Coby autor, jsem vstoupil do podvědomí čtenářů jako bezohledný likvidátor všech politicko-historických legend, mýtů a bájí a to nejen v ČR, ale i v zahraničí. V dnešní story se mi však bude jednat o záležitost psychoanalytickou. Ženy jsou zpravidla považovány za „něžné pohlaví“. I to je pouhá legenda. Ono „něžné pohlaví“ je schopno dopouštět se i daleko brutálnějších zločinů než muži. Co taková „Čachtická paní“? Kateřina Medicejská a další vládkyně krutosti? Zde je „něžné pohlaví“ pouze přáním, tedy otcem myšlenky.

O znásilňování žen ze strany mužů se lze dočíst na všech stránkách světového tisku. To není nic neobvyklého. Ovšem obráceně – o znásilňování mužů ženami se nedozvíte takřka nic. Na světě se to hemží různými sexuology, píšícími nehorázné mýty: žena prý muže proti jeho vůli znásilnit nemůže. Jde však o bájnou a nedomyšlenou legendu. Lze jí snadno vyvrátit empirickými důkazy. Je však nutné mít definici toho, co si pod pojmem „znásilnění“ představujeme. Český zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, § 241, odst. 1, definuje znásilnění následovně: „Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného…“ I ostatní evropské zákonodárství vychází z těchto skutkových podstat. Takže zde jsme u jádra věci.

Sexuologové tvrdící, že žena proti vůli muže nemůže svůj vyhlédnutý protějšek znásilnit, vycházejí z extrémně nevědecké a ordinérní imaginace: pakliže muž nemá erekci, nelze ho oskákat! Jde o velice primitivní a naivní představu. Technologický postup žen při znásilňování mužů je naprosto jiný a rafinovanější, i když i ve výjimečných případech může docházet rovněž k tvrdé brutalitě. Přejděme nyní k věci rafinovaných sexuálních násilností žen.

Jakási anglická učitelka v Liverpoolu si odvedla středoškolského studenta propadávajícího z matematiky do městského parku a tam na něho udeřila: „Buďto mne budeš hodinu uspokojovat jazykem (britský bulvární Daily Mirror použil sloveso „to lick“) nebo ti dám nedostatečnou z matematiky!“ Student neměl na vybranou. Pakliže nechtěl propadnout, musel se pustit do díla. Podle českého práva („zneužití bezbrannosti“) naplnila pedagožka skutkovou podstatu sexuálního trestného činu „znásilnění“. Britský soud učitelku osvobodil. Žádného násilí se prý nedopustila, neboť mu dávala na vybranou – buď „uspokojovat“, nebo „propadnout“. Student nevládl tak jako tak znalostmi na to, aby prošel a učitelka mu prý nabízela alternativu. Podle britského Common Low šlo o „ alternativní obchod“ (alternative trade)! Tak, co by bylo u nás nebo v Rakousku zcela jasné „znásilnění“, je ve Spojeném království „obchodování“.

Hlavní město Jihoafrické republiky Johannesburg je rájem znásilňování. Podle místní soudní a policejní statistiky se podílejí ženy na těchto procedurách celkem v 6% všech případů. To znamená, že ze 100 případů sexuální kriminality, došlo v šesti případech ke znásilnění ze strany ženského pohlaví. V tom případě však chybí počet mužů znásilněných ženami a počet žen znásilněných ženami. Před soudem v Johannesburgu stanuly čtyři učitelky, nutící mladé recidivisty k orálnímu sexu pod pohrůžkou, že jinak podají na policii udání za „pokus o znásilnění“. Recidivisté rozhodně nechtěli opět za mříže a tak se podřídili. Učitelky vyvázly s podmíněnými tresty, ale vyučovat mohli i nadále. Zdůvodnění soudu: „Pachatelky praktikovaly své sexuální chtíče v periférních čtvrtích ovládaných kriminálníky. Nikoli však na škole, kde vyučovali…“

Všimněte si, že ženské sexuální praktiky „znásilňování“ pocházejí zpravidla z oblasti pedagogického sboru, kde mají ženy dostatečně široký prostor k výběru svých vyhlédnutých obětí, aby si na nich mohly ukájet své chtíče.

Jakási polská učitelka angličtiny, dávala soukromé hodiny vyučování polským žákům. Za chyby v průběhu vyučování nutila nezletilé chlapce, aby s ní souložili. Když tito nechtěli, anebo už k dalšímu pohlavnímu výkonu neměli síly, museli se ohnout o pelest postele a vystrčit holý zadek. Angličtinářka jim začala řádně domlouvat rákoskou…

Poté, co se uvedenými praktikami dostala do jiného stavu, celá věc se provalila. Při policejním výslechu se pachatelka hájila zvláštním tvrzením: „Toužila jsem po dítěti a normální cestou jsem nemohla otěhotnět. Ona procedura s mými žáky mě nesmírně vzrušovala. Slibovala jsem si od toho těhotenství a také k tomu skutečně došlo. Kdo je z nich otec, nevím. Ani mě to nezajímá. O dítě se umím postarat sama. Přála bych si holčičku…“ Věc se ututlala a k soudnímu procesu nikdy nedošlo.

Až zase někde objevíte „vědeckého odborníka“ z oblasti sexuologie, rozšiřujícího legendy a báje, o tom, že žena nemá předpoklady k tomu, aby znásilnila muže proti jeho vůli, doporučte mu mé rešerše (např. též NEI Report: „Snoubenka brutálně znásilnila svého partnera“) – tam se dočte fakta, o kterých dosud neměl to nejmenší tušení.