. Tak tedy ještě jednou a stručně: Přední evropský výrobce sudů pro ukládání vyhořelého jaderného paliva a projektant budov, v nichž jsou skladovány, firma GNS/WTI se zavázala ve smlouvě, že prodá kompletní dokumentaci ke zcela novému bavorskému úložišti vyhořelého jaderného paliva fiktivní společnosti zastupované lichtenštejnským právníkem.

CEEI byla v době podepsání smlouvy řízena jistým Martinem Peterem. Ten je majitelem PR společnosti, jež spolupracovala kupříkladu s Helenou Vondráčkovou, a odpykává si trest za přípravu útoku na Jiřího Kováře, který převzal jeho práci v CEEI. Kovář, jinak také golfový právník ODS z Moravy, byl před dvaceti lety pravá ruka premiéra (Václava Klause), než byl z úřadu vyhozen poté, co jej partajní kolegové obvinili z pokusu o vydírání. Před dvěma lety se neúspěšně ucházel o místo prezidenta České golfové federace… atd.

Peterova CEEI byla společnost, kterou si v roce 2008 vybral Daniel Beneš, nyní šéf ČEZu, pro projekt nákladného úložiště vyhořelého jaderného paliva z Temelína. A prý proto, že to byla jediná společnost nabízející práci, která měla právo používat německé (nikdy nevyzkoušené) know-how. Zdá se, že dohoda mezi německou společností a lichtenštejnskou fiktivní firmou byla jen mazaná lest a způsob, jak dodat na důvěryhodnosti firmě, kterou Beneš vybere. A Němci sehráli svou roli jako poskytovatelé dokladů pro nabídku – a vítězství.

Zkorumpované úřady

Svižně postoupme dále a položme si otázku: A co korumpovatelné vlády cizích států? Všichni čteme noviny, tak není nutné podrobně analyzovat etické standardy českého ministerstva obrany. Ta část českého státu, která bude rozhodovat o Temelínu, je úzce propojená s onou částí, jež rozhodla kauzy CASA, Pandur a další. Mezi klíčovými vlastníky a hodnotiteli Temelína najdeme většinového majitele akcií ČEZu, zastoupeného Miroslavem Kalouskem, a top management ČEZu, zastoupený Danielem Benešem coby výkonným ředitelem a Martinem Romanem coby předsedou dozorčí rady. Všichni tři pánové jsou přímo či nepřímo spojováni s tolika skandály, že by to podkopalo veškerou důvěru, kterou kdo v jejich bezúhonnost ještě mohl mít.

Pak tu máme dva prominentní právníky z regionů najaté, aby případ Temelín obstarávali jménem výše uvedených tří pánů. Jak Karel Muzikář mladší, tak Radek Pokorný mají pověst, nad kterou každý slušný právník svraští čelo.

Koho zajímá ekonomika, když máme geopolitiku?

V případě nadzvukových letadel nebyl k dispozici nezávislý dozor, jak Kalousek donekonečna vysvětloval minulé léto, když se pokoušel zabránit zatčení exministryně Parkanové. Je to o národní bezpečnosti a národní bezpečnost nevyžaduje žádné důvody ve smyslu „za peníze hodnotu“.

Když premiér (nebo to byl odstupující ministr obrany?) nedávno prohlásil, že gripeny potřebujeme k ochraně Temelína, logická smyčka se uzavřela. Gripeny budou chránit Temelín; Temelín jako ospravedlnění gripenů! Je to dokonalé! Temelín je zkrátka věc geopolitiky a ta nevyžaduje žádná ekonomická zdůvodnění. Tímto výrokem vytáhla vláda trumf.

Temelín se od gripenů odlišuje aspoň v jednom ohledu: Supersoniky nevyjednával žádný zvláštní vyslanec. Pomohlo by to? Bartuškovým úkolem je zajistit, aby byl Temelín čistý jako lilie. Kromě pochyb (žertů?) stran jeho vlivu by mě zajímalo, jak nezávislý je on sám – nikoli na účastnících tendru, ale na ČEZu. Je nám všem jasné, že má vynikající disidentskou minulost a prsty v záležitostech strategického významu. Méně známo je však to, že pracoval pro PR guru Martina Romana, Milana Hejla, majitele firmy AMI Communications. AMI je společnost propojená s vládnoucí garniturou a pracuje především na státních zakázkách a pro firmy vlastněné státem, jako je ČEZ. Podle mého soudu je Bartuška vlivnější, než je nezávislý. A to ho za vlivného považuje málokdo.

A pak přišla Areva.

Kategorická diskvalifikace francouzského uchazeče v tendru na dostavbu Temelína zavání poněkud gripeny. V roce 2001 jsme se domnívali, že důvěryhodnost tendru na supersoniky a tendr sám je vyřízený, když se čtyři z pěti nabízejících firem stáhnou kvůli pochybnostem ohledně férovosti. Ale kdepak! Gripen, poslední v ringu, vyhrál (14 letounů pronajatých namísto 24 koupených, ale i tak výhra).

Očekávejte stejný scénář v Temelíně. Francouze zlikvidovalo duo Muzikář & Pokorný pro formální nedostatky. Američané jsou druzí na řadě. Otázka je pouze, zda skočí sami, nebo je někdo bude muset strčit. Komentáře prezidenta a předsedy představenstva Westinghousu Daniela Rodericka z počátku tohoto týdne naznačují, že se ke skoku už rozbíhají.

A tím se také vyřadí Rusové. Pro ně je transparentnost příchylnost, kterou získají, když se navzájem žalují u londýnského nejvyššího soudu. V Praze bývají poněkud autentičtější.

Takže když mluvíte o Temelínu, myslete na gripeny. A především myslete na Zemana.