Mimo mých tradičních problémů s německou úřednickou demokraturou, k tomu přibyly nyní problémy i s ruskými patrioty. Jakmile se někdo z nás stane angažovaným publicistou, přestává žít klidně. To patří již, dalo by se říci, k riziku zvoleného povolání. Zatím na tom ještě nejsem tak extrémně bídně, jako svého času Salman Rushdie se svými „Satanskými verši“, ale zdá se, že Gagarin je v Rusku posvátnou ikonou. To jsem nevěděl. Není radno se o něm kriticky zmiňovat, jinak se vklidu nevyspíte (viz též můj článek „Spím se samopalem u postele a s pistolí pod hlavou, píše Jan Berwid-Buquoy“, blog Reflex.cz, 17. 06. 2011).

Jsem známý tím, že uvádím historické legendy na pravou míru. Dělám to sice rád, ale nikomu bych to neradil. Někteří z českých čtenářů doprovázejí mé rešerše urážkami a hloupými poznámkami. Radost sice z toho nemám, ale dá se to přežít. Daleko horší je, když naleznete své publicistické příspěvky přeložené do cizích jazyků. Začnete se domnívat, že vaše autoráty čtou jenom vyložení zločinci. Ve slovenštině to ještě jakžtakž jde, ale když se můj článek o šikanování českých občanů na území SRN „Deutsche Polizei schickeniert tschechische Bürger“ (blog Aktuálně.cz, 15. 05. 2011), objevil v němčině, zaslal mi jakýsi čtenář ze SRN e-mailem tento vzkaz: „Zradil jsi Německo a přidal se k Čechům. Ty politická prostitutko! Já si Tě najdu a dostaneš pořádně přes držku!“, tak jsem dost znejistěl.

Chtěl bych onoho čtenáře upozornit na následující okolnosti: Prapředkové mé matky postavili v Táboře-Měšicích zámek (původně tvrz), kde bydlíme od roku 1545. To, že jsem si v letech 1970 – 1997 „odskočil“ do SRN a poté se zase vrátil domů do Měšic, v žádném případě neznamená, že jsem „zradil Německo“! Komu tedy chce dávat rozčílený čtenář „pořádně přes držku“? Někomu, kdo se vrátil domů tam, kam od roku 1545, tak jako tak patří!? Dále upozorňuji onoho německého potrhlíka, že na rozdíl od některých jiných kolegů novinářů, jsem permanentně ozbrojen (viz „Spím se samopalem u postele a s pistolí pod hlavou…“, Reflex.cz, 17. 06. 2011).

Nejnebezpečnější se mi zdá, dotknout se ješitnosti ruských patriotů. To se mi podařilo hned několika články. Na zdejším blogu je to „Kdo zavraždil údajného kosmonauta Jurije Gagarina?“ (Aktualně.cz, 08. 06. 2011). Další se nazývají „Kosmonaut Gagarin je pověst. Prvním člověkem ve vesmíru byl Američan Shepard“ (Reflex.cz, 18.04. 2011) a „Stál za smrtí falešného kosmonauta Gagarina politický atentát?“ (Reflex.cz, 05.05. 2011), tak jako „Prvními ve vesmíru? Američané Shepard a Grissom…“ (blog iDnes.cz, 27.04. 2011).

Citované publicistické příspěvky prolétli rychlostí dělové koule celou Ruskou federací a objevili se tam asi v 15 verzích v ruštině. Dokonce i ve dvou verzích byly přeloženy do ukrajinštiny. Přibližný počet čtenářů je cca. 18 milonů. Výhružné komentáře lze počítat na tisíce. Těch, kteří mi chtějí „zakroutit krkem“, „probodnout dýkou“, „zastřelit samopalem“ atd. jsou stovky. Alespoň to tvrdí Policie České republiky. Její příslušníci mě upozornili na hrozící nebezpečí a nabídli mi ochranu. Měli o mne takovou starost, že mě málem rozbrečeli! Jaký to gigantický rozdíl ve srovnání s arogancí a stupiditou německé policie!

Byl se mnou sepsán protokol (jednací číslo: KRPC-41440-1/ČJ-2011-020818) a protože jsem stálou osobní ochranu odmítl, musel jsem podepsat, že jsem byl o mně hrozícím nebezpečí náležitě poučen a na nabídnutou ochranu ze strany Policie ČR nereflektuji. Poděkoval jsem se zdvořile za vstřícnou pomoc a odpověděl jsem, že jsem držitelem zbrojního průkazu kategorie „E“ a tím ozbrojen několika druhy poloautomatických krátkých a dlouhých střelných zbraní. Policisté mi doporučili, abych tyto zbraně k ochraně života, zdraví a majetku neprodleně nosil u sebe…

Jinak, čistě teoreticky, bych chtěl čtenáře upozornit na následující fakt: Za předpokladu zabezpečení zámeckých oken pytli s pískem a v nasazení - já, kastelán, zahradník, komorná a uklízečka, za pokřiku: „Nejsme ani Beneš, ani Václav Klaus!“ by bylo možno udržet budovu před útokem stovky rozzuřených ruských patriotů, přibližně týden. Potom nám dojde munice.

Akci bych nazval tajným kódem „Zavařil mi to Gagarin – teď mi jdou po krku!“ Jinými slovy, musím každému novináři doporučit, než se rozhodne psát na veřejnosti pravdu, hlavně o našich zahraničních sousedech, aby nejdříve složil zkoužky na zbrojní pas kategorie „E“ (ochrana života, zdraví a majetku) a potom teprve začal tvořit. Jinak, „pozdě bycha honiti“!

Po zveřejnění příspěvku, je radno doma (či v redakci) zabarikádovat okenice pytli s pískem.

Poté vystrčit z okna poloautomatickou odstřelovací pušku s dalekohledem – a vyčkávat příchodu rozčílených německých a ruských vlastenců…

To, co zde píši, platí hlavně o zahraničních čtenářích, a jak všichni ze zpráv víme, ruská mafie se s novináři nijak nemazlí. Kochám se pouze nadějí, že z Moskvy do Tábora je to strašně daleko. Snad je ta zuřivost cestou nějak přejde. Jinak moje manželka a dcera mi radí, vybírat si taková témata, která by nepřiváděla německý a ruský národ do nepříčetnosti. Jeden z mých českých čtenářů mi napsal: „Proč píšete do blogu Aktuálně.cz? Proč nejste na poště?“

V zájmu toho, aby se moje žena nestala předčasně vdovou, budu o tom muset hluboce přemýšlet!