Ano, byly toho plné noviny a další masmédia ČR - Dr. Dr. Jan Berwid-Buquoy kandiduje v podzimních volbách 2010 za KDU-ČSL do Senátu České republiky! V době parlamentních voleb 2010 jsem byl za KDU-ČSL stínovým ministrem obrany a v případě volebního úspěchu JUDr. Cyrila Svobody, měl jsem jím být navržen na výše uvedený post.

Stačilo, aby Svoboda získal devět procent hlasů a mohlo by se o Dr. Dr. Janu Berwidovi-Buquoyovi alespoň začít hovořit jako o budoucím ministru obrany ČR. V žádném případě nechci tvrdit, že bych byl lepší než současný ministr obrany RNDr. Alexandr Vondra, ale to sem teď nepatří...

Daná iniciativa neunikla bdělému oku německých zpravodajských služeb. Angela Merkelová se netajila tím, že by si přála jako předsedu vlády ČR Cyrila Svobodu a nechala se s ním demonstrativně fotografovat. Mě zná ještě z doby, kdy nebyla kancléřkou a v čase, kdy jezdila, coby občanka NDR do Prahy a nezřídka pobývala „U Fleků“, naučila se zpaměti česky jednu větu: „Přineste mi pivo!“ Ostatně, „U Fleků“ to plně dostačuje, a další konverzace není ani třeba.

Na rozdíl od Cyrila Svobody, nejevila německá kancléřka na fotografování se mnou pražádný zájem. Není to pro mne nic nového. Už jsem si zvykl. Mimo bývalého presidenta SRN, Richarda von Weizsäckera, se se mnou žádný špičkový německý politik nechce nechat vyfotografovat. O to více mají zájem mě fotografovat zpravodajské služby SRN. Ty však sledují své vlastní zájmy.

Z důvěrných pramenů jsem se dozvěděl, že ani Cyril Svoboda ani já nejsme v kruzích německých zpravodajských služeb příliš oblíbeni. Svoboda je obáván kvůli svému silně demokraticko-liberálním názorům, se kterými se v SRN v době své funkce jako ministr zahraničí vůbec netajil. Já jsem zase nežádoucí kvůli mým postojům vůči česko-německým otázkám z hlediska minulosti, tak i současnosti. Tandem Cyril Svoboda (předseda vlády) a Jan Berwid-Buquoy (ministr obrany) by patrně SRN nevydržela.

Již v době než vyšla veřejně moje doktorská práce “Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR 1918-20. Theorien der Nationalismen“ (Integrace a separace sudetských Němců 1918-20. Teorie nacinalismů) mě upozorňoval berlínský filolog Prof.Dr. Ortwin Kuhn (1932 - 2005), že o tyto a další mé dedukce k česko-německé otázce se aktivně zajímá Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV). Nežádoucí byly následující postoje:

1) ČSR byla 1918-38 francouzským protektorátem. Za útlak Němců v ČSR byla zodpovědná pařížská mocenská elita a nikoli vlády ČSR. Ty stály pod kontrolou a dohledem Francouzské vojenské mise v Praze a jejího Druhého oddělení v Milovicích. Veškeré snahy Čechů o národnostní integraci a federalizaci státu (např. Benešova „Teorie československého Švýcarska“), tak jako vyrovnání hlavně s Němci a Slováky byly z Paříže striktně zakázány.

2) Benešovy dekrety nejsou izolovaným výmyslem československé vlády v Londýně, nýbrž závěry vítězných velmocí II. světové války. Jsou sice vůči vyhnaným Němcům a zabavením jejich majetku nespravedlivé a nemorální (a to nejen v bývalém Československu), ale ČR nemá žádnou pravomoc ani kompetenci je odstranit. Kdyby tak učinila, jednalo by se o revizi výsledků II. světové války. K tomu mají právo pouze vítězné mocnosti - USA, Rusko a Velká Británie. Pouze oni mohou v dané věci rozhodnout, nikoli vlády ČR.


3) Německé ozbrojené síly (NDR) se zúčastnily přepadení Československa v srpnu 1968 spolu se Sovětským svazem, Polskem, Maďarskem a Bulharskem. Všechny zúčastněné země se za tehdejší okupaci mezitím omluvili - s výjimkou SRN. Vlády SRN tvrdí, že Německo se vpádu do ČSSR nezúčastnilo a jeho jednotky zůstaly stát na hranicích mezi NDR a ČSSR. To neodpovídá historickým skutečnostem a připomíná to tvrzení pravicových extrémistů, že “holokaust neexistoval“.

Tyto výše uvedené tři hypotézy znamenají de facto absolutní vyřazení dosavadní německé politiky vůči českým zemím od roku 1918 až dodnes a to bez výjimky. Veškerá německá politika v uvedené časové periodě byla tím pádem vystavěna na neexistujících mystifikacích. A teď si představte, že někdo jako já, začne ve vládních kruzích ČR pod “ochrannými křídly“ předsedy vlády Cyrila Svobody prosazovat ony politické postoje na mezinárodní aréně?

