Mnohé tomu nasvědčuje. Tradiční poválečná německá demokracie, representována Konradem Adenauerem, Ludwigem Erhardem a Willy Brandtem vzala za své nejpozději sjednocením obou částí Německa. Po roce 1990 začaly proudit desetitisíce komunistických úředníků bývalé NDR do SRN a Západního Berlína.

Místo, aby SRN ovlivňovala svým demokratickým spiritem bývalou NDR, došlo k opaku. Německo zachvátila podvědomá vlna neomarxistického myšlení. Nejprve se zdálo, jako by šlo o jakýsi „socialismus s lidskou tváří“, ale netrvalo dlouho a Německo se vydalo cestou, kterou bych (coby politolog) definoval vlastním pojmem NĚMECKÁ ÚŘEDNICKÁ DEMOKRATURA.

Zpravodajské služby SRN (BND = Spolková zpravodajská služba a BfV = Spolkový úřad pro ochranu ústavy), policejní složky Bundespolizei (Spolková policie), BKA (Spolkový úřad pro kriminalitu), Ordnungsamt (Pořádkový úřad) a Bundeszollamt (Spolkový celní úřad) jsou nosnými pilíři německé úřednické byrokratury - a tím i demokratury. Mnoho i zcela slušných a loajálních lidí, kteří se dostali do mlýnských kamenů těchto organizací SRN, jsou jimi pronásledováni někdy i po celý život. Odvolání k soudu nepomáhá. Neznám případ, že by se nějaký německý soud neztotožňoval s rozhodnutím úřednické demokratury, neboť je prakticky pouze její součástí.

Největším nebezpečím německé úřednické demokratury je Česká republika a demokratické myšlení jejího obyvatelstva.

Němcům byla demokracie po válce 1945 vnucena. Byla importována na lafetách amerických tanků a perutích britských letadel, které pilotovali i českoslovenští letci. Čechům demokracii nikdo nevnucoval. Dozráli k ní sami. Vnitřním vývojem.

Již od 19. století byly Čechy nejdemokratičtějším a nejbohatším územím Habsburské říše. V letech 1918-38 byla ČSR sice francouzským protektorátem, ale udržela si demokratické zřízení až do té doby, než o něho byla připravena nacistickým Německem. Ze všech států střední Evropy se v letech 1945-48 demokraticky nejrychleji etablovala ČSR. Kdybychom se tehdy směli stát součastí Marshallova plánu, byli bychom dodnes jednou z nejbohatších zemí této planety. Ruský bolševismus, zvaný “stalinismus“, nám byl vnucen z venčí. Když jsme v roce 1990 přestali být sovětským protektorátem, dospěli jsme takřka raketovým tempem k demokratickému společenskému zřízení. Občanskými svobodami převyšujeme SRN a to nenechá německou úřednickou demokraturu klidně spát.

Po vstupu ČR do Schengenu a hlavně od roku 2008 (odstranění hraničních přechodů na hranicích mezi ČR a SRN) může doslova každý Čech nekontrolovatelně do SRN. Zatím nikdo z Čechů neemigroval! Obrácené případy však znám dokonce osobně. Je jich víc než dost. Podle utajovaných statistik zpravodajských služeb SRN se zdržuje na území ČR z důvodů pracovních, podnikatelských, příbuzenských, sociálních a dokonce politických kolem 20 000 Němců. O nějakých 20 000 Čechů v SRN nic nevím.

Zabránit vstupu českých občanů do SRN zákazem, nelze legálně prosadit. Je nutné tedy vynalézt praktiky, které vypadají na první pohled legitimně a de facto „nic neporušují“. Je nutné si vymyslet sociální legendy, aby se mohl vytvořit souvislý řetězec šikan. K tomu jsou kompetentní výzvědné, resp. zpravodajské služby. Nacistické Německo to již po roce 1933 praktikovalo na občanech židovského původu. Němečtí Židé měli být permanentními šikanami donuceni k odchodu ze země. U nynějších Čechů je to poněkud obráceně. Pokud možno je nutné všemi pololegálními prostředky zamezit vstup a společenský vliv Čechů na dění v SRN. To znamená - žádné přednášky, žádná veřejná vystoupení, žádné diskusní semináře a občanská fóra. Žurnalistickou činnost je nutné omezit na minimum. Za všech okolností zamezit šíření českého spiritu v masmédiích SRN. U běžných návštěvníků je nutné pod rouškou „bezpečnosti“ konat prohlídky aut, osobní prohlídky a u žen dokonce „Leibesvisite“ (prohlídka ženských genitálií).

