Wikipedie u hesla Josif Vissarionovič Stalin vedle celé řady faktických informací mj. uvádí citaci z projevu Winstona Churchilla v Dolní sněmovně ze dne 8. 9. 1942 (s dodatkem, že k němu došlo po setkání se Stalinem): „Pro Rusko je velkým štěstím, že ve svém utrpení má v čele tohoto velkého a tvrdého vojevůdce. Stalin je mohutnou a silnou osobností, vhodnou pro bouřlivou dobu, v níž musí žít. Je to muž nevyčerpatelné odvahy a silné vůle, člověk přímý a též ostrý v řeči, což se mně, jako člověka vyrostlého v Dolní sněmovně, nijak nedotklo, zvláště když to mohu říci i o sobě. Především je člověkem s oním spásným smyslem pro humor, jenž má mimořádný význam pro všechny lidi a pro všechny národy, a zvláště pro velké lidi a velké národy. Stalin na mě učinil dojem muže, jenž disponuje hlubokou a chladnokrevnou moudrostí při úplné absenci jakýchkoli iluzí.“

Mohu být možná zklamán tehdejším špatným odhadem jiného člověka, jiné lidské povahy, z úst mého oblíbeného politika, ale vlastně ani nejsem. Nedivím se, už vím, jak velkou roli umí sehrát charisma, populismus a celé politické divadlo. A možná je tam vlastně i nemálo bystrých postřehů… Tvrdý vojevůdce, smysl pro humor, chladnokrevnost, absence iluzí atd. Nezvratnou skutečností je, že Stalin je minulostí Ruska… Nelichotivou! Krvavou!

O to intenzivněji si v kontextu posledního roku a půl proto stále kladu otázku „Jak je tohle ve 21. století možné?“. Jsem si vědom, že nejde ani tak o číslovku, protože s postupujícím pokrokem (tzn. lety) je díky technologickému vývoji možné úplně všechno, včetně apokalyptického zničení světa v řádu minut... Zarážející to pro mne je zarámováno zkušenostmi po dvou ničivých světových válkách, desítkách milionů nevinných obětí, devastujících ztrátách na infrastrukturách předních vyspělých států světa apod. Je mi jasné, že Rusko je naprosto specifická země – v zemi, kde zítra, znamená již včera, v zemi neomezených možností (s ohledem na nekonečný prostorový potenciál), v zemi, kde křižníky výstřelem v listopadu zahájí říjnovou revoluci, v zemi, kde mezi nejznámější „stavebníky“ patří někdo jako šlechtic a politik Potěmkin (možná by měl být zařazen spíš mezi TOP promoréry)...

Ale zpět ke Stalinovi. Sehrál pro Rusy a další národy určitě důležitou roli, ale za jakou cenu!? Na kontě represí z doby jeho vlády je odhadem 3 až 9 milionů obětí (důkazy se těžko získávají). Na kontě sovětských represí (z politických motivů) je bezmála 12 milionů těch, které jakkoli zasáhly... Sovětské represe! Nikoli jen ruské represe... V novodobé historii Ruska stalinské represe zcela zásadně odsoudily i ruské politické špičky, včetně té současné nejvyšší. Ale ukazuje se, že všeho do času, včetně oficiálních státnických postojů... Pokud potřebuji na západ ukazovat svoji prozápadní a demokratickou tvář, je tomu tak stejně jako s těmi Potěmkinovskými vesnicemi... Klidně se oficiálně (30. října 2017) zúčastním odhalení památníku obětem stalinismu (Putin pokládá květiny u Zdi nářků v Moskvě), divadelně razantně tyto historické skutečnosti odsoudím a označím je za tragédii ruského národa, abych jen o pár let později podporoval (nejspíš inicioval) rehabilitaci téhož tyrana. Jak si pak jinak vysvětlit budování nových pomníků téhož zločince, a který se mj. také dostává na nejvyšší příčky anket typu Největší Rus (3. místo v roce 2008) nebo z podobně zvrhlé ankety vyjde jako největší historická osobnost Ruska (2017... ještě před V. V. Putinem). Co k tomu všemu dodat? Snad jen, že Stalin nebo Putin... Kdokoli stane v čele tohoto obrovského národnostního mixu, volí prvoplánově vládu pevné ruky, a byť žijeme v demokratickém 21. století a nabízela by se svobodná cesta, je otázkou, zda by tomu tak vlastně bylo v případě ruského národa vůbec možné... Daleko do Ruska, obávám se, demokracie stále ještě nedorazila a bohužel možná ani nikdy nedorazí. Věřím, že v této zemi žije nemálo statečných, kteří budou za svobodu ve své domovině bojovat do posledního dechu, ale nádech ke skutečně lepším zítřkům ústy jednotlivců v mnohasetmilionovém národě nestačí. Je potřeba mnohem početnější aktivity! Takže situace je dnes bohužel taková, že v Rusku mají podporovat „historickou spravedlnost“ a v národě probouzet vlastenecké cítění nově instalované sochy Stalina… Například osmimetrový Stalin od poloviny srpna shlíží na město Velikije Luki na západě Ruska a není jediný. Mrazí z toho, jak rychle lze otočit kormidlo vývoje jednoho národa, jak snadné je dostat jej na sankční seznamy svobodného světa, jak lze z megalomanských manýrů ohrozit mír na zeměkouli.

Přál bych proto ruskému národu, aby vrátil na cestu moderního svobodného vývoje. Otázkou je, se znalostí veřejného průzkumu, jak se staví k válce na Ukrajině, zda je toho v nejbližší době mentálně schopen.