Mnoho čtenářů - a to nejen na Aktuálně.cz - se mě všemi možnými způsoby dnešní techniky vyptávají na mojí službu v britské armádě v době studené války 1981 - 1989 na území Západního Berlína, včetně mé bojové účasti ve válce proti Argentině. Obdržel jsem e-mailem dokonce i tento pozoruhodný dotaz: “To jste si při vašem vzdělání nemohl najít nějakou slušnější práci, než se nechat v kasárnách od Angličanů kopat do prdele? Někde jsem četl, že vás dokonce 1982 poslali do války proti Argentině na Falklandské ostrovy. Že jste se jim na tu vojenskou magořinu Bukvaji nevysral.“

Nejdříve bych chtěl pisatele poučit, že mě v britské armádě do „prdele“ nikdo nekopal. Britští vojáci ve vztahu k Československu tehdá znali pouze dvě osoby - Alexandra Dubčeka a Josefa Švejka. Protože jsem se Dubčekovi nepodobal, začali mi tedy říkat “Švejku“.

Službu v britských ozbrojených silách jsem nepovažoval za povolání, nýbrž za poslání bojovat proti komunismu se zbraní v ruce - i když jaksi nepřímo. Byli jsme sice všichni po zuby ozbrojeni, ale žádná válka proti komunistické totalitě se nekonala. Tedy, mimo války studené. Samozřejmě jsem mohl vyučovat na univerzitě a v klidu pobírat dvojnásobnou mzdu. To ovšem neodpovídalo mé povaze a temperamentu. Chtěl jsem být vojákem, publicistou a vyzvědačem v boji proti komunismu. Jediná organizace v Západním Berlíně, kde bylo možno všechny tyto složky spojit dohromady a která se mi doslova nabízela, byla armáda Jejího Veličenstva. Abych to upřesnil - BIC WB (British Intelligence Corps, West Berlin) - Britská zpravodajská služba, Západní Berlín.

Co se týká války proti Argentině, tak jsem se 1982 od BIC v Západním Berlíně dozvěděl, že mám odcestovat do Liverpoolu. Našli prý se na Falklandských ostrovech nějaké argentinské písemnosti, týkající se východoevropských zpravodajských služeb. Nejdříve jsme odletěli letadlem do Londýna a potom jsme pokračovali vlakem do Liverpoolu. Přebýval jsem tam v jakémsi opuštěném řadovém domku na okraji města ještě s jedním Dánem (maďarského původu), Holanďanem (ruského původu) a čtyřmi Poláky.

Já a Poláci jsme narukovali na základě jakési vládní dohody ještě z doby 2. světové války. To, co v komunistickém Československu a Polsku již nemělo vůbec žádnou platnost, slouží ve Spojeném království, coby právní doklad, nadále a bude sloužit, co svět světem bude stát. Na britských ostrovech platí právní precedens, takže místní jurisprudence může použít ve smyslu zákona, jakékoliv rozhodnutí soudu, resp. i dohodu mezi vládou Jejího Veličenstva a cizí mocností v kterékoliv době existence Spojeného království. Někdy to může nabývat absurdních podob. Tak např. v Anglii, teprve v roce 1967 zrušili nařízení z doby Richarda III. (1452 - 1485), že kdo „předpovídá počasí, musí být upálen“.

Každopádně exilový president Edvard Beneš v roce 1941 podepsal s vládou jejího Veličenstva jakousi úmluvu, že každý Čechoslovák, starší 21 let nalézající se na území Velké Británie a Severního Irska, včetně britských světových děržav, může být zařazen do britské armády a zúčastnit se bojů na frontě proti nepříteli a to buď jako součást exilové čs. Armády, a nebo regulérní armády jeho Veličenstva. Polská exilová vláda podepsala totéž. Na základě tohoto “archeologického“ dokumentu jsme nyní já a čtyři Poláci seděli na okraji Liverpoolu, čekajíc na vojenské plavidlo, které nás tři neděle poveze na Falklandské ostrovy.

Stal jsem se součástí 5. pěší brigády (5th Infantery Brigade), které velel generálmajor Jeremy Moore. Měl jsem štěstí! Vedení britských pozemních sil v Liverpoolu zjistilo, že mimo československého občanství, mám i německé. Brigádní generál J. F. Ricketts za mnou poslal nějakého důstojníka (myslím, že to byl major dělostřelectva) a ten mě oslovil přímo: “Švejku Vy jste idiot...“ To sice mohla být pravda, ale proč jsem se to musel dozvědět zrovna v Liverpoolu ve válce proti Argentině, to dodnes nevím. Major pokračoval dál: “Vždyť Vy jste Němec! Generál Ricketts se ptá: Švejku, máte německé občanství nebo ne?“

Coby 2nd Lieutenant (poručík) jsem se postavil do pozoru a podal jsem hlášení: „Sire, jsem německým a československým státním příslušníkem současně. Rovněž beru na vědomí odhalení brigádního generála sira J.F. Rickettse, že jsem idiot. Obávám se ale, že se na tom patrně nic nedá změnit...“

Major mě začal mávat před nosem nějakou listinou a vybafl na mne: “Nechte si ty blbý keci Švejku! Žádný Němec se nesmí zúčastnit útočné války, to přeci víte, nebo ne?. Při vašem vzdělání jste to přece vědět musel. Vy vole jeden! My teď máme s vámi šílený průser...“

Totiž, podle dohod z Postupimy z roku 1945 se nesmí Němci zúčastnit žádné útočné války a to dokonce ani jako součást armádních jednotek USA, SSSR a Velké Británie. Já jsem sice československé občanství vlastnil narozením 26. 03. 1946 v Praze, ale po emigraci naší rodiny do Západního Berlína v roce 1968, jsem současně získal i německé a to byl nyní kámen úrazu. Ačkoli jsem byl pouze zpravodajským důstojníkem, ve válce Velké Británie proti Argentině jsem neměl, co pohledávat. Osmělil jsem se vysvětlit situaci: “Sire, já jsem nepřijel do Liverpoolu z vlastní iniciativy, nýbrž mě sem poslala britská západoberlínská zpravodajská BIC. Vůbec nevím, co je mým úkolem. To se prý dozvím na místě. Ale i kdybych to věděl, tak bych vám to stejně nesměl prozradit.“

Příchozí mi dal do ruky dokument, se kterým mě ještě před několika vteřinami mával před nosem, řka: “Švejku, půjdete okamžitě s touto listinou k německému konzulovi v Liverpoolu a zachováte se podle toho, co vám řekne! Rozuměl jste?“ Nejenže jsem “rozuměl“, ale vykonal jsem i žádané. Na konzulátě SRN prošla aféra doslova raketovým tempem. Měl jsem si všechno ihned zabalit a vrátit se do Berlína. Moji spolubydlící Poláci, Holaňdan a Dán takové štěstí neměli...

Dovolte mi, abych vše shrnul v jednoznačný závěr: Ve válce s Argentinou jsem si ani jednou nevystřelil. V Liverpoolu jsem pouze přespal a druhý den mě “vyhodili“ zpátky do Západního Berlína. Proti Argentině jsem tedy bojoval pouze jeden den a to ještě coby “Švejk“ (resp. švejkováním). Proč mě vůbec British Inteligence Corps vyslal z Berlína do Liverpoolu na již popsanou anabázi a co mělo být vlastně mým úkolem na Falklandských ostrovech, jsem se nikdy nedozvěděl.