Život je velice nebezpečná a nezdravá záležitost, většinou končící smrtí. Smrt je to nejhorší, co nás může potkat a zdá se být nevyhnutelnou. Pakliže má někoho stihnout ten nejkrutější trest, odsoudí ho k trestu smrti. Tím ukončí svůj život předčasně na rozdíl od ostatních, které žádný hrdelní trest nepostihne. Ti pak žijí o něco déle, aby záhy zemřeli rovněž. Musí však život navždy končit smrtí? Já osobně jsem skálopevně přesvědčen, že nemusí!

Lidstvo se sice od nepaměti zabývá myšlenkou věčného života, ale upřímně řečeno, doposud pro onu alternativu takřka nic neudělalo. Naopak! Od dob neandrtálce s kyjem přes rameno, se snažíme jak co nejrychleji ukončit lidský život neustálým vylepšováním zbrojního potenciálu. Těmito opatřeními jsme dnes již tak daleko, že pomocí atomových zbraní je člověk schopen během několika málo hodin zlikvidovat veškerý život na této planetě a to od titěrného mravenečka až po indického slona, či africkou žirafu.

Výdaje na zbrojení za posledních 10.000 let jsou nepředstavitelně obrovské. Jde o gigantické částky, na které nemáme ani početní ekvivalent. Na rozdíl od této skutečnosti jsou výdaje na možnosti věčného života takřka nulové. Zdá se jako by lidstvo raději pracovalo na tom, co nejrychleji zemřít, nežli žít dlouho, a nebo dokonce věčně....

Proč ono šílenství, když se ve skutečnosti každému z nás hlavně jedná o to, aby co nejdéle a ve zdraví přežil? Člověk je prostě tvor, který ať se rozhodne, jak chce, vždycky se rozhodne nějakým způsobem sám proti sobě. Přesto si položme hypotetickou otázku: Je vůbec věčný život možný, a pakliže ano, jak toho docílit?

Budeme-li vycházet z Bible (první kniha Mojžíšova - Genesis), byli původními kandidáty na věčný život Adam a Eva. Jednali však vůči Bohu nečestně a tím je Všemohoucí z Ráje jednoduše vyhodil. Stali se tak smrtelnými. Co z toho vyplývá? Abychom docílili návratu do Ráje (tzn. nesmrtelnost) musíme začít jednat ve smyslu Boha, resp. božích zákonů.

Všemohoucí zakazuje vraždu. Znamená to tedy, že naším největším hříchem je zbrojení, vyzbrojování a tím zdokonalovaní vražedného potenciálu. Pakliže se této neřesti nezbavíme, návrat do Ráje se stane nemožným a budeme i nadále ukončovat naší pozemskou pouť smrtí.

Ale i po vyhnání z Ráje se biblické lidstvo dožívalo gigantického věku - až devět set let. Bible (Genesis) nás o tom informuje a to mě naplňuje optimismem. Absolutním přeborníkem v daném směru byl bezesporu Metuzalém. Zemřel ve věku “nepatrných“ - 969 let. Když už nejsme schopni zastavit horečné zbrojení a tím pádem vytvořit základ věčného života, tak se alespoň dopracovat k 900 letům biblického života! To by pro začátek mohlo zatím stačit...
Zde bych si dovolil opravdu vidět obrovské šance, na vzdor všem lumpárnám současného lidského snažení, prováděných doslova 24 hod. denně...

Momentálně se lidský život sice (statisticky) nepatrně prodlužuje, ale problém zůstává trčet v tom, že jsme déle staří, ale nikoli mladí v plném produktivním věku. Zastavit daný proces nějakou „pilulkou“ nebude možné. Jediná možnost tím tkví pouze v přeprogramování lidského života výpočetní technikou.

Ačkoliv jsem politolog, pohádal jsem na toto téma již s celou řadou lékařů. Tvrdili neustále jedno a totéž: Člověk není stavěn na věk 900 roků života a na věčný život už vůbec ne...

