Boj o parlamentní koryta vrcholí a pomluvy ze stran kandidátů neznají hranic. Ano, naše zem se nachází v morálním a společenském úpadku. O tom není pochyb. Ovšem většina lídrů politických stran tuto morálně-společenskou krizi ještě více prohlubuje než, aby se pokoušeli jí eliminovat. Řešením problémů nejsou každodenní pomluvy, nýbrž naopak hledání společné cesty k odstranění překážek. Toho však nejsou tradiční politická hnutí schopny. Místo spolupráce, vyhledávají spory v boji o vlastní parlamentní koryto. Chcete opravdu, aby tito lidé opět zasedli do vládních křesel?

Andrej Babiš zcela jasně prohlásil: “V Česku není žádná levice a pravice. V České republice máme zcela jiné dělení. Na jedné straně jsou současné strany a současní politici a na druhé straně jsou voliči.“

Jistě, charakter a schopnosti politika v současném globálním světě nelze dělit na “levici“ a “pravici“. Buď dotyčný prokazatelně něco dokázal a tím něco umí, anebo se projevil jako neschopný selhávač. V druhém případě by se o místo ve vrcholové politice neměl ucházet (pakliže má charakter) a v případě, že tak neučiní, ve snaze si koryto za každou cenu udržet (v tom případě jde o křiváka), měl by být volič natolik vyspělým, aby mu nedal hlas.

Teď samozřejmě nehovořím o tradičních politických stranách prolezlých v nekonečné řadě větších, či menších korupčních skandálů. Ty by měl volič za posledních 23 let dostatečně dobře znát a vyvodit z dané situace konsekvence při volbě nového parlamentu. Buďme upřímní! Tradiční politická oligarchie ODS a ČSSD za posledních 23 let ze svých řad nevyprodukovala ani jednu osobnost hodnou obdivu. Jejích lídři, spíš než osobnosti, byli karikaturou společenského života. Svým způsobem uvedli náš stát do nynějšího úpadku. Jak někdo může ukazovat národu cestu vpřed (Václav Klaus, ODS), jehož koníčkem je kradení drobných předmětů denní potřeby? Jak někdo může ukazovat národu cestu vpřed (Miloš Zeman, ČSSD), pakliže jsou jeho postoje krajně nespolehlivé a pakliže ho potkáte střízlivého - máte zatraceně štěstí, neboť jde o vzácnou náhodu.

Národy v krizi si hledají svého vůdce. Podle vyspělosti národního charakteru to potom může dopadnout různě:

USA ve 30. letech. Hrozí nebezpečí fašismu a komunismu. Nastupuje Franklin D. Roosvelt (multimilionář) se svým programem “New Deal“. V hodině nejtěžší si našli Angličané svého Winstona Churchilla (vysoká šlechta). Hluboké vládní krize 50. let (podobné té naší současné) ve Francii vyřešil generál Charles de Gaulle (šlechtic a válečný hrdina). Ve svém politickém hnutí RPF (Rassemblement du Peuple Francais) - jakási obdoba „ANO bude líp“, označil za hlavní problém tehdejší Francie, nekompetentnost a vládní korupci.

Volební program Andreje Babiše připomíná jakousi směsici Roosveltova „New Deal“ (Nový úděl) a de Gaulleova RPF - úspěšného boje s francouzskou korupcí a neschopnými politiky.

V době krize je přesto nutná obezřetnost, aby na “trůn“ národa nenastoupil diktátor nebo psychopat. Současného psychopata a budoucího uzurpátora poznáte podle těchto kritérií: Žvanil a pomlouvač, který nic nemá, nic nedokázal, neuživí ani sám sebe, ale má tu drzost rozdávat návody jak řídit hospodářství celé země. Volte pouze ty kandidáty, kteří již prokazatelně ve svém životě něco mimořádného dokázali! V Česku jsou to bohužel doposud jenom Andrej Babiš a Tomio Okamura. Karel Schwarzenberg svůj majetek pouze zdědil. U těch ostatních je nutné být na pozoru. Je nesmírně těžké u nich odhadnout, co je přitom “bohapustý žvást“ a co skutečné nadání, tak jako schopnost řídit stát. Jediným spolehlivým mi připadá Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). U těch ostatních je vše velmi nejisté a často až extrémně demagogické (Němcová, ODS a Bobošíková, „Hlavu vzhůru“). I když demagogie Bobošíkové je nepřehlédnutelná (vystoupení z EU!) , jsou ODS a TOP 09 snad jedinými stranami, které doposud nepochopily vážnost situace a skutečné příčiny nespokojenosti obyvatelstva. Babiš předkládá národu model nápravy a nikoli metodiku udržování stranického koryta. Jeho úmysl je pracovat pro obyvatelstvo, nikoli pro stranickou hierarchii. To aparátčíci klasických stran nechápou...

