Policejní a justiční orgány tohoto světa se někdy dopouštějí takových chyb, jako by nebyly absolventi vysokých, nýbrž výlučně škol pomocných. Zdá se, jako by na případy, jimž se zabývají, nebyly vůbec školeny a jsou jimi naprosto přetíženy. Typickým nejaktuálnějším případem je bezesporu kauza „Petr Kramný“. Diletantismus při postupu vyšetřování je doslova šokující…

Dne 30.07. 2013 zemřely (za údajně „záhadných okolností“) na dovolené v Egyptě manželka a dcera Petra Kramného. K zatčení a uvalení vazby na podezřelého otce rodiny (ostatně jiný podezřelý vůbec neexistuje) došlo až 19.02. 2014. Ad hoc - sedm dlouhých měsíců umožnilo podezřelému sestavit „skutkovou podstatu“ oněch údajně „záhadných okolností “ takovým způsobem, že vypátrat opravdu faktický průběh tehdejších událostí ze dne 30.07. 2013, bude asi nemožné. Tedy mimo okolnosti absolutního přiznání obviněného a jeho ochota rovněž přiznat všechna skutečná fakta oné hrůzné události.

Nevypadá to však na to, že by obviněný s nějakým přiznáním spěchal. Naopak. Během sedmi měsíců měl dost času upravit si běh „skutkových podstat“ tak, aby byly na první pohled „neprůstřelné“. I když při jeho výpovědích jsou nepřehlédnutelné protiklady, disponuje obrovskou dávkou rafinovanosti a vzniká dojem jevištního vystupování „nadaného herce“.

Napsal jsem o kauze „Petr Kramný“ v Aktualně. cz celkem dva blogy: „Egyptské dilema: Petr Kramný – vrah nebo oběť “ (14.08. 2013) a „Egyptský horor: Co se stane, když bude Kramný uznán vinným?“ (21.08. 2013). Příspěvky přečetlo (včetně přetisků) cca. 50.000 čtenářů. Ačkoli se na mne sesypala lavina kritických hlasů, ani dnes nepociťuji nutnost na mých argumentech něco měnit.

O době zatčení jsem samozřejmě tehdy neměl nejmenší ponětí, ale neadekvátní osmiměsíční časový skluz mne velice překvapil. Ve zpravodajských službách se taková okolnost nazývá „nebezpečí z prodlení“ (risk of delay). A nyní, v čem spočívá tento „risk of delay“ v kauze Petra Kramného?

Po úmrtí výše uvedených obětí vražedného útoku místo, aby egyptská policie okamžitě prohledala hotelový apartment rodiny Kramných a zajistila všechny předměty (včetně otisku prstů), které by mohly mít s případem něco společného, začala zdlouhavě a celé týdny vyslýchat hotelový personál a hledat příčinu úmrtí v požité stravě. Mimochodem na tuto klamnou stopu je přivedl sám osobně Kramný tvrzením, že tragédii způsobila „večeře“. Jinými slovy: exekutiva místo, aby ho podezírala, řídila se jeho radami…

Měla být provedena okamžitá analýza zvratků zemřelých a Kramného, aby se zjistil druh a původ jedu u všech obětí. Současně mohl být bez prodlení objeven zásadní fakt: Žaludek hlavy rodiny žádné toxické látky neobsahoval, ačkoli dotazovaný neustále hovořil o společné večeři s rodinou. Následek? Místo Kramného, vyslýchali a posléze (nakrátko) zavřeli obsluhujícího číšníka a nějakou bábu od nádobí. Prostě, všechna opatření naprosto mimo mísu.

Otec a manžel dbal na „pořádek“. Nechal pečlivě uklidit zvratky svých rodinných příslušníků. Jeho „zvratky“ samozřejmě nikoli, protože neměl po čem zvracet. Dále úklidový personál (pod jeho dohledem) doslova vyblýskal apartment, takže stopy byly zahlazeny. Zatím co číšník s bábou seděli, Kramný si šel v úplné pohodě radostně zaplavat…

Než vzniklo ze strany egyptských exekučních orgánů vůbec nějaké podezření (a to trvalo zatraceně dlouho, ačkoli, kdyby postupovaly kompetentně, maximálně za hodinu by musely vědět kolik „uhodilo“) se Kramný pohyboval naprosto volně na celém Egyptském území i se svým cestovním pasem. Během prvních čtyř dnů mohl uprchnout a skrývat se kdekoli na světě. To ovšem neudělal. Proč? Uvrhl by na sebe zbytečně stín podezření, že pachatelem je on. Takovouto alternativu nemohl v žádném případě potřebovat.

Egyptská policie měla postupovat následovně: Analýza zvratků a určení jedu. Poté, co by bylo zjištěno, že Kramný není ohrožen žádnou toxickou látkou, okamžitý odvoz k výslechu, aby neměl možnost si připravit obranou legendu. Pakliže jednal např. v afektu, lze vycházet z toho, že první a okamžitý výslech by mohl mít vysoké procento spolehlivosti. Následující výslechy by potom mohly být konfrontovány s tím prvním.

Jediné k čemu posléze došlo, bylo odebrání cestovního pasu podezřelého. Jedná se o absolutní diletantismus. Právě ponechání cestovního pasu a případný pokus podezřelého zmizet z místa činu, by ho jednoznačně usvědčovalo, že pachatelem je nejpravděpodobněji právě on. Ponechání dokladů a monitoring 24 hod. denně by byl tehdy daleko efektivnější…

Na druhé straně české bezpečnostní a zpravodajské orgány, jakmile zjistily nekompetenci egyptských „amatérů“, měly zasáhnout tím, že by vyžadovaly společný postup přímo na půdě Egypta, aby nedošlo ke ztrátě nutných důkazů, které by umožnily kauzu rychle a neprodleně řešit. Nic takového nepodnikly a postupem času pouze obdržely mrtvoly, kterých byla doslova polovina. Co lze s takovýmto „odpadem“ zahajovat?

Aby se vůbec něco dělo, byl prohledán rodinný byt Kramných a to ještě navíc se souhlasem nájemníka – tedy nejen egyptské, nýbrž i české policejní orgány se radili s potenciálním vrahem o postupu vyšetřování…

Podle mého názoru, jako bývalého britského zpravodajského důstojníka, obviněný „vodil“ jak egyptské, tak české exekuční orgány velice efektivně a účinně celých sedm měsíců za „nos“. V lidové mluvě se tomu říká: „Ožrat rohlíkem a odvést na vařené nudli“.

Já osobně se domnívám, že s daným „risk of delay“ a odstupem sedmi měsíců z takřka neomezenou možností zahlazení osobních stop, se patrně o skutečném průběhu vraždy dvou nevinných Češek ze dne 30.07. 2013, v egyptském letovisku Hurgháda, asi již nikdy nedozvíme…