Tento terminus technicus sice právní normy ČR při hledání PRÁVA a SPRAVEDLNOSTI patrně neznají, ale přesto jej v této deskripci použiji, neboť se jedná o základní normu evropské civilizace v anglosaských zemích (Perversion of Justice) a rovněž v německy hovořících oblastech evropského kontinentu (Rechtsbeugung).

Jakýsi penzionovaný soudce z Prahy mě telefonicky přesvědčoval, že výše uvedená trestní norma v justiční praxi ČR existuje, a jako příklad citoval § 158 trestního zákoníku „Zneužívání pravomoci veřejného činitele“.

Jeho ctihodnost se mýlí a zřejmě nechápe, oč jde.

Trestní zákoník v § 158, odst. 1, věty a) a b) skutkovou podstatu definuje takto: “Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch: a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, b) překročí svou pravomoc...“

Tato trestně právní norma předpokládá “úmysl“, “porušení zákona“ nebo alespoň “překročení pravomoci“ ze strany soudu. ZNEUŽÍVÁNÍ ZÁKONA ovšem není “porušování zákona“ ani “překročení pravomoci“, jak již sám název říká. Soudce zákon neporušuje, nýbrž jeho skutečnou literu zneužívá, aniž by překračoval svoji pravomoc. Tak např. § 336. trestního zákoníku (StGB) SRN zcela jasně říká:

“§ 336. Zneužití zákona.
Soudce nebo jiný kompetentní úředník a nebo smírčí soudce, který při řízení nebo rozhodování ve věci práva zvýhodňuje nebo poškozuje jednu ze stran tím, že při tom zneužívá zákon, bude potrestán odnětím svobody v trvání od jednoho roku do pěti let. Pokus je trestný.“

Přičemž německý StGB nepředpokládá pouze “úmysl“, nýbrž považuje již “hrubou nedbalost“ za dostačující a trestá soudce dokonce za pouhý nepodařený “pokus“ dopustit se takového trestného činu. Německý zákonodárce nehovoří o “porušení zákona“, nýbrž o jeho “zneužití“ ze strany soudu a jiných veřejných orgánů moci.

V této záležitosti jsem poslal 11.02. 2008 dopis ministru spravedlnosti JUDr. Jiřímu Pospíšilovi a veřejnému ochránci práv JUDr. Otakaru Motejlovi:

Vážený pane ministře, Vaše Excelence,

v příloze si Vám dovoluji zaslat rozhodnutí Krajského soudu České Budějovice (KS ČB) pobočka Tábor s prosbou o přezkoumání dané kausality. Moje imperativní invektiva se týká pracovní indolence uvedených soudců, kde mám dokonce finální podezření z korupce. V každém případě se jedná (alespoň z hlediska mé politologické imaginace) o překrucování skutkových podstat a „zneužívání zákona“ ze strany justičních orgánů KS ČB pobočka Tábor.

Domnívám se, že právní norma „zneužívání zákona“ (Perversion of Justice) v české jurisprudenci neexistuje. Apeluji tímto na Vás, abyste v rámci Vaší kompetence působil na legislativní orgány ČR výše uvedenou právní normu trestního práva zavést do jurisprudence ČR.. V opačném případě nebude ČR státem právním, nýbrž STÁTEM JUSTIČNÍM. Justice tím pádem ad hoc nahradí diktátora a “zákon“ v jejím výkladu se stane neohrozitelnou totalitou. Pojmy “právo“ a “spravedlnost“ v justičním státě zanikají. Soud se stává nadstavbou společnosti, zákonem a právem nepostižitelný. Mylný výklad pojmu “nezávislost soudců“ otevírá brány “trojskému koni“ justičního státu. Soudy mají tím možnost zcela legálně zneužívat zákony, překrucovat skutkové podstaty a tím terorizovat občany vyloučením práva, spravedlnosti a morálky jinak demokratického státu.

Britský normativní pojem “Perversion of Justice“ a jeho německý ekvivalent “Rechtsbeugung“ jsem přeložil do češtiny jako ZNEUŽITÍ ZÁKONA. Přičemž německý juristický apriorismus “Rechtsbeugung“ by se dal rovněž přeložit jako “překrucování zákona“, ale tento terminus technicus nevystihuje podstatu “zneužití“ ze strany justičního orgánu. Soudce de facto nejdříve “překroutí“ skutkovou podstatu jako takovou, aby mohl de jura “zneužít“ konkrétní výklad právní normy, který s literou zákona v rozporu není. Soudce tedy zákon “zneužívá“, ale nepřekrucuje ho. Dochází pouze k překrucování skutkové podstaty, která sama o sobě právní normou není. Zde nacházíme základní fundament JUSTIČNÍHO STÁTU. Pro lepší přehled, zde je můj překlad § 336 trestního zákoníku SRN (Rechtsbeugung):

§ 336. Zneužití zákona.
Soudce nebo jiný kompetentní úředník (Amtsträger) a nebo smírčí soudce (Schiedsrichter), který při řízení nebo rozhodování ve věci práva (Rechtssache) zvýhodňuje nebo poškozuje jednu ze stran tím, že přitom zneužívá zákon, bude potrestán odnětím svobody v trvání od jednoho roku do pěti let..

