Pokud vám to smrdí, zacpěte si nos. Ale svůj hlas dejte straně, ne happyendu.



Happyend

Voliči (kromě těch skalních) se dělí do tří kategorií. Do první spadají ti, kteří vhodí do urny hlas pro stranu, kterou znají a které z hloubi duše nedůvěřují. Ale taková je zkrátka demokracie, řeklo by se.

Voliči druhé kategorie zavřou oči a odhodlají se ke kroku do prázdna. Dají hlas Andreji Babišovi nebo některé z jeho tří ukrutně ošklivých sester: Janě Bobošíkové, Tomiu Okamurovi či Miloši Zemanovi (převlečenému za Martina Pecinu či jakéhokoli jiného zemanovce podle vašeho výběru) – v naději, že princ (či v jednom případě princezna) z pohádky může napravit škody, které v zemi za posledního čtvrt století napáchaly svobodné volby. Tomu můžeme říkat třeba politika happyendů.

Třetí sorta voličů se k volbám nebude obtěžovat.

Voliči všech uvedených kategorií se považují za demokraty. Kteří z nich jsou ale lepšími občany? Ti, kteří volí stranu, o níž vědí, že bude podvádět a krást? Nebo ti, kteří zvolí charismatického vůdce, který podle jejich přesvědčení podvádět a krást nebude? Nebo ti, kteří si nad tím vším umyjí ruce a půjdou na houby?

Houbař, totiž svobodný občan, který se rozhodne nevolit, se svým rozhodnutím zcela nezříká svého práva na to být slyšen. Významně však snižuje pravděpodobnost, že někdo bude naslouchat tomu, co chce říci. Možná by se měl odstěhovat do Běloruska, tam roste taky spousta hub.

Svobodný občan, který touží po happyendu, představuje pro demokracii největší ohrožení. Hlasuje pro charismatického vůdce namísto strany ve volebním systému, který je vystavěn na principu soutěže politických stran (ať už je ona soutěž jakkoli chabá a strany jakkoli zkorumpované). Jeho frustrace je pochopitelná, nicméně vůbec nepochopil podstatu demokracie.

Zde je namístě podívat se na zoubek Andreji Babišovi, neboť právě on je ze všech ukrutně ošklivých sester favoritem, pokud jde o to, kdo z nich se po volbách příští víkend dostane do Sněmovny. Babiš se může stát politikem, který bude bojovat za obecné blaho. Možná dokonce odsune své vlastní komerční zájmy na vedlejší kolej.

A nebo taky ne. Babiš je nelítostný byznysmen, totiž v tom smyslu, že své komerční zájmy prosazuje přímo nelítostně. Rozhodně ale není zastáncem volného trhu a volné soutěže.

Můžete namítat, že Babiš není klasickým případem rent-seekera, který tyje z ekonomických výhod poskytovaných státem. Řekli byste, že si své bohatství sám vybudoval. Budiž, ale zároveň je pevně rozhodnut toto své bohatství bránit tím, že eliminuje konkurenci.

Doporučuji nebrat to, co Babiš říká, příliš doslova. Mnozí z vás budou namítat, že lídři politických stran nejsou o nic odpovědnější než Andrej Babiš. V praxi to tak možná je. Avšak lídři strany s vypracovanými a přijímanými mechanismy vnitrostranické demokracie mohou být z principu voláni k odpovědnosti za svá pochybení.

Avšak kdo (nebo co) přiměje Babiše k odpovědnosti za jeho pochybení, kromě něho samotného?

Poslední typ voliče je v demokracii standardem. Volí stranu, o které ví, že ho zklame. Neočekává se od něj žádná slepá důvěra, když vhazuje do urny volební lístek pro jednu ze čtyř etablovaných politických stran v této zemi. Jejich zločiny možná zůstaly nepotrestány, nikoli však nepovšimnuty.

O neduzích KDU-ČSL a zelených vědí voliči také svoje. Avšak ať už pády, které postihly těchto šest stran, měly kriminální podstatu či byly jen malichernostmi, vždy se stranické struktury a postupy ukázaly dost odolné na to, aby zabránily jednotlivci provádět to, co sám chce, dokonce i v případě tak dominantního manipulátora, jakým je Miroslav Kalousek.

Jejich selhání jsou kolektivní a jako taková potřebují kolektivní řešení. Situace, kterou je třeba řešit, není gordický uzel; a i kdyby byla, Babiš není žádný Alexandr Makedonský.

Jedním ze způsobů, jak uvažovat o bláznivém nápadu svěřit obrovské množství politické moci do rukou Andreje Babiše, je představit si na okamžik, že je Miroslavem Kalouskem, ovšem bez omezení, které na něho klade politická strana.

Takže – pokud vám to smrdí, zacpěte si nos; ale volte politickou stranu, ne happyend.