Světoznámý přítel diktátora Stalina, spisovatel Maxim Gorkij, kdysi prohlásil „Člověk, to zní hrdě!“ Vypadá to tedy na to, že patrně žádného člověka neznal. Jaroslav Hašek byl pravým opakem tohoto výroku. Autor nesmrtelného Švejka pravil: „Žádám, aby ve mně byl uznán člověk, stejná jednotka s prasetem!“ Zde se naopak zdá, jako by humorista poznal skoro všechny lidi na celém světě.

Představy, které si sami o sobě děláme, jsou často naprosto fantastické. Už jste si například všimli toho, že úspěchy v našem životě přičítáme vlastní „genialitě“ a neúspěchy takřka vždy cizím okolnostem? Ne, my nejsme blbý - toho jsou vinni ti druzí! Abych se upřímně přiznal, já jsem se ve svém životě někdy dopustil takových činů, pro které pojem „pitomost“ by byl ještě hřejivou lichotkou.

Přirovnání k praseti bych za žádných okolností nepodceňoval. O členech vlády a poslancích se často říká: “Prasata se střídají, koryto zůstává!“ Pokuste se někomu vyvracet, že to není pravda!? Velice přesvědčivě zní i toto: „Aby mohl člověk žít jako prase v žitě, musí se nejdříve stát pořádnou sviní!“ Ne každý to však s úspěchem zvládne. Je tedy člověk bytostí, na kterou bychom měli být hrdi, anebo se spíš zařazuje do oblasti vepřového dobytka?

Vezměme si za základ našeho pana prezidenta, kterého máme všichni rádi a já obzvlášť. Mimo jiné, pro ty, co to ještě nevědí - z ODS jsem byl mezitím “vystoupen“, a tak už z této strany být vyloučen nemohu. Nelze nikoho vyhodit dvakrát najednou! Nyní jsem si podal přihlášku do KDU/ČSL. Jeden z nejpřednějších politiků ODS prý komentoval mé rozhodnutí takto: “Soudruh hrabě Buquoy se dal k černoprdelníkům!“

Tolik blbosti v jedné jediné větě už jsem opravdu dlouho neslyšel. Proto nemohu věřit tomu, že by něco takového mohl prohlásit náš vynikající pan premiér Mirek Topolánek, kterému jsou takovéto a i daleko horší vulgarizmy naprosto cizím pojmem...

Vraťme se však zpátky k panu prezidentovi, řádně zvolenému poslaneckými hlasy ODS za nás za všechny. Podíváme-li se na lidský profil naší hlavy státu a pokusíme-li se Jeho Excelenci zařadit do pojmů “hrdost“ nebo “prase“, brzo se ocitneme ve slepé uličce. Na první pohled by se mohlo zdát, že ten druhý pojem by mohl být (za určitých okolností) pro něho přiléhavější. Při této hypotéze vycházím především z neexistence jakéhokoliv monografického díla o této osobnosti (patrně je co utajovat) a nikdo nemůže s určitostí říci, zda se v případě osoby Václava Klause vůbec o Václava Klause jedná. Možná, že je nám od samého počátku prezentován úplně někdo jiný, kdo nemá se skutečným Václavem Klausem naprosto nic společného. Proto ty tajnosti! Chronický nedostatek informací v dané kauze vyvolává fantastické dohady a kombinace.

Ať “hrdost“ anebo “prase“, ponechme Gorkého i Haška stranou a připomeňme si, že náš pan prezident s první dámou republiky založili v roce 2003 Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových. Chcete znát cíl této nadace? Zde je:

Fond má za cíl pomáhat při návratu lidí do společnosti...Každý z nás se může ocitnout v těžké situaci.

Ano. V těžké situaci se může ocitnout každý z nás, ale už jste se kvůli tomu někdy pokoušeli navrátit se do společnosti? Mám ten zdrcující dojem, že hlava státu, náš pan prezident, formuloval onen geniální přípis ne ve stavu, když se vracel „do“ společnosti, nýbrž když se „ze“ společnosti vracel domů a nebyl zrovna v úplně střízlivém stavu.

Ohromující dojem na mne udělal rovněž páně prezidentův nadační projekt “Získávání řidičského průkazu“. Dovolím si citovat:

Nadační fond...již třetím rokem zabezpečuje řidičské kurzy pro děti z dětských domovů s možností získání řidičského průkazu skupiny B.

Chodci! Zde je na místě bedlivý pozor při přecházení ulice, aby vás ve vozovce za volantem nesrazil nějaký desetiletý uličník z polepšovny, kterému Václav Klaus vystavil řidičský průkaz. Mimo toho nelze ze slibů našeho váženého a uznávaného pana prezidenta vyčíst, zda mohou získávat řidičský průkaz v polepšovnách děti již v předškolním věku nebo zda vystavuje řidičské průkazy dokonce uličníkům ve věku kojeneckém.

Když jsem si poprvé přečetl text Jeho Excelence pro nadační projekt „Získávání řidičského průkazu“, vnukla se mi otázka: Jak dlouho to ještě bude trvat poslancům ODS, znovu volících Václava Klause za prezidenta republiky, když již roky zcela prokazatelně ví, že jejich doživotní čestný předseda strany to s největší pravděpodobností nemá v hlavě v pořádku?

Doslova zlatým pokladem je nadační projekt Kroužky. Dovolte mi prosím, co nejzdvořileji, abych vás s ním seznámil. Jeho Excelence, slovutný pan prezident, citát:

Nadační fond...vyhlašuje výběrové řízení, do něhož se může přihlásit dítě..., které navštěvuje nějaký „kroužek“. Chceme podpořit děti, které navštěvují kroužek rády a pravidelně...Přihlášku zašlete na adresu nadačního fondu a obálku označte heslem „Kroužky“...

Tak! Zakroužkujte si to! A nyní si položte otázku: Co chce pan prezident provést s dětmi, chodícími sice do nějakého kroužku a ačkoli nerady, přesto tam chodí pravidelně? To je opravdové dilema, které může vyřešit pouze hlava státu, prezident poslanců ODS a tím celé České republiky.

Než začne hlava státu, náš vůdce, třeba takto: „Víte, já bych opravdu, ale opravdu, na toho Berwida-Buquoye vůbec, ale opravdu vůbec, nedal. Skutečně, ať se s ním v tom KDU/ČSL, skutečně, opravdu, ale opravdu skutečně, zlobí sami,“ pokusíme se za našeho velice váženého pana prezidenta ono dilema vyřešit jak se lidově říká „na vlastní pěst“: Co kdyby ty děti... (opravdu, ale skutečně opravdu)... co nerady chodí „do“ kroužku, chodili místo toho rády „v“ kroužku? Prostě capali by tak dlouho dokolečka dokola až by si jich Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových všiml. Snad nakonec nepatrný dodatek: „...A pakliže neupadly vysílením, chodí tam ty děti v kroužku dodnes.“

Tento článek jsem napsal na přání Franty z Pastoušky a je věnován všem kroužkům a polepšovnám na území ČSR.

Barokní zámek Tábor-Měšice, L.p. 1. Aprilus 2008