Je třeba si uvědomit, že jako součást EU jsme světová velmoc. Tím pádem nemáme zapotřebí lézti někomu do konečníku - a komunistickým státům už vůbec ne. Vyzdobit hlavní město člena Evropské unie vlajkami komunistické totality a tím ještě navíc ponižovat našeho nejdůležitějšího spojence USA, to musí být nápad vychlastaných mozků, zlodějů propisovacích tužek a plnicích per nebo politických neandrtálců, či naprosto bezpáteřních charakterů.

Tady nejde pouze o to, že komunistická Čína již celá desetiletí znásilňuje obyvatelstvo Tibetu. Nasměrování naší země na čínský kurs je pro naši budoucnost nealternativní. Dovolil bych si dokonce tvrdit ad hoc - kontra produktivní.

Nehledě na pevný politicko-vojenský svazek s USA, našimi největšími obchodními partnery jsou členové EU - SRN, Holandsko a Rakousko. Čína je až 21. místě a členem EU není. Kdybychom v oblasti Asie nadbíhali např. Japonsku nebo Jižní Koreji, ještě bych tomu rozuměl, i když „ráj na zemi“ bych si od toho také nesliboval. Ovšem, co s komunistickou Čínou?

Žádný rozumný člověk nemůže mít nic proti vzájemně výhodnému obchodu se svým protějškem – samozřejmě za předpokladu, že tím neopustíme, resp. nezradíme, naše zásadní morální hodnoty: Lidskou důstojnost a nedotknutelnost soukromého majetku.

Tyto hodnoty nemají v žádném komunistickém státě ani centimetr prostoru pro svoji existenci. A to nejen v Číně, nýbrž i na Kubě, ve Vietnamu a vyloženým extrémem komunistického teroru, alias brutality, je Severní Korea. Proč tedy zalézat pekingským vůdcům do konečníku a to ještě s takovou psí servilitou, jako to praktikuje Miloš Zeman?

Nesmíme rovněž zapomínat na to, že základem naší vysoce vyvinuté kulturní civilizace je křesťansko-židovské náboženství. Sotva se nám podařilo ubránit se masovému přílivu islámských Arabů z Blízkého a Středního východu, tak jsme se otočili a zjistili jsme, že za našimi zády nám sem Zeman poslal Číňany.

Tak jako český občan koncem 30. let nevěděl, jestli má dřív bojovat proti nacismu nebo komunismu, dnes neví, zdali má dřív bojovat proti islámu nebo Zemanovým Číňanům. Reálný kapitalismus s lidskou tváří je ohrožen ideologickým idiotstvím a snad i dokonce zbabělým strachem některých našich vedoucích politiků.

Mimo Miroslava Kalouska, který se potýkal s kordonem policistů na Hradčanském náměstí razantně vyžadujíc, aby povolená demonstrace mohla důstojně probíhat bez neoprávněných zásahů těžkooděnců, jsem tam žádného parlamentáře neviděl. Kalousek v tomto okamžiku připomínal šerifa z amerického westernového filmu „V pravé poledne“ (High Noon). Byl tam sám, v ruce držíc tibetskou vlajku a tím demonstrujíce proti zastrašeným poslancům parlamentu a senátu ČR.

Pražská policie postupovala výhradně vůči českým demonstrantům. Bylo zatčeno 12 lidí. Proti Číňanům nezasahoval nikdo. Mohli takřka nerušeně mlátit české občany a strhávat jejich transparenty. Pakliže ony rozkazy vydává ministr vnitra Milan Chovanec, po konzultacích s prezidentem republiky, bylo by nutné prozkoumat, zdali takováto opatření těchto rádoby politiků nesplňuje skutkovou podstatu „Vlastizrady“ podle § 309, trestního zákona.

Chování hlavy státu, státních orgánů a policie při příjezdu čínského prezidenta na Hradčany připomíná totiž příjezd německé nacistické mašinérie, dne 16. 03. 1939 na Pražský hrad s Adolfem Hitlerem v závěsu, kdy prezident Emil Hácha zakázal jakékoliv demonstrace a každý, kdo by se jich zúčastnil, měl být okamžitě zadržen pražskou policii. Jaká to „krásná“ paralela!

Jakousi komickou ironií osudu je, že tehdá bylo v Praze zatčeno rovněž 12 lidí. Dějiny se opakují! Na rozdíl od Zemana však Hácha na počest Hitlera žádný ohňostroj neuspořádal. Dokonce se s německým vůdcem i mírně pohádal.

Čína není ani zdaleka tím, za co se ve světě vydává, tzn. „ekonomickou expanzivní velmocí“. Její hospodářství je v rozkladu, a proto je nutné bedlivě oddělovat komunistickou propagandu od holých faktů. Tato země trpí již tradičně tím, čím trpěly všechny země komunistického bloku – extrémně centrálně řízeným hospodářstvím a dlouhodobým plánováním, což vede ke zmatku a v konečné fázi ke krachu: „Díky centrálnímu plánování víme, co bude za pět let. Co však bude zítra, nikdo není schopen říci!“ jsem prohlašoval již v polovině 60. let v ČSSR.

