Někdy je velký problém s lidmi, kteří toho málo vědí. A když z oné trošky začnou dělat konečné závěry, vypadá to na katastrofu. Samozřejmě nikdo z nás není úplně dokonalý (Nobody is perfect) a to ani předseda politického hnutí ANO. Ovšem zatím se mi nikde nepodařilo odhalit nějakou objektivní a konstruktivní kritiku. To, co jsem doposud četl, bych zcela vulgárně definoval jako „kontraproduktivní slabomyslné žvásty“.

Člověk hledá nějakou předmětnou kritiku Andreje Babiše, kde by bylo možno nastartovat plodný dialog a místo toho objeví např. tento výtvor: „ Žalobníček Babiš žaluje, ale je to marné“ (Reflex.cz, 20. 09. 2013). Pod článek se podepsal Jan Jandourek.

Pana Jandourka znám osobně ještě z doby mé spolupráce s „Reflexem“. Jde o erudovaného a vynikajícího novináře. Proto žasnu, jak se mohl zvěčnit pod takovýto naprosto podprůměrný pamflet! Nakonec si navíc vstřelil vlastní branku: „Prostě kariéra je kariéra a za to se platí. Jiní kvůli tomu vstupovali do KSČ, ti ovšem zase v seznamech nebývají, protože tam se práskání předpokládalo.“

Andrej Babiš v KSČ byl a tím by logicky podle autora nemohl být spolupracovníkem StB. Tedy původní tvrzení Jandourka v Reflexu.cz, že Babiš spolupracoval s StB - a má to údajně „marný“, autor sám sobě vyvrací členstvím Babiše v KSČ - a má to také „marný“.

Logická konkluze z premis obsahu je následující: Jandourek vyčítá Babišovi, že nespolupracoval s StB, protože onen právní subjekt byl členem KSČ. A jelikož Babiš s StB - podle konečné dedukce Jandourka – nespolupracoval, má to tedy údajně „marný“ a měl by se za to stydět! Prostě, ad hoc spirit Jandourka a Reflexu.cz, znamená: Kdo byl v KSČ a tím pádem nespolupracoval s StB, měl by se na místě hanbou propadnout!

Dalším, tentokrát silně naivním autorem v Reflexu.cz (toho ovšem osobně neznám), je jistý Dušan Šrámek. Vlastním autorátem „Estébácké poudačky našej babišky“ (Reflex.cz, 27.09. 2013) se zdá, jako by šlo o nepolepšitelného popletu, motajícího páté přes deváté. Již sám název příspěvku nás dostatečně varuje před tím, že jde o slabomyslnost. Na stránky internetu totiž vypotil toto: „Babiš se snaží navozovat rovněž dojem, že ta část StB, s níž měl co do činění, byla jakási ‚hodná StB‘, která neměla nic společného s tou zlou, která honila po ulicích demonstranty, a otravovala život disidentům…“ Zde se podařilo Šrámkovi „polít“ Babišovo sako „smrdutou močůvkou“, ale ne na dlouho. Popleta hned v zápětí tvrdí: „Konkrétně III. odbor, pod který spadal, měl opravdu v referátu ‚ochranu ekonomických zájmů.‘…“ Dobře! Tady Šrámek sako Babišovi opět „vyčistil“ u uvedl jej do původního civilizovaného stavu. Jinými slovy – Andrej Babiš je znovu nevinným…

Tak to ovšem Reflex.cz v žádném případě původně nemyslel a proto bylo nutné najít nějakou hrst „bláta“ a mrsknout to na Babiše. Kde ovšem vzít „bláto“, když je kolem Babiše „sucho“ a nic „přilehavého“ nelze odhalit? Proto si autor zvolil do nebe volající pitomost: „Navíc z fragmentu spisu, který se zachoval, se můžeme dozvědět, že byl vytěžován například i ke zjišťování ohlasů na úmrtí Leonida Brežněva.“

Dámy a pánové, mějte se na pozoru! Pakliže se vás někdo zeptá, co si myslíte o dožití nebožtíka Brežněva, buďto se podle novináře Šrámka jedná o estébáka a nebo přinejmenším o bývalého estébátka. Radím vám: Nic neříkejte a dejte se na úprk! Pakliže stojíte s plnými nákupními taškami, např. před Intersparem, nechte tam ty tašky stát a mazejte z místa pryč, jinak se dostanete do svazku spolupracovníků StB. A pakliže je na blízku nějaký dopisovatel z Reflexu.cz – můžete se jít rovnou oběsit. Z toho už se nevymotáte!

