Agenti a Kundera: Skrývání se za tvářemi těch druhých

24. 11. 2008 | 11:57
Přečteno 11010 krát
Během nedávné návštěvy Brna jsem narazil na výstavu instalovanou v centru města na náměstí Svobody. Jmenuje se „Tváře moci“, zobrazuje deset představitelů StB, pořádá ji Ústav pro studium totalitních režimů – a mne zamrazilo: Jak ještě hlouběji může klesnout zastydlá štvanice na „komunisty“? Jak moc se ještě vzdálíme možnosti pochopit vlastní nedávnou minulost a vyrovnat se s ní? Co ještě horšího chystá se na nás spáchat Ústav, jemuž by spíše náležel název Úřad pro zatemňování paměti národa?



Místo pochopení zatemňování

Veřejné pranýřování je barbarskou formou trestu viníka a výstrahy ostatním. Výstava „Tváře moci“ má ze všeho nejblíž právě k takovému trestu: nejvýraznějším prvkem, který zabírá dobrou polovinu informační plochy, je zvětšenina obličeje, přes kterou je velkým písmem vyvedeno jméno dotyčné osoby. První odstavec doplňujícího textu začíná informací o chabém vzdělání – cituji jeden příklad: „…absolvoval 5 tříd obecné školy, 3 třídy měšťanské školy, nedoučený zubní technik, 1930 tříměsíční poddůstojnická škola, 1947 čtrnáctidenní politická okresní škola,“ - pak následuje popis kariérního postupu ve straně a v bezpečnostním aparátu.

Budiž, dejme tomu, že ústav se rozhodl barbarsky trestat, protože jinak neumí. Ale proč právě těchto deset lidí? Ústav nám k tomu neříká víc, než že jde zčásti o „osobnosti krajských velitelů a náčelníků“ a zčásti o „vyšetřovatele Státní bezpečnosti“. Vybíral snad pranýřovanou desítku podle toho, že jsou ještě naživu a mohou nám k tomu něco sami říct? Nebo protože jsou po smrti a už jim to neublíží? Protože nemají rodiny, takže hanba kolektivně nedopadne na nevinné? Nebo protože rodiny mají, takže půjde o ránu do živého? Nebo se snad ústav rozhodl v duchu středověké tradice ponechal trest v „rukou Božích“ a vybíral jména z archivů losem?

Druhou možností je, že se jedná o výstrahu ostatním. Je to ovšem hypotéza slabší, protože zvolená forma postavená na tvářích, jménech a životopisech někdejších estébáků je výstrahou jen nepřímou: pokud se k nim přidáte, budete mít ostudu i vy. Takový počin by byl jistě statečný a snad i oprávněný, kdyby k němu někdo našel odvahu v padesátých, šedesátých, sedmdesátých nebo i osmdesátých letech. Jaký má ale smysl šedesát let od popisovaných událostí a dvacet let po zániku režimu, v jehož rámci Státní bezpečnost fungovala a vydírala lidi, aby se stali jejími agenty?

Dnešní svět přináší jiné svody, hrozby, neduhy a zločiny. Ústav svou výstavou nepomáhá lidem pochopit, jaké paralely existují mezi ideologickou štvanicí na bývalé velkostatkáře a továrníky, a mezi štvanicí na bývalé „komunisty“ nebo „agenty“. Neukazuje, jakými metodami lámal hrdost a hodnoty lidí estébácký aparát, a jak je dnes láme korupční styl politiky a mafiánský kapitalismus. Nepomáhá nám pochopit, že stejně jako tehdy, i dnes je především třeba v lidech probouzet občanskou statečnost a odvahu postavit se lži a nespravedlivosti.

Tvrdím dokonce, že ústav svými počiny – výstavou „Tváře moci“, redukcí roku 1968 na invazi vojsk, skandální kauzou Milana Kundery – zatemňuje mechanismy totality i to dobré, co si můžeme z vlastní minulosti odnést. Odvádí pozornost od morálních dilemat dneška a od našich vlastních pochybení a posiluje v nás falešnou výmluvu, že špatní byli vždy „ti druzí“: Estébáci z padesátých let. Sovětští okupanti. Milan Kundera. Ústav nás svádí stranou od tolik potřebné reflexe minulosti, bez níž jsme – jak uvádí v bonmotu citovaném na svém vlastním webu – nuceni si ji znovu prožít.

Jsem vděčný za to, že jsem díky narození v roce 1970 mohl komunistický režim v období normalizace zažít a několik let i poměrně dospěle vnímat. Viděl jsem, jak fungovala mašinérie Pionýra na základní škole a Socialistického svazu mládeže na gymnáziu, povinná výuka vyprázdněné ideologie, před jaké volby byl člověk postaven a co všechno byl nucen každodenně podstupovat. Viděl jsem selhávat lidi kolem sebe a prožil jsem vlastní selhání. Našel jsem jen několik málo spolužáků a přátel, s nimiž bylo možné na situaci nejen nadávat, ale hledat i nějaká východiska a posilovat se navzájem v odvaze osobně se angažovat. Řešil jsem bolestné otázky, co ještě mohu a co už nemohu, abych neohrozil kariéry a životní náplň rodičů, k nimž jsem měl a mám pevný vztah. A to byla druhá polovina osmdesátých let, kdy už nehrozily politické procesy, popravy ani doživotní žaláře.

