Egyptské dilema: Petr Kramný - vrah, nebo oběť?
Označit někoho vrahem je opravdu prekérní záležitost. Římský právní výrok nás upozorňuje: „In dubio pro reo“ (v pochybnostech pro obžalovaného). Existuje však celá řada indicií – tedy nepřímých důkazů, které nelze přehlížet. O těchto nepřímých důkazech se dá pouze těžko pochybovat. Petr Kramný je hlavním podezřelým ze smrti své ženy Moniky a dcery Klárky v době jejich pobytu v Egyptě. Proč?
Vzpomínám si na sbírku zločineckých případů francouzského právníka Francois Gayot de Pitavala (1673–1743), kterou vydával v letech 1734 – 1743 v Paříži, pod titulem „Causes célèbres et intéressantes“. V češtině vyšlo dílo s názvem „Slavné kriminální případy“ a „Slavné soudní případy“ (Praha 1967). Výpovědi pachatelů v oněch publikacích byly natolik věrohodné, takže bylo skoro nemožné uvěřit, že by byli schopni tak hrůzostrašné činy spáchat. Prohlášení Petra Kramného se zdají být rovněž velice věrohodné – dalo by se říci dokonce skoro „vodotěsné“. Svět se od dob Pitavalových vůbec nezměnil, neboť se nemění ani lidé, kteří ho obývají. Vše už tady jednou bylo a zase bude (Aristoteles).
Kauza Petra Kramného je všeobecně známá a tak pouze shrnu dosavadní empirické poznatky - Při pobytu v egyptském luxusním hotelu zemřely dne 30. 07. 2013, jeho manželka Monika a její dcera Klárka. Místní policejní vyšetřovací služba zjistila: jedná se o otravu prudkým jedem a úmrtí obou obětí definovala jako vraždu. Jediným podezřelým je Petr Kramný. Ten vlastní vinu popírá a tvrdí, že obě ženy zemřely otravou po požití jídla v restauraci ve zmiňovaném hotelu, kde ovšem večeřel i on – a zůstal na živu, tak jako ostatní strávníci onoho gastronomického podniku.
Budeme-li vycházet ze základu klasického kriminalistického vyšetřování „Cui bono? “ (Komu to prospělo?) nedostaneme se ani o krok dál. Podle dosavadních šetření neměl Kramný žádný důvod, aby manželku a dceru sprovodil ze světa. Veškeré spekulace se ukázaly jako scestné: vysoká životní pojistka neexistuje, ani Monika, ani Klárka nevlastnily žádný drahocenný majetek, jehož by se mohl stát Kramný dědicem a „last but not least“ – jejich příbuzní skálopevně tvrdí, že se jednalo o harmonické manželství. Rovněž na tom manžel Moniky skálopevně trvá!
Klasickou vyšetřovací praktikou „Cui bono?“ se tedy k ničemu nedopracujeme. Když jsem byl ještě ve službách britské zpravodajské služby British Intelligence Corps (2nd Lieutenant, British Army, Západní Berlín 1981 – 1989), kladli nám naši instruktoři na srdce tyto zásadní pravidla: „Pro vás není důležité, co se říká, nýbrž kdo to říká!“, „Vás nesmí zajímat to, co je vidět, nýbrž právě to, co vidět není!“ a do třetice: „Vás vůbec nezajímá to, co se ví, nýbrž pouze to, co se neví!“ Dovolte mi tedy pohled na věc ve formě zpravodajského důstojníka…
Petr je dělníkem v automobilce Hyundai (prosťáček). Monika pracuje sice coby ošetřovatelka v domově důchodců, je však velice atraktivní ženou a touží být modelkou (kariéristka). Zde může dojít k silné kolizi zájmů. Stát se žádanou modelkou je nutné jí být se vším všudy, co k tomu patří a zde by mohlo být manželství nepřekonatelnou překážkou. Indicie hovoří o tom, že Monika byla svému muži nevěrná a připravovala rozvod, což vyplývá z logiky věci. Zhrzený manžel mohl reagovat pomstou. Proč by však zabíjel dceru?
Zde je nutné si položit otázku, zda vůbec nějakou měl. Osmiletá Klárka nepocházela z manželství Petra a Moniky, nýbrž v době svatby obou jí byly již dva roky. Nemusela být tedy jeho dcerou, i když údajný otec hovoří o opaku. Každopádně na pořízených fotografiích stojí vedle ní naprosto chladně, netečně a nevšímavě… Pakliže by měl být vrahem své manželky podáním jedu, musel by odstranit i nepohodlného svědka – a tím byla právě Klárka.
Pakliže by jed pocházel ze stravy, kterou pozřeli všichni tři v hotelu, jak tvrdí podezřelý manžel, proč oni dvě zemřeli a v jeho vypumpovaném žaludku se žádné toxické látky nenašly? Ženské oběti byly nebožky a muž se těšil nejlepšímu zdraví! Proč v době jejich nářku, zvracení i křiku nezavolal lékařskou pomoc – a místo toho se posadil do vedlejší místnosti, aby se mohl dívat na televizi? Do pokoje se prý vrátil, když už byly obě mrtvé…
Kramného výpovědi jsou protkány patologickými anomáliemi: Nebožky prý nalezl v posteli. Ošetřující lékař však tvrdí, že ležely na zemi. Neustále opakuje, že jeho žena vždy spala s kalhotkami, ale tentokrát na sobě žádné neměla…aniž by se ho na to někdo ptal. Podezíral snad Moniku z nevěry s někým z mužského personálu hotelu? Na dotaz, kam zmizelo prádlo a šaty obou mrtvých žen, podal zarážející cynickou odpověď: Prý se s tím nebude „tahat domu“ a tak ho rozdal hotelovému personálu… Člověk trpící ztrátou nejbližších lidí by takto jednat a reagovat nemohl. Jako bývalý zpravodajský důstojník bych se spíš přikláněl k hypotéze: zde se někdo snaží za sebou zahlazovat stopy!
Pakliže by měl být Kramný pachatelem, zůstává otázkou, jaký druh jedu použil a jak se k němu dostal. Podle svědectví jeho kolegy na pracovišti, prý přístup ke kyselinám měl a dokonce s nimi i pracoval, takže jejich účinek znal.
Doposud existuje celkem 6 variant úmrtí obou obětí: Vrah je manžel – Je doposud nejen hlavním svědkem, ale i jediným podezřelým. Sebevražda – Pakliže by matka s dcerou hodlaly spáchat sebevraždu, tak by nevolily tak nesmírně bolestivý způsob. Nejdříve vypít prudký jed a potom ho zapít louhem, aby se druh jedu nepoznal, je variantou extrémně nepravděpodobnou. Pomsta zaměstnanců – Nikdo po stravě v hotelu nezemřel, ani neonemocněl, včetně manžela. V jeho žaludku nebyly objeveny žádné stopy jedovaté látky. Pokus o únos – Únosy se v Africe praktikují. Kdyby však někdo chtěl obě atraktivní blondýnky unést, přece by je předem neotrávil prudkým jedem a potom nechal ležet jejich mrtvá těla pohozená na místě. „That’s nonsense!“ alias, jde o nesmysl. Tragická nehoda – Jak může někdo omylem vypít prudký jed a zapít ho louhem na rozleptání žaludku, aby se druh jedu nepoznal? To nemůže být náhodná nehoda. Otrava jídlem – Otravu jídlem, o které neustále hovoří Petr Kramný, egyptští lékaři vyloučili. Ta by měla jiný a daleko pomalejší průběh. Nejdříve by zemřela dcera (dítě). Potom by následovala matka (oslabená rezistence) a nakonec by zemřel, anebo alespoň onemocněl, muž. Petr Kramný nezemřel a ani neonemocněl. Těší se nejlepšímu zdraví.
Vzpomínám si na sbírku zločineckých případů francouzského právníka Francois Gayot de Pitavala (1673–1743), kterou vydával v letech 1734 – 1743 v Paříži, pod titulem „Causes célèbres et intéressantes“. V češtině vyšlo dílo s názvem „Slavné kriminální případy“ a „Slavné soudní případy“ (Praha 1967). Výpovědi pachatelů v oněch publikacích byly natolik věrohodné, takže bylo skoro nemožné uvěřit, že by byli schopni tak hrůzostrašné činy spáchat. Prohlášení Petra Kramného se zdají být rovněž velice věrohodné – dalo by se říci dokonce skoro „vodotěsné“. Svět se od dob Pitavalových vůbec nezměnil, neboť se nemění ani lidé, kteří ho obývají. Vše už tady jednou bylo a zase bude (Aristoteles).
Kauza Petra Kramného je všeobecně známá a tak pouze shrnu dosavadní empirické poznatky - Při pobytu v egyptském luxusním hotelu zemřely dne 30. 07. 2013, jeho manželka Monika a její dcera Klárka. Místní policejní vyšetřovací služba zjistila: jedná se o otravu prudkým jedem a úmrtí obou obětí definovala jako vraždu. Jediným podezřelým je Petr Kramný. Ten vlastní vinu popírá a tvrdí, že obě ženy zemřely otravou po požití jídla v restauraci ve zmiňovaném hotelu, kde ovšem večeřel i on – a zůstal na živu, tak jako ostatní strávníci onoho gastronomického podniku.
Budeme-li vycházet ze základu klasického kriminalistického vyšetřování „Cui bono? “ (Komu to prospělo?) nedostaneme se ani o krok dál. Podle dosavadních šetření neměl Kramný žádný důvod, aby manželku a dceru sprovodil ze světa. Veškeré spekulace se ukázaly jako scestné: vysoká životní pojistka neexistuje, ani Monika, ani Klárka nevlastnily žádný drahocenný majetek, jehož by se mohl stát Kramný dědicem a „last but not least“ – jejich příbuzní skálopevně tvrdí, že se jednalo o harmonické manželství. Rovněž na tom manžel Moniky skálopevně trvá!
Klasickou vyšetřovací praktikou „Cui bono?“ se tedy k ničemu nedopracujeme. Když jsem byl ještě ve službách britské zpravodajské služby British Intelligence Corps (2nd Lieutenant, British Army, Západní Berlín 1981 – 1989), kladli nám naši instruktoři na srdce tyto zásadní pravidla: „Pro vás není důležité, co se říká, nýbrž kdo to říká!“, „Vás nesmí zajímat to, co je vidět, nýbrž právě to, co vidět není!“ a do třetice: „Vás vůbec nezajímá to, co se ví, nýbrž pouze to, co se neví!“ Dovolte mi tedy pohled na věc ve formě zpravodajského důstojníka…
Petr je dělníkem v automobilce Hyundai (prosťáček). Monika pracuje sice coby ošetřovatelka v domově důchodců, je však velice atraktivní ženou a touží být modelkou (kariéristka). Zde může dojít k silné kolizi zájmů. Stát se žádanou modelkou je nutné jí být se vším všudy, co k tomu patří a zde by mohlo být manželství nepřekonatelnou překážkou. Indicie hovoří o tom, že Monika byla svému muži nevěrná a připravovala rozvod, což vyplývá z logiky věci. Zhrzený manžel mohl reagovat pomstou. Proč by však zabíjel dceru?
Zde je nutné si položit otázku, zda vůbec nějakou měl. Osmiletá Klárka nepocházela z manželství Petra a Moniky, nýbrž v době svatby obou jí byly již dva roky. Nemusela být tedy jeho dcerou, i když údajný otec hovoří o opaku. Každopádně na pořízených fotografiích stojí vedle ní naprosto chladně, netečně a nevšímavě… Pakliže by měl být vrahem své manželky podáním jedu, musel by odstranit i nepohodlného svědka – a tím byla právě Klárka.
Pakliže by jed pocházel ze stravy, kterou pozřeli všichni tři v hotelu, jak tvrdí podezřelý manžel, proč oni dvě zemřeli a v jeho vypumpovaném žaludku se žádné toxické látky nenašly? Ženské oběti byly nebožky a muž se těšil nejlepšímu zdraví! Proč v době jejich nářku, zvracení i křiku nezavolal lékařskou pomoc – a místo toho se posadil do vedlejší místnosti, aby se mohl dívat na televizi? Do pokoje se prý vrátil, když už byly obě mrtvé…
Kramného výpovědi jsou protkány patologickými anomáliemi: Nebožky prý nalezl v posteli. Ošetřující lékař však tvrdí, že ležely na zemi. Neustále opakuje, že jeho žena vždy spala s kalhotkami, ale tentokrát na sobě žádné neměla…aniž by se ho na to někdo ptal. Podezíral snad Moniku z nevěry s někým z mužského personálu hotelu? Na dotaz, kam zmizelo prádlo a šaty obou mrtvých žen, podal zarážející cynickou odpověď: Prý se s tím nebude „tahat domu“ a tak ho rozdal hotelovému personálu… Člověk trpící ztrátou nejbližších lidí by takto jednat a reagovat nemohl. Jako bývalý zpravodajský důstojník bych se spíš přikláněl k hypotéze: zde se někdo snaží za sebou zahlazovat stopy!
Pakliže by měl být Kramný pachatelem, zůstává otázkou, jaký druh jedu použil a jak se k němu dostal. Podle svědectví jeho kolegy na pracovišti, prý přístup ke kyselinám měl a dokonce s nimi i pracoval, takže jejich účinek znal.
Doposud existuje celkem 6 variant úmrtí obou obětí: Vrah je manžel – Je doposud nejen hlavním svědkem, ale i jediným podezřelým. Sebevražda – Pakliže by matka s dcerou hodlaly spáchat sebevraždu, tak by nevolily tak nesmírně bolestivý způsob. Nejdříve vypít prudký jed a potom ho zapít louhem, aby se druh jedu nepoznal, je variantou extrémně nepravděpodobnou. Pomsta zaměstnanců – Nikdo po stravě v hotelu nezemřel, ani neonemocněl, včetně manžela. V jeho žaludku nebyly objeveny žádné stopy jedovaté látky. Pokus o únos – Únosy se v Africe praktikují. Kdyby však někdo chtěl obě atraktivní blondýnky unést, přece by je předem neotrávil prudkým jedem a potom nechal ležet jejich mrtvá těla pohozená na místě. „That’s nonsense!“ alias, jde o nesmysl. Tragická nehoda – Jak může někdo omylem vypít prudký jed a zapít ho louhem na rozleptání žaludku, aby se druh jedu nepoznal? To nemůže být náhodná nehoda. Otrava jídlem – Otravu jídlem, o které neustále hovoří Petr Kramný, egyptští lékaři vyloučili. Ta by měla jiný a daleko pomalejší průběh. Nejdříve by zemřela dcera (dítě). Potom by následovala matka (oslabená rezistence) a nakonec by zemřel, anebo alespoň onemocněl, muž. Petr Kramný nezemřel a ani neonemocněl. Těší se nejlepšímu zdraví.