Onan - falešný patron honimírů
Ještě před několika stoletími platila onanie za smrtelný hřích. Alespoň tak to interpretovala křesťanská církev. Ovšem neprávem. Ježíš Kristus se o dané problematice v Bibli (Nový zákon) nezmiňuje ani slovem. Ve Starém zákoně najdete pouze pasáž o Onanovi (Genesis, kap. 38, 8-10), ten však nikdy neonanoval – alespoň bible o tom nic neříká.
Provinění Onana bylo naprosto jiné. Bůh mu nařídil, aby ženě jeho bratra Tamaře, která ovdověla, udělal potomka. Ten sice s Tamarou souložil, ale semeno nestříkal do ní, nýbrž na zem. Tím se dopustil smrtelného hříchu. Zdůvodňoval to tím, že dítě, které by Tamara z jeho semene porodila, by nebylo jeho, nýbrž jeho „bratra“. Bůh toto zdůvodnění neuznal a potrestal ho za to smrtí.
Dedukce: Onan s Tamarou neonanovali, nýbrž tam docházelo k „přerušované souloži“ (coitus interruptus). Německý evangelický publicista Matthias Surall (autor publikace „Onan“, Lipsko 2006), na tuto okolnost v nedávném interview v SRN na Universitě v Paderbornu jasně upozornil. Chceme-li přísně vycházet z Bible a tedy z První knihy Mojžíšovy (kap. 38, 8 – 10) znamená to, že onanování je de facto přerušování soulože a to, co dodnes považujeme za „onanování“ je ve skutečnosti masturbace, což s biblickým Onanem nemá pranic společného. Alespoň tak to vidí duchovní Surall.
Je nutné rovněž upozornit na to, že pojem masturbace pochází z latiny (masturbacio = samohana rukou) a na nějakou konkrétní osobu se nevztahuje. Tak např. honimírové toulající se po Petřínských sadech či křovisky Vyšehradu s dalekohledem v ruce, bohužel patrona pro svojí činnost nemají. Žádný sv. Masturbant neexistuje. Onan je sice osobou biblickou, ale mimo přeřušovaných souloží s Tamarou se podle Starého zákona o masturbaci ani nepokusil. Bůh ho rovněž netrestá pro „masturbaci“, nýbrž pro nestříkání semene do Tamary. Považovat tedy Onana za patrona honimírů alias ocasohonců je přinejmenším z hlediska historického nevědecké.
Proč však byla Onanovi přiřazena úloha „onanisty“, resp. masturbanta, ačkoli tato biblická osobnost ony sexuální praktiky nikdy nepěstovala? Americký novinář John A Hardon (Illinois, USA 2011) se domnívá, aby křesťanská církev mohla zakázat masturbaci, bylo apriory nutné vyhledat ve svatém písmu přiměřený corpus delicti, který by onu sexuální činnost zavrhoval. Bible ovšem nic takového nezakazuje! Církev se tedy ze zoufalství vrhla na Onana a tomu, pomocí historické mystifikace, přidělila úlohu „masturbanta“. Jde však o falsifikaci podle hesla „tonoucí se i stébla chytá“. Co sledovala křesťanská církev zákazem masturbace? Účel zákazu byl velmi pragmatický a pochopitelný: Hlavně ve středověku dosahovala úmrtnost v Evropě gigantických rozměrů. Z deseti narozených dětí se dospělosti dožili sotva tři. Bylo tedy nutné dělat jedno dítě za druhým, aby lidstvo mělo šanci přežít. To bylo dosažitelné pouze permanentním vstřikováním mužského semene do ženské dělohy. Masturbací muže ještě nikdy žádná žena neotěhotněla.
Postupem času vznikly legendy a bájné publikace „učených mozků“, že onanování je zdraví škodlivé a prý u toho dokonce dochází k vysychání míchy. Ačkoli pro taková tvrzení neexistoval ani jeden důkaz a lékařští autoři si své hypotézy vymýšleli, udržel se tento škodlivý mýtus dokonce až do druhé poloviny 20. století. Masturbace nejenže není škodlivá, nýbrž i prospívá zdraví – uvolňuje přebytečnou energii, zvyšuje následnou soustředěnost na práci a badatelskou činnost, snižuje agresivitu a dokonce kriminalitu mladistvých, zabraňuje nákazám pohlavních chorob (AIDS, syfilis, kapavka), snižuje onemocnění prostaty atd. To jsou poznatky současné lékařské vědy a osvěty.
Podle světové organizace WHO (World Health Organisation) dnes pravidelně masturbuje 80% až 90% lidstva bez ohledu na náboženství, rasu nebo stáří. Sexualita člověka je v podstatě založena na masturbaci a souložení. Ani v budoucnu tomu nebude jinak. Sexualita v dnešní době již není zaměřena pouze na plození dětí nebo krácení dlouhé chvíle. Neustále se zušlechťuje díky informační revoluci v oblastech masmédií. Stala se součástí dnešní civilizační kultury, i když v této oblasti svého svatého biblického patrona i nadále postrádá.
