Nechť Voříšek laskavě drží hubu!
Výkony evropského soudnictví jsou doslova pod psa. Ne, že by snad bylo v české justici všechno v pořádku - to bych si nedovolil tvrdit, ale mohu oběti našeho soudnictví ubezpečit, že jinde je to ještě daleko horší, i když se to zdá být neuvěřitelné. Podle neoficiálních statistik je vrcholem evropské soudcovské pitomosti na prvním místě Belgie. Po ní následuje Rakousko a Polsko. Ovšem i Německo dělá, co je v jeho silách...
Bavorské justici se dokonce podařilo odsoudit psa. Čtyřnohý, rasově těžko identifikovatelný delikvent jménem Pico (česky cca. “Voříšek“), se provinil tím, že štěkal, když neměl. Prostě si zaštěkal v nevhodnou dobu na nevhodném místě. Byl zatčen a postaven před mnichovský Obvodní soud. Podle německého deníku “Die Welt “ štěkal Voříšek na náměstí na shromážděný dav, truchlící k výročí obětí obou světových válek. Tím prý onoho dne rušil důstojný průběh slavnostní piety. Alespoň tak to definoval předseda soudního senátu, vrchní soudce JUDr. Jürgen Hanselmann.
Pro Voříška to vypadalo od samého počátku špatně. Když se soudce dozvěděl, že psovi je šest let, patrně neměl pochybnosti o jeho schopnostech vykonávat právní úkony a nepochyboval ani o svéprávnosti čtyřnohého delikventa. Bez dlouhého váhání mu napařil § 118, odst. 1 trestního zákona (StGB) SNR, kvůli výtržnictví, neboť předseda soudního senátu považoval chování psa za přestupek (Ordnungswidrigkeit). Prý Voříšek štěkal úmyslně a nikoli z nedbalosti. Tím se odsuzuje k pokutě 100,- Eur nebo k náhradnímu vězení - 3 dny za mříže!
Protože Voříšek nemá žádný pravidelný příjem a tím není schopen pokutu uhradit, vyvstala otázka jak psa uvěznit. Zamřížovaná bouda byla od samého počátku zavržena jako neadekvátní. Jediné možné řešení spočívalo v tom, uvázat psa na řetěz v mnichovské věznici Stadelheim a držet ho tam tři dny o vodě a chlebě. Vycházky povolit pouze v případě venčení. Proti tomu se odvolal majitel psa, odborový funkcionář Christian Scheider.
Soudní procedura se táhla celkem ve třech sezeních. Pes dlel před soudní budovou a protestoval. Jeho pán rozdával kolemjdoucím odznáčky s nápisem: “Osvobozující rozsudek pro Voříška!“ Známý pacifista a odborář, Christian Schneider, se dokonce dovolával Základní listiny práv a svobod, ale trochu to přehnal, neboť citovaný dokument je určen pro člověka a nikoli pro psa. I když bych si dovolil tvrdit, že v některých případech je ona listina dokonce „pro kočku“.
Nic nepomohlo! Aby se vyhnul Voříšek uvěznění, coby psí politický vězeň, rozhodl se jeho majitel pokutu zaplatit. Podle deníku “Die Welt“ zdůvodňoval vrchní soudce JUDr. Jürgen Hanselmann své rozhodnutí takto:
„Soud dospěl k přesvědčení, že jste psa naváděl. Když delikvent štěkal, vůbec jste ho nenapomínal, aby držel hubu. Na to jsou svědkové! Soud má za to, že akce byla předem promyšlena, takže šlo o plánovanou provokaci.“
Dále podle protokolu vrchní soudce pokračoval: „Protože jste věděl, kdybyste hulákal na shromáždění sám, znamenalo by to naplnění skutkové podstaty výtržnictví. Proto jste nastrčil Voříška, aby to udělal za Vás. Když se dostavila policie, delikvent začal štěkat střídavě jak na shromáždění tak na přivolanou policejní hlídku. Nic jste k uklidnění provokace nepodnikl. Stál jste tam beze slova, přihlouple jste se usmíval a dokonce jste kýval hlavou...“
Rozsudek mnichovského soudu je varováním všem psům na celém světě: Opovažte se v SRN stěkat na politické shromáždění a německá justice s vámi zatraceně zatočí!