Pavel Šafr byl v Reflexu.cz dva roky mým šéfem (2010 – 2012). Jako dopisovatel tohoto masmédia jsem ho poznal coby velice erudovaného autora, vynikajícího nadřízeného – řekl bych dokonce přítele, protože si tykáme - a skvělého organizátora. Nestačím se divit, že on ve funkci šéfredaktora Reflex.cz, nejen nechá vypouštět do etéru články výše uvedeného druhu, ale dokonce se k nim i připojuje: „Andrej Babiš je nejnebezpečnější úkaz české politiky za celou dobu polistopadového vývoje. Mnohem nebezpečnější než komunistická strana či všelijací praštění extremisté. I Věci veřejné jsou jen slabým odvarem.“ (Reflex.cz, 19.09. 2013: „Návod jak zničit novinářskou čest“). Já osobně si nedovedu představit, že Šafr, tak jak jsem ho znal já, by něčemu tak nesmyslnému věřil. Otázkou pro mne pouze zůstává, proč se propůjčuje k tak nízké úrovní argumentace, o které je určitě sám hluboce přesvědčen, že s pravdou nemá ani nemůže mít nic společného…

Andrej Babiš nikdy nerozděloval StB na tu „hodnou“ a „nehodnou“. Tato imaginace je fiktivní mystifikací a pro mne je nadmíru zarážející, že ji používá i sám Pavel Šafr. U nějakého naivního novinářského prosťačka bych to považoval za pochopitelné. U šéfredaktora kalibru „Šafr“ to na mne působí zdrcujícím dojmem a nechápu ho proč se těmito postoji před českou veřejností tak lehkomyslně diskvalifikuje…

Někteří novináři trnou hrůzou: Babiš bude řídit stát jako „firmu“! Dámy a pánové, nikoli „jako“ firmu. Stát ve skutečnosti firmou je! Předseda vlády je „ředitelem firmy“. Některé firmy mají i svého prezidenta. Ministři jsou de facto „manažeři firmy“. Poslanci jsou „zaměstnanci firmy“ (jsou placeni státem – tedy „firmou“). Prezident a předseda vlády jsou voleni lidem – tedy „akcionáři“. Ten kdo získá většinu (obrazně řečeno „hlavní akciový podíl“) stanoví prezidenta a premiéra („ředitele“). Novináři prosťáčkové, nepolepšitelní „strašpytlové“ a ti ostatní, jim podobní: Čeho se tedy bojíte? Buďme upřímní: Kdo zde maluje nezodpovědným způsobem čerta na zeď?

Představte si, že by Babišův Agrofert a.s. byl řízen jako dosavadní Česká republika…! Prezidenta „firmy“ kleptomana by vystřídal prezident „firmy“ alkoholik. „Ředitel“ firmy by nadělal miliardové dluhy a potom by se svojí (z vězení propuštěnou) milenkou vykrucoval před soudem. Firemní „manažeři“ by od roku 1990 neustále kradli tak dlouho, až by suma protulenovaných peněz dosáhla částky 3.000.000.000.000 Kč. Více než matematický součet krádeží ona částka spíše již připomíná rychlost světla. Tunelováním v ČR ročně odteče více než 100 miliard Kč…

Jak dlouho by asi takovýmto hospodařením Babišův Agrofert a.s. vydržel? Já bych to přibližně odhadoval tak na jedno necelé dopoledne…Ovšem bez přehánění: český národ v tomto marastu žije již 23 let!

StB Andreje Babiše (proná)sledovala. Každý, kdo jen trochu rozumí fungování zpravodajských služeb a není nepoučitelným prosťáčkem, pozná onu empirickou kauzalitu na první pohled: Babišova složka není „confidential“ (spolupracující) nýbrž „monitoring“ (sledovací). Dále je veden jako tzv. blokovaná osoba. Tento výraz používaly dříve i zpravodajské služby SRN, Rakouska a Švýcarska (blockierte Person). Jednalo se o osoby pro stát důležité, ale z hlediska „agenta“ nepoužitelné (např. „nesmírně inteligentní, ale všechno vyžvaní“ – nebo: „nesmírně inteligentní, ale politicky ne příliš spolehlivý“. Babiš byl patrně oboje). V každém případě: „blokovaný“ Babiš byl, coby „agent“ nepoužitelný, a proto jím nemohl být.