Tito lidé jsou bezpochyby vynikajicími odborníky, ale přesto se stali zajatci svých vlastních zkušeností. Zde je nutné se ze skeptických tendencí oprostit a jít naprosto neznámými cestami. Steven N. Austad vydal v nakladatelství John Wiley & Sons (New York 1997) vynikající publikaci „Why We Age“ (Proč stárneme), kde předkládá přesnou analýzu lidského stárnutí. Badatelům na University of Princeton (USA) se tehdz podařilo vynalézt prostředek prodlužující jednodenní život jepice až o další čtyři dni. Nedovedli však převézt proceduru na savce. Výzkum se musel zastavit pro nedostatek finančních prostředků.

Je zajímavé, že miliardy dolarů na „hvězdné války“ jsou k dispozici, ale finance na výzkum až čtyřnásobného prodloužení života savců nikdo nehodlal uvolnit. Kdo má tím zájem na tom, aby se člověk nemohl dožít 280 let?

S podobným finančním problémem se setkali badatelé Richard Cawthon, Aubrey de Grey a Ray Kurzweil. Zjistili totiž, že v procesu stárnutí hrají klíčovou roli telomery. Jsou to koncové části chromozomů, které se při buněčném dělení zkracují. Protože si buňka neumí telomery sama obnovit, může se dělit jen do té doby, dokud má tyto opakující se sekvence v zásobě. Jakmile ji dojdou, nedokáže se dále replikovat a to je počátek jejího konce. Tím nastává stárnutí a nevyhnutelná smrt.

Cawthon a Grey tvrdí, pakliže by se podařilo naučit buňku, aby sama obnovovala telomery, nebyl by to pro člověka problém dožít se až několika staletí. Kurzweil jde ještě podstatně dál. Podle něj je vyřešení časově neomezené obnovy telomerů základním kamenem pro věčný život. Ovšem, jakmile se začaly uskutečňovat první úspěšné pokusy na myších, někdo se postaral o to, aby se projekt přestal financovat...

Není to poprvé v dějinách, kdy předsudky vlivných vládních činitelů zastavily lidský pokrok. Známý britský sociolog a kriminolog Howard Jones (1918 - 2007), autor knihy “Crime In A Changing Society“ (Londýn 1965) - v češtině “Zločin v měnící se společnosti“, prý před léty pomocí počítače dospěl k podivuhodnému závěru: Kdyby neexistovaly předsudky a tím i “legální“ zločinnost vládních kruhů ve formě válek a revolucí a různých nesmyslných poprav, mohlo by bývalo lidstvo již koncem “neexistující“ třicetileté války (tedy v roce 1648) lítat na měsíc...

K tomu bych si dovolil pouze dodat, pakliže je Jonesův výpočet správný, předsudky vedoucích pohlavárů by neexistovaly a svět by se vydal již před tisíciletími nekompromisně mírovou cestou, dnešní generace by již dávno žila v životní éře nesmrtelnosti. Pro ty, co právě čtou tuto reportáž, by byla smrt již naprostou minulostí a u člověka něco cosi dost neznámého.

A nyní, o čem se se mnou neustále hádají lékaři:

1) „Kdybychom zastavili umírání, lidstvo by se přemnožilo...“
Takováto argumentace je naprosto zavádějící. K nadprůměrné porodnosti dochází po válkách, aby lidstvo doplnilo svojí existenční rovnováhu. V dnešní době, kdy se věk neustále prodlužuje, porodnost rapidně klesá. Předním průmyslovým státům v Evropě hrozí do následujících 200 let vymření. Nesmrtelnost by tento trend zastavila, protože by sebe sama automaticky stabilizovala.

