Ježíš Kristus nás nabádá: Milujte své nepřátele (Matouš, 5.43 – 48). Naproti tomu sv. Tomáš Akvinský praví: „Zabít tyrana, není hříchem.“ Jde o zdánlivý protiklad. Tyran totiž nemusí být vždy nepřítelem. Celá řada tyranů byla přesto likvidována svými přáteli, a nebo se o to alespoň pokusili. Jejich oběti, např. Caesar, Hitler, Trocký, Slánský…

O bratřích Mašínech toho bylo napsáno dost. Většinou se však jedná o emocionální črty plné povrchností. Pochybné úvahy a přihlouplé kritiky spíše jejich úlohu zatemňují, než aby jí objasnily. Pro zodpovězení otázky, zda se jednalo v jejich případě o teror nebo hrdinství, je nutné ocitovat Listinu základních práv a svobod, oddíl druhý, čl. 23: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Dále nám Všeobecná deklarace lidských práv, přijata OSN dne 10. 12. 1948, říká – Čl. 13, odst. 2: „Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní“. Čl. 14, odst. 1: „Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu“ a čl. 17, odst. 1: „Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými.“ Přičemž odst.2 dodává: „Nikdo nesmí být svévolně zbaven majetku“. I když se Československo, SSSR, Jugoslávie, Polsko a Ukrajina zdrželi hlasování, žádná z těchto citovaných zemí Všeobecnou deklaraci lidských práv neodmítla. Byla teda pro ně závazná. Podle výše uvedené právní normy by v letech 1945 – 1954 nesměla být v ČSR „znárodněna“ (rozuměj: ukradena) ani jediná banka, ani jediná továrna, ani jediný podnik anebo jiné soukromé zařízení.

Dále by se podle výše uvedené právní normy nesměl konat v letech 1945 – 1989 žádný politický proces, neměla by existovat žádná „železná opona“. Ze země by mohl odejít kdokoliv i kdykoliv – a rovněž se vrátit kdykoliv. Pakliže tato práva byla podupána stalinským komunismem, nezbývalo tedy nic jiného než ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod, sáhnout k ozbrojenému odporu. Publicista Jan Novák ve své knize „Zatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války“ (Brno 2004) píše: „Mašínové se právě chystají vyhlásit válku komunismu, stejně jako by to byl určitě udělal i jejich otec, Josef Mašín senior byl největším hrdinou českého odboje za druhé světové války, řídil sabotáže a atentáty, jeho synové se rozhodli postavit komunistům stejným způsobem, jako on bojoval proti nacistům…“ (str. 15). Povstalci Mašínové ospravedlňují svoji partyzánskou činnost následovně: „To znamená, že každý, kdo na sebe navlékne uniformu a se zbraní v ruce reprezentuje brutální komunistickou moc, za to ponese zodpovědnost.“ (str. 20).

Cílem bratří Mašínů a dalších členů povstalecké skupiny tedy nejsou pouze nejvyšší nositelé totalitní moci, nýbrž i jejich lokajové ve službách stalinismu. Rodina Mašínů si je vědoma toho, že nasazení může skončit smrtí: „Mravním posláním Mašínovy rodiny je vojenská služba, muž bojuje za vlast, a když na to přijde, tak za vlast i zemře.“ (str. 23). Činnost této partyzánské jednotky (cca. sedm členů) nelze tedy posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu dané doby. Neexistovalo pro ně jiné východisko než se postavit na odpor, jako to učinil jejich otec, podplukovník československé armády Josef Mašín, v době německé okupace a položit na oltář vlasti svůj vlastní život. Otec Mašín obětování vlastního života nepovažoval za hrdinství, nýbrž za služební povinnost důstojníka v boji s nepřítelem – prostě povolání, které si vybral a svobodně zvolil za svůj osud. Součástí tohoto povolání byla i vlastní smrt v zájmu obrany vlasti.

Jeho synové sice nebyli vojáci z povolání, ale se zbraní v ruce se postavili tváří v tvář stalinskému despotizmu. Jejich otec „padl z povolání“ při výkonu rozkazu. Oni však bojovali z přesvědčení a nikdo jim nic nerozkazoval. Žádného styčného důstojníka nad sebou neměli. Jednali sice násilím, ale z politických morálních pohnutek ve smyslu čl. 23, Listiny základních práv a svobod. Nemůže být o tom pochyb – bratři Mašínové byli, jsou a budou hrdinové! Ministr financí Miroslav Kalousek, v této souvislosti prohlásil: „Kdyby se každý z nás zachoval tehdy tak, jako Mašínové, komunismus by nikdy nemohl v ČSR vzniknout!“

Ano, lidská průměrnost, spojená se zbabělosti a lhostejnosti, zatracuje hrdiny. Dává vzniknout společenským systémům, kde není prostor pro normální lidskou slušnost a toleranci. Totalita, aby vznikla a udržela se, potřebuje takováto individua, jinak by byla od samého počátku odsouzena k nezdaru. Proto je někdy nutné bojovat proti politicko-ideologickému extremismu se zbraní v ruce…