Pramen výše uvedených informací: Osobní rozhovory s policejnícmi a zpravodajskými příslušníky v Berlíně, coby návštěvníci pořadů Konrad-Adenauer-Stiftung, záložníci Bundeswehru, Friedrich-Ebert-Stiftung, příslušníci BKA a další.

Bývalý ministr vnitra MUDr. Mgr. Ivan Langer, k problematice šikan píše: „Šikana českých řidičů ze strany německých policistů není ' jen' obtěžováním několika stovek či tisíců českých řidičů. Je zásadním narušením demokratických pilířů, zásadním narušením pravidel v rámci Schengenu, vyvoláváním pocitů, že jsme si rovni, ale někteří jsou přeci jen o něco rovnější. Dnes je to česká moč...a kdoví, co pozítří... To už jsme zažili a nemůžeme dovolit, aby se to znovu opakovalo!“ (blog.Aktuálně.cz, 02. 03. 2010, „Česká moč a německé kondomy“). Důležitá slova bývalého ministra vnitra ČR jsou, že se jedná o „několik tisíc“ zásahů, vydávaných zpravodajskými orgány SRN za „bezpečnost“. Dále, že „nemůžeme dovolit, aby se to opakovalo“.

Kdyby se opravdu jednalo o „bezpečnost“, vyzvala by německá strana Langera, aby se součástí kontrolujících orgánů stali i čeští policisté. Tím by měl ministr vnitra (a zahraničí, tak jako i vojenská rozvědka) přesný přehled o tom, kde se, jak a co děje. Ale právě o to zpravodajské služby SRN nestojí. Čím méně budou vědět zpravodajské služby ČR o pozadí zásahů BND a BfV proti českým občanům v SRN tím lépe. Zde jsme u jádra problému. Jak
si ovšem představuje autor opatření, jež by zabránila opakování? Chce snad Langer opět zavádět v SRN demokracii, jenž se v Německu po roce 1990 proměnila v ÚŘEDNICKOU DEMOKRATURU ? Pakliže ano, tak jak?

Nejnovější parametry bohužel poukazují na to, že vztahy se s Německem spíš zhoršují a s kompetentními orgány SRN nelze vést rozumný rozhovor:

Dne 07.09. 2010 podala ČT 1 zprávu: „Roztržka o hraniční kontroly ukončila schůzku českých a německých policistů. Kontroly jsou porušením schengenských pravidel. “ Tomáš Haišman, ředitel odboru azylové a emigrační politiky ministerstva vnitra, k tomu dodává: “Byl to pěkný rozpor. Zůstaly tam věci, které byly nejednatelné.“ Náměstek policejního prezidenta, Ivan Bílek, nevidí nic optimistického: “Jednání nebylo zcela veřejné. Nicméně mohu říct, že dlouhodobý názor jak politické reprezentace ČR, tak i jednotlivců je takový, že na německé straně dochází ke kontrolám, které lze označit za ne zcela standartní.“

K tomu je nutné podotknout, že jednání se táhnou již od podzimu 2007 aniž by se výsledky z německé strany pohnuly alespoň o jeden jediný krok vpřed. Němci slibují řešení od samého počátku. Nic ovšem nedělají, protože ani nic dělat nemohou, aniž by nepodlomily systém úřednické demokratury.

Náš společenský systém ohrožuje sice justiční stát, ale doposud se mu nepodařilo ovládnout a zničit demokratické struktury české demokracie. Nehledě na to, že ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil vyhlásil “justičnímu státu“ válku a tvrdě začal bojovat. Takového Pospíšila, Vondru nebo Langera naší němečtí sousedé vůbec nemají.

V SRN není nikdo, kdo by vrátil tuto zem zpátky k principům demokratických pravidel Konrada Adenauera, Ludwiga Erharda a Willyho Brandta.

Pakliže bychom reagovali na šikány ze strany SRN stejnými opatřeními na území ČR, ponížili bychom se pouze na úroveň německé úřednické demokratury. Pomsta nemá a nemůže mít v opravdové demokracii místo! Jak by k tomu přišel německý turista v ČR, abychom ho „buzerovali“ jenom proto, že vládní orgány SRN vynikají hlupáctvím a neschopností?

Jediné, co můžeme učinit, je demonstrovat morální převahu. Jestli se naší demokracie bojíte a chcete nás zastrašovat šikanou, tak si prosím poslužte! My se vůči německým občanům takových podlostí u nás dopouštět nebudeme. K něčemu tak arogantnímu se nikdy nesnížíme. Vaše praktiky jsou nám cizí a my se k nim nepropůjčíme.