Podstatná diskuse o této nedávné a bolestné minulosti se v české společnosti, na rozdíl třeba od německé, ani po dvaceti letech nevede.

Novodobé české filmy s dějem, který se odehrává v období normalizace, vyprávějí laskavé, veselé, plytké příběhy. Zlo a absurdita stojí abstraktně venku za dveřmi a zdmi, ale do soukromých pelíšků vstupují nejvýše v podobě trapných, parodovaných funkcionářů. Zato zde úspěšně vegetují a naše sympatie získávají vtipné a bodré postavy, které si pomáhají a především umí dělat „srandu“.

Právě vinou neochoty pohlédnout sami sobě do tváře u nás nevznikl a dost možná ještě dlouho nevznikne film, jakým je německý snímek Životy těch druhých. Když jsem jej před několika měsíci viděl, byl to pro mne strhující zážitek, i kvůli kontrastu s tituly české kinematografie. Hned jedna z úvodních scén sugestivně ukazuje metodický postup, jakým vyšetřovatelé východoněmecké tajné policie Stasi u výslechu úplně zlomí mladého a odhodlaného člověka. Dobro i zlo se prolínají uvnitř hlavních postav, někdy s těžko rozlišitelnou nejasnou hranicí. Hrdinové se snaží navzájem milovat a soucítit, přesto se někdy chovají nevraživě nebo je okolnosti drtí až ke zradě a k osudovým selháním – a v jiných okamžicích zase nacházejí úctyhodnou odvahu. Přes tuto nejednoznačnost, a právě díky vylíčení složitosti dobových situací, ve kterých se postavy musejí pohybovat, film vyznívá mimořádně silně, lidsky a otevírá důležité otázky.

Ve filmu je také vidět, jak se východoněmecká společnost lépe vypořádává se svou minulostí i po technické stránce: způsobem, jakým zpřístupnila archivy Stasi, kdy se zájemce o svazky, které se jej týkají, s nimi může podrobně seznámit i s odborným úvodem a upozorněním na to, jaké nepřesnosti, záludnosti a mezery záznamy skýtají (a není to tak jen ve filmu, potvrdil mi to jeden přítel, který takto procházel spisy, jež na něj Stasi vedla).

Zato u nás máme divoké seznamy agentů, lustrace nerozlišující mezi oběťmi a viníky, dlouhá léta utajované dokumenty přístupné jen vyvoleným za účelem shromažďování informací k potenciálnímu vydírání politických protivníků, pro skandály citované útržky dokumentů i výmysly účelově vytahované na přední osobnosti, aby si ostatní mohli plivnout a relativizovat své vlastní prohry a chvíle, které by nejraději navždy z dokumentů i paměti vymazali.

Modré košile v ústavu

Výstava „Tváře moci“ v Brně stojí přímo před policejní stanicí, ve které jsem byl jednou, téměř přesně před dvaceti lety, zadržen pro účast na nepovolené demonstraci k výročí 28. října. Mladí a snaživí příslušníci Sboru národní bezpečnosti nás tam tehdy shromažďovali před převozem k výslechu do věznice v Bohunicích, dávali najevo svoji převahu a snažili se v nás svými poznámkami vzbudit strach. Je docela možné, že v téže kanceláři dnes sedí stejní příslušníci, jen nosí uniformu Policie ČR. Ústav je teď přímo pod okny učí a ujišťuje, že oni s komunistickou mocí neměli nic společného, protože ta má přece tvář nedostudovaných ničemů z padesátých let.

Kauza Milana Kundery, vášnivě zveřejněná jedním ze zaměstnanců ústavu, je podle všeho jedním ostudným a neomluvitelným omylem – viz klíčové svědectví Aloise Paška, vyšetřovatele z letenských kolejí, o němž už ovšem skoro žádné české noviny nenapsaly, a spisovatel by měl být obvinění z udavačství očištěn; to je samo o sobě téma na zvláštní pojednání. Jenže, a to je nakonec v kontextu mého pohledu klíčové – i kdyby!

Široce a mezinárodně medializovaný případ překrucuje naše vidění podobně jako výstava. Protože když přece i tak slavný člověk, zakládající si na osobní integritě a mimořádně důkladném popisu životních dilemat, udával a ještě to zatlouká, tak co si máme vyčítat my, obyčejní smrtelníci?

Ti, kdo normalizaci a totalitní režim prožili, mohou dál zasouvat do nevědomí nepříjemné vzpomínky na to, jak a kdy sami selhali. Mladí „badatelé“, snažící se ulovit senzaci a co nejslavnějšího „práskače“ s horlivostí a zaslepenou podjatostí nikoliv nepodobnou zápalu, s nímž mládež v modrých košilích vyhledávala a usvědčovala nepřátele socialismu, nemusí přemýšlet o tom, jak by za daných okolností obstáli oni sami. Protože je ani žádné okolnosti nezajímají!

Český hon na komunisty, agenty a udavače nám tak dál umožňuje pohodlně se schovávat: schovávat se za tvářemi těch druhých.


Fotografie autora (ve větším rozlišení najdete na www.janberanek.cz):





















Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.

Text vychází v Literárních novinách č. 48/2008.

Fotografie ve větším rozlišení najdete na mém webu.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy