Denně se dozvídáme z masmédií celého světa o činech spáchaných teroristy Al-Káidy, Palestinců, přívrženců Džihádu, Basků a ostatních násilných seskupení, motivovaných národnostní či náboženskou nesnášenlivostí. Vzniká dojem, jako by byl ideologický terorismus jakýmsi vynálezem aktuální současnosti. Není to v žádném případě pravda. Ideologický fanatismus začal fungovat již v době osídlování Divokého Západu. Každý indiánský kmen severoamerického kontinentu praktikoval své náboženské rituály a dogmata než se odhodlal k přepadům, únosům, vraždám, znásilňování a dalším teroristickým činům.

Již v první polovině 19. století popisují kronikáři Divokého západu události, při kterých vstávají jednomu hrůzou vlasy na hlavě. Nešlo pouze o jakousi svatou válku „rudochů“ proti „bledým tvářím“, nýbrž i jednotlivé indiánské kmeny se ve jménu „svých posvátných duchů“ nelítostně masakrovaly a znásilňovaly mezi sebou. Bájné tvrzení o nejvyšším indiánském Bohu „Manitů“ je směšnou fixí neodpovídající skutečnosti. „Manitua“ uznávali, coby indiánského Boha, pouze Irokézové a Siouxové (rasa algonkinských indiánů) ony desítky dalších kmenů vůbec neměly ani tušení, kdo by to mohl být. Tato společenství „rudochů“ mělo naprosto jiná božstva a „svaté duchy“, kteří jim sloužili ke zdůvodňování jejich teroristických akcí.

Přepadávání bělochů, indiánských osad, dostavníků a vlakových souprav bylo pro indiánské teroristy na Divokém západě denním chlebem. Nejvíce se v tom vyznamenávali Komančové, Mandanové a kmen Propíchaných Nosů. Nehledě na to, že se také masakrovali navzájem mezi sebou, jejich božstvo a „duchové jejich otců“ jim namlouvali, aby přepadávali bělošské dostavníky. Soustředili tedy svou pozornost nejdříve na „Overland Poney Express“. Tento podnik vlastnil okolo 120 povozů všeho druhu a v letech 1859 – 1868 došlo celkem k 69 loupežným přepadům dostavníků. Z toho nejméně 50 z nich je možné přičíst indiánským teroristům. Lokální tisk činil rozdíly. Komančové jsou prý nelítostní zabijáci a vrahové. Nešetří nikoho. Božstvo a duchové Mandanů prý dovoluje zabít člověka pouze v boji. To se ovšem nevztahovalo na „bledé tváře“. Běloch, podle jejich náboženské ideologie, prý není člověk. Mohou s ním tedy naložit tak, jako to činí Komančové. „Duchové svatí“ a náboženská ideologie u kmene Propíchaných Nosů schvaluje sice zabití pouze v boji, ale povoluje v míru pomstu. Indiánští teroristé si to vysvětlovali po svém: Přepadli dostavník, oloupili cestující o všechno, ženy znásilnili a bowiovými dýkami jim vyřízli poštěváčky. Poté jim uřezali prsní bradavky a vrhli se na pryštící krev, kterou nasávali ze zraněných poprsí. Muže vysvlékli z kalhot a odřízli jim varlata. Uvařili je a krmili s nimi své psy… Alespoň tak je to možné se dočíst u některých kronikářů té doby. Nejnovější historické bádání v USA však varuje. Nelze prý brát příliš vážně takové lokální plátky jako byly „The Scalping Knife“, „The Kansas Advertiser“, „Helena Herald“ atd., neboť ony redakce, ve snaze zvýšit finanční obrat lokálního tisku, některé události zveličovaly, překrucovaly a upravovaly tak, aby co nejvíce zaujaly čtenáře.

Indiáni kmene Propíchaných Nosů se netajili svojí antipatií k lokomotivám. V žaludku jim ležel „Central Pacifik“. Hovořili o něm jako o „obludě chodící po železe a chrlící oheň“. Jejich náboženství i duchové jim našeptávali „obludu“ chytit a zabít. Přesvědčeni o správnosti svého úsudku, rozhodli se, že tu „saň“ chytí. Ostatně nemůže být zas tak úplně zlá, když „bledým tvářím“ naprosto poslušně tahá těžké vozy. Indiánští teroristé trpělivě pozorovali projíždějící vlaky Union Pacifiku a všimli si, že při přejezdu přes Skalisté hory se zadýchávají a zpomalují jízdu. Vybrali si proto vhodnou soutěsku a skryli se v přilehlých houštinách.

Zanedlouho se „saň“ objevila supící, vzdychající, chrlící z tlamy husté chocholy kouře. Když indiánští teroristé usoudili, že nastal příhodný okamžik, vyřítili se ze svých úkrytů. S válečným pokřikem zasypali lokomotivu sprškou šípů, zatímco ty odhodlanější chytli do lasa komín, v zoufalé snaze „netvora“ zastavit. Vlaková souprava vláčela teroristy, křečovitě se držící svých las, za sebou a nerušeně pokračovala ve své jízdě. Tehdejší indiáni nechápali to, co dnes nechápou současní teroristé: Lidský pokrok nelze žádnou teroristickou akcí ani na jednu jedinou minutu zastavit, i kdyby existovalo snad tisíc pokusů „chytit lokomotivu do lasa“!

(Zpracovano pro Aktuálně.cz podle - Jan Berwid-Buquoy: „Vinnetou, rudý terorista: Agresivní fanatici na Divokém západě“, Reflex.cz, 21. 02. 2011. Viz též: David Ašenbyl: „Byli Indiáni trochu teroristé?“, Český rozhlas „Leonardo“, 27. 09. 2007).