Vezmeme-li v úvahu míru sankce, je třeba poukázat na to, že jurisprudence SRN považuje “zneužití zákona“ ze strany soudce za těžký zločin. Zbavení soudcovského úřadu a odnětí svobody na dobu jednoho roku až pěti let se v SRN staví na úroveň “těžkého ublížení na těle“, resp. “zabití“.
Ačkoli britské trestní právo (penal law) předpokládá ve věci ZNEUŽITÍ ZÁKONA „úmysl“ (intention), německý trestní zákoník (StGB) připouští dokonce i „hrubou nedbalost“ (grobe Fahrlässigkeit).
Na dané téma „Politologická imaginace v procesu práva a spravedlnosti“ jsem již uskutečnil celou řadu přednášek v SRN, Rakousku, Švýcarsku a Lucemburku. Pakliže by Ministerstvo spravedlnosti považovalo za vhodné, abych v tomto směru přednášel i pro justiční orgány, veřejné zaměstnance, studenty práv atd. ČR, jsem coby externí docent kdykoli k dispozici.
Současně Vás žádám, Vaše Excelence, předat můj uvedený spis kompetentnímu oddělení Ministerstva spravedlnosti, s prosbou o stanovisko a nápravu.

S ubezpečením mé dokonalé úcty
Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, docent rer.pol.
(President ČIMS)

Několik příkladů “zneužití zákona“ soudem:

V době totality byli pronásledováni odpůrci režimu i když jejich postoj byl pasivní (šlechta, církev, bývalá buržoasie), prostě socialismus tiše ignorovali. To nebylo trestné. Aby se na ně komunisté dostali, vymysleli si následující postup: “Tichý odpůrce“ byl propuštěn pod jakoukoli záminkou z práce (v souladu se zákonem). Protože získal svým původem nálepku “třídní nepřítel“ (vládnoucí ideologie - v souladu s ústavou), nemohl sehnat práci, neboť zaměstnavatelé měli strach jej zaměstnat. Po třech měsících “nezaměstnanosti“ naplnil skutkovou podtstatu “příživnictví“ (trestný čin) a mohl být zcela legálně odsouzen soudem jako “lenoch“, “povaleč“, “nemakačenko“ a “parazit“. Nyní dlel ve vězení a jeho pracovní síla mohla být, následkem „překroucení skutkové podstaty“ a „zneužitím zákona“, vykořisťována prakticky zadarmo.

Skupina výtržníků v Harlemu (New York) zfackovala policistu. Soudní porota sestavená pouze z bílých, byli rasisté. Za napadení „veřejného činitele“ byla sazba od dvou měsíců do tří let. Býlí pachatelé dostali dva měsíce. Černoši, naproti tomu, si šli sednout na tři roky. Soudní porota „překroutila“ skutkovou podstatu tvrzením, že černoši konflikt „vyprovokovali“. Poté „zneužila zákon“, aniž by ho porušila, a rozhodla se v neprospěch černochů.

Zdědíte reprezentativní vilu v Praze-Košířích a rozhodnete se nechat si vymalovat dětský pokojíček. Firma XY to provede a vystaví Vám účet na dva miliony Kč. Dáte se do smíchu, zaplatíte normální cenu a vyhodíte řemeslníky ven. Za týden vám přijde „soudní rozkaz“ k zaplacení a nebo do týdne uvést důvody neplnění. Soudce, který je s firmou „zadobře“, nechá „rozkaz“ podepsat soudní „hajzlbábou“, poté co umyla pánské pisoáry. Když se Vám to dostane do ruky, dáte se opět do smíchu v domění, že se jedná o blbý žert, a nejapný cár papíru hodíte do koše. Za týden se dostaví exekutor, všichni musí ven, vila se zapečetí a jde do veřejné aukce. Soudce na vaše zoufalé volání odpoví, že jste „nedodrželi lhůtu“ a ZAKÁŽE VÁM SOUDNÍ PROCES. Všechny soudní instance potvrdí, že je to v souladu se zákonem. Když budete mít po deseti letech a enormních soudních výdajích štěstí, Ústavní soud toto IDIOTSTVÍ prohlásí za protiústavní. Teď máte alespoň právo se začít s firmou XY soudit - i když výsledek je naprosto nejasný. Zdali vila ještě po tolika letech stojí, a nebo už je z toho pouze hromádka kamení, to justiční stát nezajímá.

Zažívám osobně podobnou kauzu (viz “Úřednice nesmí suplovat soudce“, On-line magazín deníku “Právo“, 17.08. 2005), kde mi byl kvůli údajnému “nedodržení termínu“ všemi instancemi zakázán soudní proces. Nakonec Ústavní soud všechny tyto rozsudky zrušil jako absolutně protiústavní.

Nyní mám povoleno se soudit.

Předtím jsem nesměl.

Žádný ze soudců, kteří po léta v tomto případě nestydatě „zneužívali zákony“, však nebyl ani propuštěn, ani na jeden, jediný den odsouzen. Patrně proto, neboť trestně-právní normy ČR quasi paragraf ZNEUŽITÍ ZÁKONA neznají.