Jeho tolik diskutované angažmá u StB se stane Babišovým trumfem, výmluvou, která mu (nikoli však jeho lidem) zabrání vstoupit do vlády. To je pro něho ideální řešení.





Toto není absurdita. To je demokratická politika.

Teď, když jsou Michal Hašek a jeho pučisté bezpečně odklizeni, postavil se Andrej Babiš hrdinně za Bohuslava Sobotku. Trvá na tom, že ANO vstoupí do koalice s ČSSD a KDU-ČSL pod podmínkou, že premiérem bude Sobotka. Jak se zdá, Babiš nemá žaludek na to, aby „spolupracoval se lháři“ (což znamená, můžete podotknout, že bude muset politiku poměrně brzo opustit).

Je tu nicméně minimálně jeden seriózní důvod, proč Babiš chce v premiérském křesle Sobotku a nikoli sebe sama – a proč by Sobotka a lidovecký předseda Pavel Bělobrádek měli trvat na tom, aby se prvním mužem v koaliční vládě s jejich účastí vládě stal právě Babiš.

Tím důvodem je podstata moci jako takové.

Existuje jediná věc zrádnější než mít moc, a sice výkon mít moc bez odpovědnosti. Jeden z britských historiků 19. století, Lord Acton, napsal, že „moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně“.

Erik Best uhodil hřebík na hlavičku, když ve svém středečním Final Wordu napsal, že „z hlediska veřejné kontroly by bylo lepší, kdyby se Babiš stal premiérem, než kdyby byl místopředsedou sněmovního rozpočtového výboru“. Velmi trefné.

Má zásadní námitka proti Andreji Babišovi jako politikovi nesměřuje vůči jeho pochybné minulosti, ani proti jeho hrozbám, že bude řídit tento stát tak efektivně, jako řídí Agrofert. Směřuje proti jeho umění vyhýbat se odpovědnosti, které tak mistrně ovládá.

Politici jsou korumpovatelní napříč dějinami a v každé zemi, a bez solidních institucí a ostražitých občanů jsou také všichni zkorumpovaní. Jen někteří z nich jsou ale schopní. To je důvod, proč je neschopný politik, kterého lze volat k odpovědnosti, stále mnohem přijatelnější, nežli politik schopný, jehož k odpovědnosti volat nelze.

Nemyslím si, že by se ANO mohlo vyhnout vstupu do vlády. Zrovna tak si nemyslím, že Babiš skutečně chce, aby se ANO vstupu do vlády vyhnulo. Existuje však několik vysvětlení, proč se Babiš sám do vysoké pozice v politice nehrne. Lze je redukovat na čtyři nejpodstatnější: jeho charakter, jeho podnikatelské aktivity, jeho politické hnutí a jeho koaliční partneři.

Tak zaprvé charakter: Babiš v žádném případě není nijak zvlášť ješitný. Jeho touha po moci je zjevně větší, než touha po uznání. V tomto ohledu se zásadně liší od Václava Klause, který se očividně více těší z uznání, které moc přináší, než z moci jako takové. Babiš spíše připomíná Klausovu manželku Lívii, která si zřejmě libuje mnohem víc v moci samotné (říká se o ní, že má dost ctižádosti pro sebe i pro svého manžela). Babiš se zkrátka a dobře nepotřebuje obklopovat podržtašky a nenechá se omezovat regulemi nějakého oficiálního postu. Je spokojen, může-li tahat za nitky vskrytu, ze zákulisí – jako paní Klausová.

Zadruhé tu máme Babišovy podnikatelské aktivity. Je třeba si uvědomit, že byznys znamená pro Babiše víc, než cokoli jiného (snad kromě jeho rodiny). Většina self-made-manů se nikdy nevzdá firem, které vybudovali z ničeho. Konfliktu zájmů, který by nutně absolutního vládce Agrofertu omezoval, pokud by se stal ministrem (tedy pokud by se nestal třeba ministrem kultury), se Babiš může vyhnout, nebo ho alespoň snáze zvládat, pokud zůstane řadovým poslancem.

