Vesmírná loď “Vostok 1“ odstartovala dne 12. 04. 1961, v 9 hod. 07 min. z Bajkonuru bez lidské posádky. Na palubě nikdo nebyl. Jak dlouho se podaří tento podvod před Západem utajovat? Odpověď je celkem snadná: Tak dlouho, dokud to někdo ze zasvěcených mystifikátorů neprozradí!

Brzy se ukázalo, že nejslabším článkem řetězu je právě major Jurij Gagarin. Rafinovaný podvrh “hrdiny SSSR a prvního člověka ve vesmíru“ prostě nemohl psychicky unést. Nastaly výčitky svědomí. Následek? Notorický alkoholismus a sexuální orgie. Gagarinovo manželství se začalo rozpadat.

Jeho důvěrný kamarád, kapitán Vitalij Žolobov (později vyloučen z kosmonautiky kvůli opilství a dramatickému rozvodu), o něm prohlásil: “Po 12. 04. 1961 dostával Jurij pozvánky a nabídky od všech možných světových filmových hvězd. Některé se s ním chtěly pouze vyspat, ale skoro všechny chtěly, aby jim udělal dítě...“ Uměle vyrobený “hrdina“ začal v opilosti napadat své nadřízené důstojníky a dokonce se pohádal i s generálním tajemníkem KSSS Leonidem Brežněvem (viz Jan Berwid-Buquoy: “Kosmonaut Gagarin je pověst. Prvním člověkem ve vesmíru byl Američan Shepard“, Reflex.cz, 18. 04. 2011). To už bylo moc! Pro GRU a generála Pjotra Ivašutina (nástupce Ivana Serova) se stal opilý major nepohodlným. Bylo jenom otázkou času, kdy všechno “praskne“.

Miroslav Vajs o tom ve slovenském internetovém magazínu „spravy.pravda.sk“ (24. 03. 2011) píše: „Gagarin byl v tom čase už úplne iný človek (1968), a nie bezstarostný mladý muž ako v roku 1961. Zožieral se pocitom viny a údajne se všemožne snažil dostat se k Brežnevovi. Údajne se mu to nakoniec i podarilo...Gagarin zomrel v roku 1968 pri havarii cvičnej stíhačky. O rok neskor se Američania dostali na Mesiac...“

V článku „Jaká je pravda o Gagarinovi“ (kapitola „Pochybné prvenstvo“), v internetovém magazínu „objevto.blog.cz“, ze dne 11.11. 2010, se uvádí: „Zajímavé je, že... na Gagarinovom štarte nebol pritomný ani jeden novinar a neexistuje ani fotografia priamo z modulu. Oficialne kruhy priznali, že do kabiny lode zabudli dať fotoaparát, a aj Gagarin po pristani veľmi zahadne opisoval, čo vlastne videl. Vraj sa mu páčila najmä Južná Amerika, čo však bolo podozrivé, lebo v čase jeho letu bol tento kontinent zahalený do tmavej noci. A ďalši zvláštný fakt? Gagarina poznáme z fotiek z jeho vesmírnej misie v oranžovom overale, to je však odev parašutistov, kozmonauticky oblek bol biely alebo modry...“

Francouzský president generál Charles de Gaulle byl jediným západním státníkem tvrdošíjně pochybujícím o Gagarinově letu. Na otázku, co si myslí o “Vostoku 1“ odpovídal krátce: “Rien! Merde!“ (Nic než hovno!). Z toho se přihodila nepříjemná mezinárodní aféra. Koncem roku 1962 začala kolovat po světě anekdota, připisována populárnímu francouzskému historikovi André Maurois (de Gaulleův přítel). Zde je překlad z francouzštiny:

Jurij Gagarin si přišel stěžovat prvnímu tajemníkovi KSSS, Nikitu Chruščovovi: “Soudruhu Nikito! Z vesmíru se vrátil Alan Shepard, dostal dva luxusní Fordy a vilu na Bahamách. Já chodím pěšky a bydlím v paneláku na činži. Chruščov zvedl prst a hrozil jím: “Gagarine! Buď hezky hodnej a mazej zase domu!“ Návštěvník sice uposlechl, ale po čase se vrátil s novou stížností: “Poslyšte, Nikito, už toho začínám mít dost. Virgil Grissom se vrátil jako druhý Američan z vesmíru, obdržel dva luxusní Cadillacy a půl milionu dolarů. Navštěvuje ty nejlepší restaurace na Floridě. Já jezdím na kole a do kantiny chodím na pirožky.“ Chruščov opět zvedl výhrožně prst, řka: „Gagarine, jdi hezky domů a buď zatraceně hodnej! Jinak se rozčílím a všude to roztroubím, že ty dva Američani se z vesmíru sice vrátili, ale ty si tam nikdy nebyl!“