Podle mne by byla ideální vládní garnitura České republiky přibližně tato (Pozor! Jde pouze o imaginaci):

Prezident ČR: Jan Švejnar. Integrační subjekt nerozdělující národ. Osobnost globálního formátu. Skvělé chování a vyjadřování. Reprezentativní spirit. Produktivní myšlení. Milionář. Čeština a angličtina - na stejné úrovni.

Předseda vlády ČR: Pavel Bělobrádek. Nadějný politik se schopností sjednocovat národní a to jak společenské, tak i hospodářské zájmy. Deeskalační chování se snahou řešit problémy okamžitě. Neintrikuje, nepomlouvá, není kontraproduktivní, nabízí řešení a hledá soulad. Izolacionismus je mu cizí. Myšlením je Evropan. Vynikající integrační předpoklady.

Ministr financí: Andrej Babiš. Skutečná, současná naděje národa. Přičemž bych doporučoval rozšířit a přejmenovat onen rezort na Ministerstvo hospodářství, aby bylo možno lépe využít všech vynikajících Babišových schopností, které by jinak na “Ministerstvu financí“ nepřišly vždy zcela k naplnění. Důvod? Národní hospodářství je daleko více než pouhé “finance“! Je nutné dát Babišovi náležitý ekonomický prostor - a to i ve vztahu na EU. Multimiliardář. Čeština, slovenština a francouzština - na stejné úrovni.

Ministr zahraničí: Karel Schwarzenberg. Vynikající zkušenosti v diplomacii. Hlavně uznáván v německy a anglicky mluvících oblastech. Vysoká šlechta (kníže). Majetkem, zděděným po předcích, je multimilionářem. Znalosti češtiny a němčiny - na stejné úrovni. Vynikající znalosti angličtiny.

Ministr vnitra: Tomio Okamura. Byl by dobrou „tvrdou rukou“ v zákulisí. Vnitro není žádný diskusní klub ani filozofický seminář. Okamura by byl schopen tvrdě, okamžitě a nekompromisně zasáhnout. Úspěšný podnikatel s logickým úsudkem a jako multimilionář jen těžko korumpovatelný. Znalosti češtiny a japonštiny - na stejné úrovni. Pokud je mi známo, ovládá i slušně angličtinu.

Ministr obrany: Jan Berwid-Buquoy. O toto ministerstvo bych měl zájem já sám (viz k tomu: „Parlamentní listy“ ze dne 19.04. 2010: „Hrabě z Tábora míří do senátu a troufá si na ministerstvo obrany“). Sloužil jsem 10 let v britské armádě (Západní Berlín 1981 - 1990) v hodnosti „poručíka“ (2nd Lieutenant), British Intelligence Corps (zpravodajská služba). V současné době jsem členem SDaP AČR (Svaz důstojníků a praporčíků Armády České republiky). Jsem šlechtic a majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích. Čeština a němčina - na stejné úrovni. Dobré znalosti angličtiny z dob mé služby v British Army.

Když se mohly stát ministryněmi obrany Parkanová (kavárenská zpěvačka) a Peake (dětská školní pracovnice), tak si nedělám nejmenší starosti o mojí vlastní kompetenci (doktor politických věd a zpravodajský důstojník): Naše armáda musí být okamžitě nadsaditelná v jakékoli části tohoto světa, kde je nutné hájit ekonomické, politické a společenské zájmy naší vlasti. Rovněž musíme být odborně, technicky a psychicky připraveni vypomoci naším spojencům, kdyby se dostali do válečných problémů. K tomu je nutné náležité školení důstojníků, vojenského personálu a vyzbrojení naší armády nejmodernějšími zbraněmi a to jak konvenčními tak zbraněmi hromadného ničení. Česká armáda místo odstrašující úderné síly, momentálně spíš připomíná špatně vybavené vojenské muzeum. Důstojníci neřídí bojové útvary, nýbrž se stali sekretářkami píšícími papírová hlášení. Jakému nepříteli, resp. kterým teroristům tím chceme nahnat hrůzu?

Ostatní ministerstva ČR bych obsadil kandidáty ANO a KDU-ČSL. Je to totiž jediná záruka, že na příští čtyři roky se dostanou k moci činitelé, kteří zatím neměli možnost se nikde ani zkompromitovat ani zkorumpovat.