K takovému stupni soudní idiocie zatím sice česká justice nedospěla, ale pakliže nebudeme náležitě bdělí, mohlo by k tomu jednoho krásného dne opravdu dojít!
Bavorské justici se dokonce podařilo odsoudit psa. Čtyřnohý, rasově těžko identifikovatelný delikvent jménem Pico (česky cca. “Voříšek“), se provinil tím, že štěkal, když neměl. Prostě si zaštěkal v nevhodnou dobu na nevhodném místě. Byl zatčen a postaven před mnichovský Obvodní soud. Podle německého deníku “Die Welt “ štěkal Voříšek na náměstí na shromážděný dav, truchlící k výročí obětí obou světových válek. Tím prý onoho dne rušil důstojný průběh slavnostní piety. Alespoň tak to definoval předseda soudního senátu, vrchní soudce JUDr. Jürgen Hanselmann.
Pro Voříška to vypadalo od samého počátku špatně. Když se soudce dozvěděl, že psovi je šest let, patrně neměl pochybnosti o jeho schopnostech vykonávat právní úkony a nepochyboval ani o svéprávnosti čtyřnohého delikventa. Bez dlouhého váhání mu napařil § 118, odst. 1 trestního zákona (StGB) SNR, kvůli výtržnictví, neboť předseda soudního senátu považoval chování psa za přestupek (Ordnungswidrigkeit). Prý Voříšek štěkal úmyslně a nikoli z nedbalosti. Tím se odsuzuje k pokutě 100,- Eur nebo k náhradnímu vězení - 3 dny za mříže!
Protože Voříšek nemá žádný pravidelný příjem a tím není schopen pokutu uhradit, vyvstala otázka jak psa uvěznit. Zamřížovaná bouda byla od samého počátku zavržena jako neadekvátní. Jediné možné řešení spočívalo v tom, uvázat psa na řetěz v mnichovské věznici Stadelheim a držet ho tam tři dny o vodě a chlebě. Vycházky povolit pouze v případě venčení. Proti tomu se odvolal majitel psa, odborový funkcionář Christian Scheider.
Soudní procedura se táhla celkem ve třech sezeních. Pes dlel před soudní budovou a protestoval. Jeho pán rozdával kolemjdoucím odznáčky s nápisem: “Osvobozující rozsudek pro Voříška!“ Známý pacifista a odborář, Christian Schneider, se dokonce dovolával Základní listiny práv a svobod, ale trochu to přehnal, neboť citovaný dokument je určen pro člověka a nikoli pro psa. I když bych si dovolil tvrdit, že v některých případech je ona listina dokonce „pro kočku“.
Nic nepomohlo! Aby se vyhnul Voříšek uvěznění, coby psí politický vězeň, rozhodl se jeho majitel pokutu zaplatit. Podle deníku “Die Welt“ zdůvodňoval vrchní soudce JUDr. Jürgen Hanselmann své rozhodnutí takto:
„Soud dospěl k přesvědčení, že jste psa naváděl. Když delikvent štěkal, vůbec jste ho nenapomínal, aby držel hubu. Na to jsou svědkové! Soud má za to, že akce byla předem promyšlena, takže šlo o plánovanou provokaci.“
Dále podle protokolu vrchní soudce pokračoval: „Protože jste věděl, kdybyste hulákal na shromáždění sám, znamenalo by to naplnění skutkové podstaty výtržnictví. Proto jste nastrčil Voříška, aby to udělal za Vás. Když se dostavila policie, delikvent začal štěkat střídavě jak na shromáždění tak na přivolanou policejní hlídku. Nic jste k uklidnění provokace nepodnikl. Stál jste tam beze slova, přihlouple jste se usmíval a dokonce jste kýval hlavou...“
Rozsudek mnichovského soudu je varováním všem psům na celém světě: Opovažte se v SRN stěkat na politické shromáždění a německá justice s vámi zatraceně zatočí!
K takovému stupni soudní idiocie zatím sice česká justice nedospěla, ale pakliže nebudeme náležitě bdělí, mohlo by k tomu jednoho krásného dne opravdu dojít!