Přesto bylo nutné jej (proná)sledovat: Jeho otec byl údajně „nespolehlivý“ a proto byl vyloučen 1965 z KSČ. Při osobním rozhovoru mi Babiš sdělil, že byl předvolán k výslechu u StB celkem dvakrát a prý s ním nezacházeli zrovna v „rukavičkách“. V análech je zaznamenán pouze jeden výslech a ten druhý se mi nepodařilo najít.

V prvním výslechu (nenalezeném) konaném 1980, napadá Štrougalovu vládu za dovoz nekvalitních syrských fosfátů. Byli podle něho mizerné a v chemičkách ČSSR jen těžko použitelné. Dále jejich intenzivní prašnost prý ohrožovala nejen zdraví, nýbrž dokonce i životy dělníků zpracovávajících tyto materiály…

Každopádně v onom druhém výslechu (monitorován dne 12. 11. 1982), kritizuje Štrougalovu vládu za výprodej národního bohatství (tzv. „druhotné suroviny“) a tím nepřímo upozorňuje na „ožebračování“ státu. To už nemohlo projít bez následků! Babiš musel být bezpodmínečně (proná)sledován. Proč s ním ovšem „nezatočili“ jako s jeho otcem? Nebo jako s Václavem Havlem?


Částečnou odpověď na to dává jeho bývalý spolustraník: „Nepřítelem státu rozhodně nebyl. Přesto neustále upozorňoval na spoustu hospodářských nešvarů. Ty ovšem nebylo možno v tehdejších politických poměrech odstraňovat. Vyřešili jsme to tak, že nedostával další pozvánky na schůze KSČ. Tím jsme se ho zbavili a měli jsme klid.“

Na rozdíl od svého otce, nevyžadoval Andrej Babiš žádné politicko-hospodářské reformy á la Radoslav Selucký, takže nebylo nutné ho přímo vyhazovat z KSČ jako jeho otce. Nesouhlasil sice s postupem Štrougalovy vlády v zahraničním obchodě, tento postup považoval více či méně za „sebevražedný“ a žádal prostřednictvím StB nápravu stávajícího stavu, ale na rozdíl od Václava Havla nepracoval na politickém převratu (Charta ´77). Ideologická část StB Havla pronásledovala (pokusy o převrat), kdežto ekonomická část StB Babiše především sledovala (vynikající, ale „nespolehlivý“ odborník). Občasné tvrzení, že Babiš tím rozděluje StB na „nehodnou“ a „hodnou“ jsou slabomyslným nesmyslem.

Každý pracovník zahraničního obchodu v době totality byl ekonomickým oddělením StB monitorován, tak jako konzultován. Proč? Ano, obavy – často i oprávněné – ze styku s americkými, britskými či francouzskými výzvědnými službami. Proto musely být aktivity těchto zahraničních pracovníků hlášeny a byly často prostřednictvím StB i monitorovány. Zarážející na Andreji Babišovi je pouze skutečnost, že tento kontakt ekonomického oddělení StB s ním je až zanedbatelně nízký (jenom dva výslechy – z toho pouze jeden deskriptivně monitorován), což by odpovídalo de facto následující skutečnosti: StB Babišovi nedůvěřovala.

Logická dedukce? Andrej Babiš, coby erudovaný odborník zahraničního obchodu ČSSR s vynikajícími znalostmi francouzského jazyka, by se tím mohl lehko stát cenným a velice produktivním agentem francouzské výzvědné služby - Direction Générale de la Sécurité Extérieure (DGSE). Z tohoto objektivního důvodu bych doporučoval masmédiím jako Reflex.cz, poněkud popleteným novinářům a i jiným prosťáčkům, neustále plácajícím na stránkách internetu poněkud zmatená obviňování typu „práskač StB“, aby místo planého pomlouvání odjeli raději do Paříže a studovali tam archivní prameny DGSE (pakliže jim to jejich znalosti francouzského jazyka dovolí), neboť tam určitě najdou něco poučného…Přeji vám při tom z celého srdce: Bonne courage et bonne chance!