O porážce KDU-ČSL v posledních parlamentních volbách jsem se rozepsal v týdeníku „Reflex“.cz, 14. 6. 2010 pod titulem „Tajemství volebního neúspěchu KDU-ČSL“. Článek si i v přetištěných verzích našel kolem dvaceti tisíc čtenářů, a proto si dovoluji předpokládat, že český občan má živý zájem o to dozvědět se, proč druhá nejstarší strana na území Čech neuspěla. Ano, je to po prvé od vzniku ČSL v roce 1919, kdy lidovci nejsou součástí parlamentu.

Bývalá předsedkyně Michaela Šojdrová několikrát veřejně prohlásila, že hlavní motivací odklonu voličů od KDU-ČSL je spor Cyrila Svobody se společností Charitas o činžovní dům v pražských Dejvicích. Dokonce mu vyhrožovala, že bude-li ve sporu pokračovat, bude ze strany vyloučen. Bývalá paní předsedkyně patrně neví, že takovýto krok by byl protiústavní, neboť podle ústavy ČR má každý občan nárok na soudní proces a ten mu nesmí být nikým odňat. K tomu článek 36, odst. 1, Listiny základních práv a svobod. Není možné někomu zakazovat soudní proces, pod vyhrůžkou zbavení členství v demokratické straně a to ještě ve straně křesťanského ražení. Podle mých osobních informací, přímo z mezinárodního soudního dvora ve Štrasburku, v případě žaloby postiženého prominenta kalibru Cyrila Svobody, by mohlo činit odškodnění za vyloučení až 50 000 000,- Kč. Myslím si, že bude pro KDU-ČSL daleko levnější mu členství ponechat.

Když čtu prohlášení bývalé paní předsedkyně, kde se hovoří o „novém prostoru“, „nových myšlenkách“, „nové prezentaci křesťansko-demokratické politiky“ a její touhy zbavit se nálepky „klerikální strany“ a potom se mi dostává do ruky tiskové prohlášení Libora Ambrozka o zřeknutí se kandidatury za KDU-ČSL kvůli jakémusi „rodinnému domku“, přičemž mu paní předsedkyně do budoucna přeje „všechno nejlepší“, poněkud mě to zaráží. Ovšem nejvíce šokující je toto stanovisko předsednictva KDU-ČSL ze dne 01. 9. 2010 k případu náměstka Jaroslava Kopřivy: „Zveřejněná podezření jsou natolik závažná, že jsou neslučitelná s dalším členstvím v KDU-ČSL.“

To mě šokuje! Tak někdo je vyhozen z KDU-ČSL na základě „zveřejněných podezření“. Vždyť u každého slušného člověka, demokrata a hlavně křesťana musí platit latinská zásada „in dubio pro rero“. To znamená: Každý je nevinen, dokud mu není vina přímými důkazy prokázána. Jak je to možné, že pro paní Šojdrovou a bývalé vedení KDU-ČSL stačila k rozhodnutí jakási „zveřejněná podezření“?

Buďme upřímní. Postavíme-li si onu řadu Cyril Svoboda, Libor Ambrozek a Jaroslav Kopřiva vedle sebe, nepřipadá vám to jako politické čistky? Někde jsem dokonce slyšel tuto odpornou větu: „My lidovci jsme vyčistili stranu od kalouskovců.“ Je mi velice zatěžko za těmito politickými čistkami hledat onu proklamovanou „novou prezentaci křesťansko-demokratické politiky“, onen „nový prostor“ a ony „nové myšlenky“.

Nehledě na citované prázdné fráze, představte si, že by se stal předsedou KDU-ČSL v minulých volbách místo Cyrila Svobody, poslanec Evropského parlamentu Jan Březina a tím by zabránil odchodu nejen Miroslava Kalouska a Vlasty Parkanové, ale dokonce by se mu podařilo přes Kalouska získat pro KDU-ČSL ještě Karla Schwarzenberga. Jak by asi ty poslední volby do parlamentu dopadly? Kdo si myslíte, že by poprvé v dějinách KDU-ČSL od roku 1919 sestavoval vládu České republiky? Chce-li bývalé vedení tedy někomu vyčítat dnešní beznadějné postavení KDU-ČSL, tak nikoli nějakému sporu o dejvický činžák, nýbrž svojí vlastní blbosti, svojí vlastní politické inkompetenci a neschopnosti správně odhadnou politické spektrum.

Chce-li získat KDU-ČSL důvěru voliče, tak politickými čistkami to v žádném případě nepůjde. Musí mít nápady a nikoli mlátit kolem sebe prázdnými frázemi. Je třeba vypracovat ideologický program, který v KDU-ČSL, na rozdíl od jiných křesťanských stran na Západě, prakticky vůbec neexistuje. Je třeba si získat důvěru hospodářského, politického a sociálního establishmentu. Tuto důvěru KDU-ČSL nemá a co je ještě horší, nikdy se o ní ani nepokusila. Pakliže se chce tato strana vydat opravdu jinou novou cestou úspěchu, ačkoli tomu doposud nic nenaznačovalo, tak musí nejdříve zvítězit nad svou vlastní blbostí. To bude patrně asi těžký dlouhý a nesnadný boj, ale jiná alternativa neexistuje.

Michaela Šojdrová prohrála. To skýtá KDU-ČSL nové naděje. Vítězem se stal MVDr. Pavel Bělobrádek. Bývalá předsedkyně se prý nechala slyšet, že lituje svého původního rozhodnutí vzít Bělobrádka do užšího předsednictva KDU-ČSL. Z výroku je patrné to, co mnozí křesťanští demokraté již dávno předtím tušili: Bývalé první dámě KDU-ČSL nikdy nešlo o to prosazovat nějaké reformy, nýbrž o uspokojování vlastního egocentrizmu uvnitř stranického vedení. Bůh tomu tak nechtěl. Nová volba skoncovala s politickou arogancí bývalé první dámy KDU-ČSL.

Pavel Bělobrádek je vskutku novou šancí a již nyní je označován za nového „Josefa Luxe“. Není zatížen žádnou pochybnou minulostí. Hned v prvním kole voleb získal absolutní většinu hlasů a to hovoří za vše. Teď ho čeká nesmírně těžká práce – sjednotit rozpolcenou stranu zdeformovanou celou sérií porážek pod vedením, jež by mohlo skýtat spolehlivou důvěru do lepší budoucnosti.