Stane-li se člověk slavným, nevíte, koho máte před sebou. To řekl kdysi klasik a jeho výrok se stal nadčasovým. Po Havlově smrti jsme zavaleni takovou lavinou informací o něm a jeho životě – a to dokonce ve všech světových masmédiích, že ztrácíme přehled. Člověk se prostě přestává orientovat, co je historickou pravdou, co legendou a co dokonce líbivou mystifikací. Začíná éra, kdy nebožtíka mnozí politikové na celé zeměkouli budou sice citovat, ale rozhodně se podle něho nebudou řídit. Nenáviděl totiž intriky a korupci. Tedy dva základní a neodmyslitelné nosné sloupy současné vládní a světové politiky…
Někdy upadám do nostalgických nálad. Naše starší generace ještě pamatuje plně počmárané veřejné záchodky všemi možnými vzkazy, upozorněními, básničkami, výzvami a umělecky ztvárněnými kundičkami, připomínající dámské přirození v karikatuře… Nic takového již neexistuje.