Dále tu máme Babišovo politické hnutí. ANO 2011 není politickou mašinou, alespoň zatím ne. Přerod této sbírky ambiciózních individualit v regulérní politickou stranu se širokou členskou základnou bude ještě běh na dlouhou trať. Pokud dnes do vlády vstoupí to nejlepší, co hnutí má k dispozici, tento pomalý a náročný přerod v politickou stranu se neuskuteční. A jestliže si dnes ANO 2011 nemůže dovolit nevstoupit do vlády, jeho vlastník ano. Zkrátka – může-li Babiš svěřit řízení svých firem do rukou svých lidí, zatímco on bude řídit tento stát, může stejně dobře svěřit řízení tohoto státu do rukou svých lidí, zatímco on bude řídit své firmy.

A začtvrté tu jsou Babišovi koaliční partneři. Pokud by byly ČSSD a KDU-ČSL silnější, než dnes jsou, bylo by premiérské křeslo pro Babiše mnohem lákavější. Jenže ČSSD má plné ruce práce s rozhodováním, zda chce být politickou stranou, nebo přílepkem Miloše Zemana. A znovuzrozené KDU-ČSL stále ještě teče mléko po bradě. Chci říci, že Babišovo vyhýbání se vládnímu křeslu je díky nestabilitě v ČSSD a nezkušenosti v KDU-ČSL snazší.

Babiš označil vnitřní boj v ČSSD za „absurdní situaci“. Pročpak to? Chápu, že z pohledu absolutního vlastníka nemilosrdně výkonného byznysu se může hašteření politiků jevit jako „absurdní“ plýtvání časem. Jenže v tom právě tkví podstata politiky, která je ze své větší části sama plýtváním časem – demokracie v celé své k šílenství dohánějící nedokonalosti.

Jedinou absurditou v tom celém je Babiš. Absurdní je, jestliže se od self-made miliardáře ze Slovenska, údajného spolupracovníka StB, spolu s hrstkou někdejších politiků, z nichž část je vedena dobrými úmysly a část jsou ryzí oportunisté, očekává, že spasí český demokratický systém před… demokracií.

Před několika dny jsem přirovnal Andreje Babiše ke Gruzínskému miliardáři Bidzinovi Ivanišvilimu. Před týdnem, po roce v premiérském křesle, Ivanišvili oznámil, že se stáhne do ústraní a jmenuje místo sebe na premiérský post někoho jiného. „Už nechci být politikem“, říká. Ale jeho strana Gruzínský sen dál ovládá gruzínský kabinet.

Ústup z jeho politické pozice neznamená ústup z pozice mocenské. Po světě pobíhá spousta faktických vládců, kteří nezastávají ve výkonné moci svých zemí žádné oficiální posty.

Stane se Česká republika jednou z takových zemí? Budeme mít také takového „vládce“?

Budoucí koaliční partneři ANO by měli trvat na tom, aby jeho majitel (a předseda) obsadil post premiéra. Neměli by mu dovolit ovládat dění z poslanecké lavice, nebo dokonce z kuchyně jeho oblíbené restaurace na Côte d’Azur.

Shrnuto a podtrženo, Pavel Bělobrádek a Bohuslav Sobotka nesmějí poskytnout Andreji Babišovi onen největší politický luxus – moc bez odpovědnosti. Jeden Miloš Zeman je na tuto zemi víc než dost.

Teď teprve vidíme, jak celé to jeho údajné angažmá u StB přichází Andreji Babišovi vhod. Je to jeho eso v rukávu, které mu „zabrání“ (na rozdíl od jeho lidí) ve vstupu do vlády, ať už jako ministerskému předsedovi, nebo jako ministru financí. Nebo ministru kultury.