Provinění Onana bylo naprosto jiné. Bůh mu nařídil, aby ženě jeho bratra Tamaře, která ovdověla, udělal potomka. Ten sice s Tamarou souložil, ale semeno nestříkal do ní, nýbrž na zem. Tím se dopustil smrtelného hříchu. Zdůvodňoval to tím, že dítě, které by Tamara z jeho semene porodila, by nebylo jeho, nýbrž jeho „bratra“. Bůh toto zdůvodnění neuznal a potrestal ho za to smrtí.
Dedukce: Onan s Tamarou neonanovali, nýbrž tam docházelo k „přerušované souloži“ (coitus interruptus). Německý evangelický publicista Matthias Surall (autor publikace „Onan“, Lipsko 2006), na tuto okolnost v nedávném interview v SRN na Universitě v Paderbornu jasně upozornil. Chceme-li přísně vycházet z Bible a tedy z První knihy Mojžíšovy (kap. 38, 8 – 10) znamená to, že onanování je de facto přerušování soulože a to, co dodnes považujeme za „onanování“ je ve skutečnosti masturbace, což s biblickým Onanem nemá pranic společného. Alespoň tak to vidí duchovní Surall.
Je nutné rovněž upozornit na to, že pojem masturbace pochází z latiny (masturbacio = samohana rukou) a na nějakou konkrétní osobu se nevztahuje. Tak např. honimírové toulající se po Petřínských sadech či křovisky Vyšehradu s dalekohledem v ruce, bohužel patrona pro svojí činnost nemají. Žádný sv. Masturbant neexistuje. Onan je sice osobou biblickou, ale mimo přeřušovaných souloží s Tamarou se podle Starého zákona o masturbaci ani nepokusil. Bůh ho rovněž netrestá pro „masturbaci“, nýbrž pro nestříkání semene do Tamary. Považovat tedy Onana za patrona honimírů alias ocasohonců je přinejmenším z hlediska historického nevědecké.
Proč však byla Onanovi přiřazena úloha „onanisty“, resp. masturbanta, ačkoli tato biblická osobnost ony sexuální praktiky nikdy nepěstovala? Americký novinář John A Hardon (Illinois, USA 2011) se domnívá, aby křesťanská církev mohla zakázat masturbaci, bylo apriory nutné vyhledat ve svatém písmu přiměřený corpus delicti, který by onu sexuální činnost zavrhoval. Bible ovšem nic takového nezakazuje! Církev se tedy ze zoufalství vrhla na Onana a tomu, pomocí historické mystifikace, přidělila úlohu „masturbanta“. Jde však o falsifikaci podle hesla „tonoucí se i stébla chytá“. Co sledovala křesťanská církev zákazem masturbace? Účel zákazu byl velmi pragmatický a pochopitelný: Hlavně ve středověku dosahovala úmrtnost v Evropě gigantických rozměrů. Z deseti narozených dětí se dospělosti dožili sotva tři. Bylo tedy nutné dělat jedno dítě za druhým, aby lidstvo mělo šanci přežít. To bylo dosažitelné pouze permanentním vstřikováním mužského semene do ženské dělohy. Masturbací muže ještě nikdy žádná žena neotěhotněla.
Postupem času vznikly legendy a bájné publikace „učených mozků“, že onanování je zdraví škodlivé a prý u toho dokonce dochází k vysychání míchy. Ačkoli pro taková tvrzení neexistoval ani jeden důkaz a lékařští autoři si své hypotézy vymýšleli, udržel se tento škodlivý mýtus dokonce až do druhé poloviny 20. století. Masturbace nejenže není škodlivá, nýbrž i prospívá zdraví – uvolňuje přebytečnou energii, zvyšuje následnou soustředěnost na práci a badatelskou činnost, snižuje agresivitu a dokonce kriminalitu mladistvých, zabraňuje nákazám pohlavních chorob (AIDS, syfilis, kapavka), snižuje onemocnění prostaty atd. To jsou poznatky současné lékařské vědy a osvěty.
Podle světové organizace WHO (World Health Organisation) dnes pravidelně masturbuje 80% až 90% lidstva bez ohledu na náboženství, rasu nebo stáří. Sexualita člověka je v podstatě založena na masturbaci a souložení. Ani v budoucnu tomu nebude jinak. Sexualita v dnešní době již není zaměřena pouze na plození dětí nebo krácení dlouhé chvíle. Neustále se zušlechťuje díky informační revoluci v oblastech masmédií. Stala se součástí dnešní civilizační kultury, i když v této oblasti svého svatého biblického patrona i nadále postrádá.