Další kampaň, další štvanice, další kauza... Slovník jak přes kopírák s těmi, kteří buď mají co tajit, a/nebo nejsou ochotni nic z toho veřejně a pravdivě objasnit, neb... To by se totiž asi věrným příliš nelíbilo... nebo by se to úplně nehodilo do jejich handlů... Tentokrát se to ale týká jedné návštěvy na jednom českém zastupitelském úřadu v zahraničí a jedné, především, kontroverzní postavičky české „mediální“ scény.
Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé. Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme, budeme pikliti za královské tititi. Kujme pikle, kujme pikle, správná pikle lidi zvikle. Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme, lepšího nic není nad pořádný piklení... Ne, nezapomněl jsem se ve vánočním čase plném pohádek, jen mi teď nějak nečekaně přišla na mysl píseň Kujme pikle z pohádky Šíleně smutná princezna z roku 1968. Slova z pera textaře Ivo Fischera jsou sama o sobě, a v kontextu dnešní dezinformační doby, svou pravdivostí skoro děsivá.
„V naší době se lidstvo stále více sjednocuje a přibývá vzájemných vztahů mezi různými národy. Církev proto pozorněji uvažuje o tom, jaký je její vztah k nekřesťanským náboženstvím. V souvislosti se svým úkolem podporovat jednotu a lásku mezi lidmi a také mezi národy zaměřuje pozornost především na to, co mají lidé společného a co je vede k vzájemné pospolitosti.“
Vzpomenete si každý jeden z vás ještě na své myšlenky a přání, když se lámal rok 2021 do roku 2022? Co jste vyhlíželi do své další nejbližší budoucnosti? Co jste očekávali od následujících dní nového roku 2022? Co člověk, to přání, a určitě ne jedno... Nikdo z nás ale jistě nečekal, co přesně se stane a jak moc se změní naše životy a vlastně i náš současný svět.