Skutečně svobodným a nezávislým státem jsme teprve od roku 1993. Horor, který se odehrával v letech 1918 - 1993 je třeba definovat ve smyslu Winstona Churchilla alias “krev, slzy a pot...“. Coby očistec a absolutní trest boží je nutné pohlížet na státní útvary typu “Protektorát Čechy a Morava“, tak jako komunistické Československo v letech 1948 - 1990. Snad není rovněž na škodu upozornění, že naší státní vlajku nám v roce 1920 vnutila Francie pod hrozbou násilí! V letech 1918 - 1938 jsem totiž byli francouzským protektorátem...

Československo zaniklo s konečnou platností v roce 1993, rozdělením na Českou a Slovenskou republiku. Jednalo se o nejideálnější a nejmírumilovnější řešení, jaké doposud Evropa ve svých dějinách zažila. Naprostým a nepochopitelným opakem tohoto úkonu se nám jeví rozpad tehdejší Jugoslávie a následné události na Balkáně. Na rozdíl od jejich zrůdného pekla permanentních vražd a ponižování se Češi a Slováci ukázali coby národy vysoce kulturní a příkladné demokraticky vyspělé etnikum.

Na rozdíl od Slovenska nám připadla bývalá československá vlajka. Ovšem i ona má svou legendu vzniku. Oficiální propaganda nám jí mlčky demonstrovala jako standartu, jenž existuje již od doby vzniku ČSR, tedy od 28. 10. 1918. Tato hypotéze neodpovídá historické skutečnosti. Naší původní vlajkou měla být dnešní vlajka Polska. Pro onen červeno-bílý prapor se rozhodli tehdejší naši reprezentanti nově vzniklého státu. Francouzská vláda nám dané rozhodnutí zakázala a nařídila trikoloru, ve které musí být zastoupeny barvy francouzské republiky: červená, bílá a modrá.

Ing. Jan Bervida (1893 - 1962) byl v letech 1920 - 1938 prostředníkem mezi čs. vládou a Francouzskou vojenskou misí (1919 - 1938) v Praze, jinak ministr civilního letectví ČSR (1929 - 1938): “Francouzi trvali na trikoloře. V případě odmítnutí ze strany ČSR hrozili drastickým zvýšením reparací. Naše vlajka byla přidělena Polákům. My jsme museli přijmout francouzskou trikoloru. Nevím proč. Ačkoli bylo Polsko rovněž francouzským protektorátem, nebyla na něm trikolora vyžadována. Stejné proceduře jako my se musela podrobit i Jugoslávie.“

Ano, naše vlajka (1918 - 1919) byla v červenci 1919 přidělena jako oficiální standarta Polsku. Státním praporem polské republiky se naše vlajka stala dnem 01. 08. 1919. Francouzi nám nařídili vyhotovit trikoloru podle návrhu styčného amerického zpravodajského důstojníka mezi USA a francouzskou Deuxiéme Bureau, člena Sokola Josepha Knedelhanse. Oficiální legenda uvádí: Vynálezcem trikolorního praporu ČSR byl čecho-američan Josef Knedelhans. Tento prapor prý vlál z balkonu hotelu Plaza Hotel v New Yorku při příjezdu presidenta T. G. Masaryka dne 25.05. 1918...

Jde o romantickou mystifikaci. Takový případ se nikdy neuskutečnil. Sledujeme-li fotografické záběry z archivu americké CIA, zcela suverénně zjišťujeme, že ve všech oknech vlají pouze červeno-bílé prapory, symbolika tehdejší české státnosti. Sám Joseph Knedelhans (1874 - 1956) v rozhovoru s Ing. Janem Bervidou (od doby emigrace do USA 1948, vysoký důstojník CIA) v roce 1953 v New Yorku onu smyšlenou story sám popřel: Dodal prý pouze filipínskou vlajku české zpravodajské službě, jako možnou předlohu od Francouzů vyžadované trikolory. Filipíny byly tehdy také americkým protektorátem (Commonwealth of the Philippines), a tak by bylo možné vlajku přizpůsobit francouzskému protektorátu Československo. Pařížská vláda doporučení přijala. Filipínský protektorátní prapor se měl stát předlohou. Vyhotovením nové československé standarty byli pověřeni dva umělci Jaroslav Jareš a Jaroslav Kursa. Ty se s vyhotovením prototypu moc nebabrali. Jako základ si vzali původní československou vlajku (nyní už polskou) a místo filipínského bílého klínu se sluncem tam šoupli modrý klín - a bylo to. Jareš nechal modrý klín sahat jen do 1/3 vlajkového prostoru. Naproti tomu Kursa obšlehl veškeré rozměry filipínské standarty na 100% a protáhl klín podle Filipínců skoro až do středu standarty. Francouzským generálům z tzv. “druhého oddělení“ vojenské mise v Milovicích se to moc líbilo. Kursova předloha prošla. Parlament jí schválil 30. 03. 1920.

Horší to bylo s ministrem zahraničních věcí Dr. Edvardem Benešem. To, že se ve skutečnosti jedná o padělek filipínské vlajky, mu vůbec nevadilo, ale žádal od umělců vysvětlení významu modrého klínu. Protože autoři na filipínské standartě pouze zpřeházeli barvy a jinak o tom víc nepřemýšleli, rovněž nevěděli a tupě na ministra čuměli.

Beneš se spojil telefonicky s Francouzskou vojenskou misí v Praze, aby se poradil. Francouzský generál Joseph Spiré (zastupující velitel vojenské mise) to “věděl naprosto přesně“, a proto ministra náležitě poučil: “Modrý klín znamená Slovensko a jeho Vysoké Tatry!“ potom položil sluchátko. Generálovi nějak ušlo, že špička modrého klínu nejde nahoru (Tatry), nýbrž rovně do středu jako v případě filipínské standarty. To by se ty Tatry musely kácet a upadnout...

Anyway, jak říkají naši anglo-američtí přátelé. Přesto by mě jako bývalého britského zpravodajského důstojníka zajímalo, když už nám jako Čechům (na rozdíl od Slováků) zbyl padělaný filipínský prapor, vnucený nám tehdejší pařížskou vládou a podle francouzského generála Spiré se jedná o „Slovensko“, tak co s tím modrým klínem, když už k nám od roku 1993 Slovensko nepatří? Nebylo by na čase opět padělat nějakou jinou vlajku, abychom se z tohoto historického dilematu nějak vymotali?