Po volbách do parlamentu ČR si mohly zpravodajské služby SRN spokojeně vydechnout. KDU-ČSL nezískala ani pět procent hlasů. Stanula mimo veškeré dění. To mě ovšem neodradilo připravovat se pilně na podzimní volby do senátu ČR. Vše dopadlo na „jedničku“ a začaly se tisknout barevné plakáty i v obřích velikostech. To nezůstalo utajeno jak BfV tak Spolkové zpravodajské službě (BND). Nezbývalo nic jiného, než jakmile se objevím v Berlíně, mě zatknout. Ale jak to udělat, když nejsem žádný kriminální element? Bylo tedy nutné připravit „politický proces“ za těsné spolupráce se soudem.

A tak vydala soudkyně Obvodního soudu v Berlíně-Tiergartenu (Amtsgericht Tiergarten), Kunertová, dne 22. 06. 2010 příkaz k prohlídce našeho rodinného domku v Berlíně-Kladow a bytu v Berlíně-Reinickendorf (jednací číslo: /349 Gs/ 34 Js 2641/10 /2002/10). Zdůvodnila příkaz tím, že prý jsem se na jakési policejní stanici prokázal “padělanými diplomatickými papíry českého velvyslanectví“ (něco takového vůbec neexistuje), dále jsem měl na sobě „uniformu“ a byl jsem „ozbrojen střelnou zbraní“.

Nikde nestojí napsáno, co jsem tam chtěl v takovém pozoruhodném provedení pohledávat. A když jsem takto vypadal, proč si mě nikdo nevšímal? Proč tedy chodili všichni policisté kolem mne, jako by tam nikdy nestál?

Ačkoli soudkyně vydala příkaz k domovní prohlídce již 22. 06. 2010, došlo k ní až 28.07. 2010. Proč mě policejní orgány SRN přes měsíc sledovaly, než se odhodlaly k zásahu? Když se jedná o zbraně, je nutný zásah ihned, aby nedošlo k prodlení.

Dne 28. 07. 2010 vtrhli do našeho rodinného domku dva ozbrojení muži a jedna žena v neprůstřelných vestách. Nic nehledali. Posadili se do křesel v obýváku a ptali se mé manželky, kde jsem a zdali mám u sebe střelnou zbraň. Manželka odpověděla, že jsem ve svém bytě, střelnou zbraň u sebe mám, protože vlastním mezinárodní zbrojní pas. Poté se ptali na mé politické aktivity v ČR a v zápětí odešli.

V mém bytě byla atmosféra poněkud hustší. Policisté mi sebrali mé osobní zbraně - jednu pistoli a jeden revolver, tvrdíc, že jak mezinárodní zbrojní pas, tak i český zbrojní průkaz a české průkazy zbraní jsou “padělané“. Ačkoli se vzápětí hlásilo velvyslanectví ČR v Berlíně, že vše je v pořádku a pravé, nepadělané, nebrali policisté na nic zřetel. Tvrdili: “Jde o nedovolené ozbrojování. Zbraně vám budou zabaveny a budete odsouzen.“ Zatčen jsem přesto nebyl.

Zdá se, že zpravodajské služby SRN první kolo nade mnou vyhrály. Sedět v Berlíně v kriminále a současně kandidovat na post senátora parlamentu ČR není dost dobře možné. Napsal jsem tedy předsedkyni KDU-ČSL dne 02. 08. 2010 z Berlína dopis ve kterém mimo jiné píši:

..Dne 28. 07. 2010 v 07.00 hod. ráno byla provedena policejními orgány SRN prohlídka v našem rodinném domě v Berlíně-Kladow (bývalý Záp. Berlín). Byl jsem obviněn z nelegálního držení střelných zbraní. To se sice nezakládá na pravdě, neboť jsem držitelem 'Evropského zbrojního pasu' (čís. 0014113), kde je uvedeno celkem sedm střelných krátkých i dlouhých zbraní, které smím nosit, ale to nemění nic na věci. V současné době jsem v SRN obviněn z 'nedovoleného ozbrojování'. Kdyby se případ dostal v souvislosti s mojí kandidaturou za KDU-ČSL do Senátu parlamentu České republiky na veřejnost, mohlo by to silně poškodit dobrou reputaci naší strany... Nechci a ani nemohu zastávat jakékoliv parlamentní (poslanec) ani vládní (ministr) funkce v zájmu dobrého jména KDU-ČSL.“

A tak mě Německo politicky odrovnalo. Zůstávám však i nadále dopisovatelem „blog Aktualně.cz“, „Reflex.cz“ a „iDnes.cz“. Mám tedy dostatečné množství internetového prostoru informovat české čtenáře o svém politickém procesu v SRN, který očekávám každým dnem...