Čínský státní dluh činil v roce 2015 celkem 560 miliard yuanů (2 biliony a 560 miliard Kč). V tomto roce 2016 dosáhne až 2,18 bilionů yuanů (8 bilionů a 72 miliard Kč). To je zdaleka největší státní zadluženost na světě všech dob a rovná se např. státnímu dluhu českého národního hospodářství na dalších 150 let dopředu!

Dále, poprvé od roku 2009, podle Manažerského indexu zpracujícího průmyslu (PMI), klesla produktivita práce v Číně v roce 2016 na 47,1 bodů. Hospodářství, které nedosáhne minimálně 50 bodů PMI, se nalézá v zoufalé situaci před blížícím se krachem.

Vynikající českobudějovická továrna na výrobu nejlepších tužek na světě Koh-i-noor Hardmuth a.s. se stáhla z Číny po celé řadě neúnosných skandálů: „Nejenže čínští komunističtí funkcionáři měnili dohodnuté podmínky ze dne na den. Dokonce jsme se nemohli spolehnout ani na to, že co bylo dohodnuto dopoledne, bude ještě odpoledne platit.“ Ostatní země EU mají podobné nebo ještě horší zkušenosti.

Není tedy důvod se vrhat komunistickým funkcionářům Čínské lidové republiky do náruče a jásat jim v ústrety, tak jako to činí Zeman, a nechávat zatýkat naše lidi za výroky „Toto je naše zem a ne čínská kolonie!“

Zdůrazňuji ještě jednou: Coby součást EU jsme velmocí a ruku v ruce s USA jsme neporazitelní. Veškeré snahy některých alkoholických mozků, stát se protektorátem komunistické Číny jsou ztrátou reálného myšlení a vlastizradou.

„Bývalá vláda byla zaměřená příliš na EU a USA. Dnes jsme svobodnou zemí naších vlastních zájmů...“ Tohle našeptával Zeman do ucha předsedovi Komunistické strany Číny Si Ťin-pchingovi a odevzdával se mu. Jestli ona věta není vlastizradou, tak už opravdu nevím, co je de facto podle § 309 trestního zákona vlastizrada.

Kdo to vlastně z Pekingu k Zemanovi do Prahy přicestoval?

Si Ťin-pching byl zvolen 2012 generálním tajemníkem ÚV KS Číny. O rok později se ještě navíc stává čínským prezidentem a vrchním velitelem ozbrojených sil země. V jeho rukách je tedy soustředěna obrovská totalitní moc, která by se dala srovnávat snad pouze se Stalinem.

Tehdá v něm viděla, především britská média, jakéhosi čínského Gorbačova nebo Alexandra Dubčeka. Nově zvolený komunistický boss také ledacos sliboval – rozšíření lidských práv a svobod, privatizaci hospodářství, tak jako postupnou autonomii Tibetu. Dnes píšeme rok 2016. Od roku 2012 jsou to již čtyři roky a vůbec nic se nezměnilo.

Královna Alžběta II. ho přesto, při jeho návštěvě Spojeného království, vozila zlatým dostavníkem londýnskými ulicemi, ačkoli k tomu nebyl žádný důvod. Když jsem tuto trapnost sledoval v britském televizním programu BBC World, čekal jsem každou chvíli, že vrchní hlavu čínské komunistické totality povýší do šlechtického stavu.

Před odletem z Pekingu sliboval Si Ťin-pching investice v ČR ve výši 96 miliard Kč. Když přiletěl do Prahy, začal slibovat dokonce 195 miliard korun. Krátce před odletem to vyšrouboval na úžasných 232 miliard Kč. Zde se hází miliardami, jako by to byly útržky toaletního papíru následkem silného projímadla...

Královně i prezidentovi schází nutný kauzální přehled. Obchodní smlouvy v řádu stovek miliard, ať již v jakékoliv měně, se neuzavírají mezi generálním tajemníkem Komunistické strany a královnou, či prezidentem, nýbrž mezi vládami smluvních států, které k tomu mají nutnou kompetenci.

Návštěva Si Ťin-pchinga je proto naprosto zbytečná a nekompetentní. Místo něho by se do Londýna a Prahy měli dostavit: Předseda vlády, ministr hospodářství, ministr financí, ministr zahraničního obchodu a ministr zahraničí v doprovodu čínského velvyslance v Praze, resp. v Londýně. Místo toho přilétl samotný „sirotek“, předseda Komunistické strany s rukami v kapsách a bez pětníku. Jeho chování ve vztahu na vlastní ekonomiku i jeho zoufalé cestování po všech světových metropolích, spíš než „hospodářskou expanzi“, připomíná staročeské přísloví „tonoucí čínské hospodářství se i stébla chytá“.

Pane prezidente Zemane, kdy zaplatí Peking útraty za „komunistického cestovatele“ českému daňovému poplatníkovi, týkající se nákladů na stravování, za které zde první tajemník Komunistické strany Číny, Si Ťin-pching zůstal dlužen a odletěl bez placení?
Obávám se, že se toho už nikdy nedočkáme...