2) „Život každého tvora má začátek a konec. Na tom nemůže žádný medikament nic změnit. Lékařským zásahem lze život o něco prodloužit, ale nelze ho učinit věčným.“
Ad hoc je nutné oprostit se od dosavadních zkušeností. Nemluvím o tradičním „lékařském zásahu“. Celé lidské tělo bude nutné přeprogramovat výpočetní technikou a to tak, aby buňka dostala schopnost neustále obnovovat telomery. Naše tzv. „růstové buňky“(telomery) permanentně bojují s tzv. „volnými radikály“ (oxidanty), které je ničí. K rovnováze dochází mezi 20 - 25 rokem života. Nyní jde o to, v tomto věku zajistit rovnováhu mezi “růstovými buňkami“ a “volnými radikály“ (v politologii se to nazývá “status quo“). Pakliže se podaří takovýto “status quo“ nastolit, znamená to nesmrtelnost. Lidé budou žít věčně a přitom budou vypadat, jakoby jim bylo “25“ nebo maximálně “30“ let. Výsledku nelze dosáhnout nějakou “pilulkou“. Je nutné dělení buněk učinit nekonečným procesem a toho lze docílit pouze přeprogramováním výpočetní technikou.

3) „Přeprogramování lidského života výpočetní technikou je hypotéza z vaší politologické představivosti. Nic takového nemůže existovat. To je románová science fiction. Seriozní lékařská věda nemůže vaší fikci uznat...“
Zde je lékařská věda opět obětí svých vlastních dosavadních zkušeností. Je nutné pracovat s budoucí progresivní imaginací. Americký sociolog C. Wright Mills onu tendenci nazývá The Sociological Imagination“ (1959). V našem případě se bude jednat o zdokonalení computeru do miniaturní (resp. mikroskopické) velikosti, naoperovaném do lidského těla. Ten zachytí dosavadní biologické procesy organizmu (individuálně) a přeprogramuje je na věčný život. V první řadě musí zajistit nekonečné dělení „růstových buněk“. Ten zbytek příjde automaticky.

4) „Kdybyste eliminoval stárnutí, nemohly by se generace střídat. Jinými slovy, bez stárnutí a beze smrti byste zastavil vývoj...“
Existuje pojem, který použil Jaroslav Hašek již ve “Švejkovi“ a sice: vzdělaná pitomost. Když papežská kurie vzdělanců odsuzovala Galilea Galileie kvůli „neexistenci“ zemské rotace, sdělil mu jeden z inkvizitorů toto: “Poslyšte, kdyby se země otáčela takovou rychlostí, jak uvádíte, tak vlašťovka, která vyletí na chviličku z hnízda, aby nachytala několik mušek pro svá mláďata, už by své hnízdo nikdy nenašla, protože by se nacházelo o 200 kilometrů dál od původního místa. Jste si vůbec vědom své blbosti?“ Galilei mlčel, protože se bál, aby ho neupálili... Naopak, eliminovat stárnutí znamená pokrok razantně urychlit a nikoli zastavit. Zde je anekdotický důkaz: Kdo nebyl ve 30 letech zdráv, ve 40 letech nezmoudřel a v 50 letech nezbohatl, ten už to nedohoní... Co to znamená? Potřebujeme více než polovinu dosavadního života, abychom “přišli k rozumu“. K dosažení blahobytu nám potom zbývá pouhých deset let. To je příliš málo. Nastupující generaci ještě narychlo naučíme základní pravidla přežití a potom celou věčnost začneme polehávat na hřbitově. Má vůbec něco takového smysl? Věčný život nám dodá alternativy, které si dnes ani v té nejbujnější fantazii nedokážeme představit...

Ovšem pakliže například taková instituce jako je National Institute on Aging (Národní ústav pro výzkum stárnutí) v americkém Marylandu, na rozdíl od miliardového zbrojního průmyslu, bude finančně vegetovat na hranici své vlastní existence, tak nám Bůh patrně ukáže “červenou kartu“ a zpátky do Ráje věčného života nás nepustí.