André Mauroisova anekdota ohrožovala sovětskou kosmonautiku takřka v základech její samotné kosmické existence: Pakliže Gagarin, coby kosmonaut, „nikde nebyl“ platí, že prvním ve vesmíru je 05. 05. 1961 Američan Alan Shepard (Mercury Redstone 3 - Freedom 7), druhým pak 21. 07. 1961 Američan Virgil Grissom (Mercury Redstone 4 - Liberty Bell 7) a teprve třetím v pořadí až 06. 08. 1961 sovětský důstojník German Titov (Vostok 2). Po Titovovi rovněž následují Američané: 20. 02. 1962 - John Glenn (Mercury-Atlas 6 - Friedenship 7) a 24. 05. 1962 - Scott Carpenter (Mercury-Atlas 7). Nejen tedy, že Američané byli prvními lidmi ve vesmíru, ale měli ještě navíc ve věci výzkumu a techniky nad SSSR naprosto zdrcující náskok. Co je mi ovšem nevysvětlitelnou záhadou, proč si toto prvenství nachaly USA “vzít“ a zcela bez boje podlehly ideologickým nesmyslům sovětské komunistické propagandy? Takové jednání opravdu hraničí s masochismem.

Jakmile se Gagarin začal hádat s Brežněvem, šéf sovětských komunistů ho usadil: “Když už jsme z vás vyrobili hrdinu, tak alespoň na veřejnosti držte hubu!“ Generálnímu tajemníkovi KSSS nevadilo ani tak, že falešný “kosmonaut“ v opilosti mezi svými kolegy něco blábolí o svém neexistujícím letu do vesmíru. To se vždy dalo „zamést pod koberec“ tvrzením: “Jurij byl zpitý do němoty a žvanil nesmysly!“. Brežněva spíš děsilo, že takto mluví na veřejnosti, neboť ta se neptá, zda-li byl “soudruh major“ opilý, nebo ne. Ulice bude pouze tvrdit: “Slyšeli jsme to přímo od samotného Gagarina!“

Vojenské vedení GRU si bylo naprosto jisté: Gagarin je pro SSSR bezpečnostním rizikem a proto musí být eliminován. “Hrdinu SSSR“ a “prvního člověka ve vesmíru“ nechat zavřít nebo dokonce popravit? To je nemyslitelné i z hlediska světové propagandy. Jedinou možnou alternativou zbavit se nežádoucího svědka, je atentát. Protože se jedná o pilota, nejschůdnější cesta politické vraždy se deduktivně jevila v provedení “letecká havárie“!

Dne 27. 03. 1968 v 10.00 hod. byl „kosmonaut“ alkoholik pověřen zkušebním letem na vojenském letišti Čkalovskoje. Tentokrát byl střízlivý. Před ním stál zchátralý veterán MiG-15 UTI. Gagarin pojal podezření a vyžádal si technickou zprávu. Parametry uváděné v dokumentu mu naháněly hrůzu: Letoun nebyl vůbec ruského původu. Vyrobila ho v licenci pražská továrna Aero Vodochody dne 19. 03. 1956 (výrobní číslo: 612739). „Stařeček“ prošel dokonce dvěma generálními opravami (1962 a 1967) a měl nalétáno neuvěřitelných 1113 hodin. Únava materiálu byla tím pádem prakticky stoprocentní. Objekt patřil do šrotu! Ještě horší to bylo s motorem RD-45 FA (výrobní číslo: 84445a). Nejen, že nebyl originální, ale byl dokonce starší než samo letadlo. Datum výroby: 25. 12. 1954. Od té doby prošel celkem čtyřmi generálními opravami!!! Letoun měl navíc dvě přídavné palivové nádrže. To stěžuje a omezuje jeho schopnost manévrování, přičemž na krátký zkušební let jsou tam k ničemu. Samozřejmě, pakliže nemáme v úmyslu, aby objekt po pádu na zem explodoval a tím zničil důkazní stopy. Černá skříňka chyběla úplně.

