Mnoho lidí se dopouští omylu domněnkou, že odstraněním diktátora a nastolením demokracie se vše dříve nebo později vyřeší samo. V této představě se usídlil tragický omyl. Demokracie nevytváří automaticky PRÁVNÍ STÁT. Špatně chápaná a praktikovaná tzv. „nezávislost soudů a soudců“ nastoluje latentní totalitu (neviditelnou diktaturu), jejímž základním principem je zneužívání zákonů a plíživá korupce.
Václav Klaus je prezidentem ODS a nikoli České republiky. Jedná se o osobnost, která je vázána na stranu a nikoli na národ.
Pakliže presidentskou volbu vyhraje Jan Švejnar, bude to dar Boha českému národu. Pakliže bude poražen Václav Klaus, bude to jeho osobní porážka. Pakliže volbu Jan Švejnar prohraje, bude to porážka českého národa. Ve vítězství se stane Klaus nevypočitatelným a mohl by vzít na sebe úlohu novodobého Klemense Metternicha (1773 - 1859). Ten se sice nejprve rovněž projevoval osvícenecky (Svatá aliance), ale když již neměl co ztratit, stal se nebezpečným sektářem. Každý z parlamentářů, který dá hlas Klausovi, musí vzít na sebe zodpovědnost za vyvolávání sil „temna“ (Alois Jirásek).
Když nejsou k dispozici spolehlivé monografické záchytné body, vytvářejí se legendy. Klaus je pro ně jako stvořený. Protože o něm nevíme takřka nic, je ideálním subjektem pro sepisování „nových pověstí českých“. První záhadou je jeho spolupráce s StB. Tato hypotéza se zakládá na dvou svazcích, pod kterými byl u StB veden.