Jurij Gagarin odmítal do této „létající rakve“ vstoupit. Technický dozorčí, kapitán Chmel, ho ujišťoval, že z hlediska technického je vše v pořádku. K tomu se připojil i podplukovník Ustimenko. Plukovník Igor Kuzněcov vydal pilotovi rozkaz připravit letoun ke startu. Falešný “kosmonaut“ se rozčílil, sprostě nadával pozemnímu personálu a kategoricky vyžadoval šéfinstruktora plukovníka Vladimíra Serjogina. Ten se dostavil, a aby Gagarina uklidnil, tvrdil, že poletí s ním. Teprve na pátý pokus se podařilo oběma pilotům onu muzeální rekvizitu v 10.19 hod. dát do pohybu. Ačkoli mělo cvičení trvat minimálně 20 minut, již v 10.30 hod. žádal Gagarin o povolení k návratu. Patrně se jednalo o prudký pokles tlaku v pilotní kabině. Než však pilot stačil zdůvodnit svoji žádost o návrat, letoun se dostal náhle do vývrtky. Zřítil se rychlostí 684 km/hod. na zem, nedaleko obce Novoselovo a explodoval. Výbuch zničil prakticky všechno...

GRU ještě téhož dne večer sestavila komisi vedenou maršálem Konstantinem Veršinem. Druhý den se k ní připojila vládní komise v čele s tajemníkem ÚV KSSS generálem Dmitrijem Ustinovem. Obě komise vydaly prohlášení a zakázaly šetření případu. Zprávy obou komisí se však lišily. Veršin: “Příčinou havarie byl nepodařený manévr pilota vyhnout se meteorologické balonové sondě“. Ustinov: “Letadlo se dostalo do hustých mraků a pilot ztratil orientaci.“ Teprve vyšetřovatel Ing. Igor Kuzněcov přišel 2008 s věrohodným závěrem: “Za havárií stál nedotažený ventil. Jeho úkolem bylo vyrovnávání tlaku v kabině. Kvůli poklesu tlaku ztratili piloti orientaci a posléze vědomí. Kdyby tomu bylo jinak, mohli se katapultovat. Pilot v bezvědomí se však katapultovat nemůže...“ Takže atentát! Kdo ovšem povolil ventil Gagarinovy “létající rakve“? Poslední, kdo technicky ohledali historický polovrak MiG-15 UTI, byli kapitán Chmel a podplukovník Ustimenko. Posádce letounu namluvili: „Z technického hlediska je vše v pořádku“. Plukovník Serjogin letěl s Gagarinem proto, neboť zcela prokazatelně neměl nejmenší tušení, že se jedná o politickou vraždu vybájeného “kosmonauta hrdiny“, jenž se stal bezpečnostním rizikem pro propagandu SSSR.

Vzniklo několik verzí, kdo dal přímý rozkaz k zavraždění Gagarina. Vypadá to ovšem na to, že příkaz přišel z nejvyšších kruhů politické nomenklatury SSSR a tím přímo od Leonida Brežněva. Prý mu údajný „kosmonaut“ v rozčílení vmetl skleničku koňaku do tváře. To je samozřejmě bájná legenda. Svědci ovšem tvrdí, že při rozhovoru s generálním tajemníkem ÚV KSSS se Gagarin tvářil provinile, klátil se opilý sem a tam, přičemž Brežněva pocintal koňakem. Omlouval se blekotaje: “Promiňte Leonide Iljiči... Promiňte!“ Šéf sovětských komunistů překlenul trapnost strojeným úsměvem: “Hrdino, dal jste si dneska opět skleničku navíc, co?“

Necelý týden po tomto incidentu padá onen “hrdina“ se stíhačkou MiG-15 UTI rychlostí 684 km/hod. kolmo k zemi. Gagarinův bratr Boris, obvinil Brežněva ze spiknutí a brzy poté ho našli oběšeného. Jejich otec se z incidentu pomátl na rozumu a upil se k smrti. Vinu Brežněva posléze (i když opatrněji než Boris) naznačuje i Gagarinova matka Anna. Stěžovala si, že prý jí a manželce údajného “kosmonauta“ Valentýně, byl znemožněn náhled do úředních protokolů. Obě Gagarinovy dcery dodnes odmítají podat o smrti svého otce jakékoliv interview! V jednom dotazu německé novinářky z “Euronews“ (12. 04. 2011) odmítala Gagarinova dcera Jelena, o smrti svého otce hovořit a co se týká vesmírného letu, odpověděla pouze: “Můj otec byl romantik!“