Jak jsem prožil 21. srpen 1968 aneb Proč jsme byli “vrazi“

10. 08. 2008 | 23:15
Přečteno 7519 krát
Dne 21. 8. 1968 nás Sovětský svaz osvobodil od svobody. V květnu roku 1945 nás osvobozoval s nejčastěji citovanou větou: “Davaj časy!“ (Naval hodinky!). President Dr. Edvard Beneš zakázal kritiku SSSR. A tak naši rodiče a prarodiče musejíce mlčet postrádali náramkové hodinky.

Krátce po příjezdu “osvoboditelů“ 21. 8. 1968 přišlo mnoho Čechů a Slováků o své fotoaparáty. Rudoarmějci se ani neobtěžovali hlášením “Davaj fotoaparát!“, nýbrž mlčky rvali tyto objekty pasantům přímo z krku. Nepřáli si, aby jejich “osvobozování od svobody“ bylo dokumentováno. Ačkoli jsme mlčky stáli na chodníku, nadávali nám “Ubíjtsa!“ (Vrahové!). Byl jsem samozřejmě jedním z těchto “vrahů“:

"Obsazování Československa dne 21. srpna 1968 jsem prožíval poněkud neobvyklým způsobem. V 09.30 hod. dopoledne mě telefonicky kontaktoval můj přítel Miloš Tureček. Ležel jsem bezstarostně v posteli a již asi dvě hodiny jsem zaujatě četl Ryanovu knihu “Nejdelší den“ o invazi spojeneckých vojsk v Normandii 1944. Ve skutečnosti se kolem mne rozrůstala nová invaze - vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR - o které jsem zatím nic nevěděl...

Telefonicky mi hlásil Tureček něco, čemu jsem za žádných okolností nechtěl vůbec uvěřit: “Co prosím tě děláš? Ležíš v posteli? Já tady pobíhám po Václaváku okolo Národního muzea! V Praze jsou Rusové, hulákají , že jsme vrahové a sřílejí na nás...!“

Často jsme s Milošem telefonicky žertovali, a z tohoto důvodu jsem se domníval, že se jedná o jeho nejnovější kabaretistickou vložku. Z tohoto důvodu jsem reagoval poněkud žertovně: “Cože, Rusové jsou v Praze? No dobře, a Číňani přistáli na Měsíci!“

Miloš se pekelně rozzuřil a začal do telefonu pokřikovat: “Prosím tě, vzpamatuj se! Myslíš, že ti volám, abych ti vyprávěl vtípky? Zapni si rádio a uslyšíš to sám!“ Poté položil sluchátko. Jeho hlas byl vážný. Naladil jsem si tedy vysílač Prahu a náhle jsem uslyšel věty, které bych ještě před několika vteřinami považoval za úplný nesmysl: “...Neprovokujte okupanty! Střílejí na naše děti! Neklaďte žádný ozbrojený odpor okupantům! Nemá to smysl. V pražských ulicích teče nevinná krev...“

V zápětí jsem měl možnost slyšet ještě toto: “Žádáme jménem presidenta republiky a vrchního velitele armádního generála Ludvíka Svobodu, aby naše vojsko neopouštělo kasárna a vyhnulo se jakékoliv činnosti, kterou by agresor mohl považovat za válečné střetnutí. Žádáme naše jednotky, zabraňte prosím vás jakémukoliv krveprolití... V Plzni u kašny na náměstí se shromáždili naši vojáci a beznadějně pláčí...“

Okamžitě jsem zatelefonoval na Ministerstvo obrany, aby mě spojili s mým známým, plukovníkem Ficem. Položil jsem mu otázku: “Mohl byste mi vysvětlit, k čemu jsme investovali miliardy korun a desítky let tvrdého výcviku pro armádu, která, aby nyní ukázala, co dovede, se v Plzni sejde na rynečku u kašny a tam pláče?“

Plukovník Fic mi odpověděl, že musím položit tuto otázku přímo presidentovi republiky, on jako plukovník prý nerozhoduje o obraně republiky. Potom mě začal poučovat: “Proti tak obrovské přesile není schopna se naše zem bránit. Jediný způsob obrany v takové situaci by bylo nasazení taktických atomových zbraní, a ty nemá bohužel československá armáda k dispozici...“ Slovo “bohužel“ vyslovil s obzvláštní lítostí. Jinými slovy: “socialismus s lidskou tváří“ nelze bez taktických atomových zbraní vůbec uskutečňovat.

Oblékl jsem se a vydal jsem se do ateliéru mého otce, v Dlouhé třídě 25 na Starém městě, abych s ním prohovořil nastalou situaci. V průjezdu obytného domu byla nastěhována jakási sovětská jednotka. V zadním dvoře si vojáci rozdělali oheň a něco na něm vařili v kotli, co ukrutně zapáchalo. Asi to byl pes. Měli hlad.

Nedaleko popelnic ležela na studené dlažbě skupinka nemocných vojáků. Byli zabalení do nemožně proděravěných dek. Jejich vyzáblými těly lomcovala horečka. Pražáci odmítali zásobovat okupanty potravinami a pitnou vodou. Byli nuceni si v okolních pekařstvích vynucovat chleba hrozbou zbraněmi. Jako vodu k vaření používali nepoživatelnou břečku přímo z Vltavy.

Podle mého názoru onemocněli zimnicí, ačkoli bych jako laik nevylučoval tyfus. Prostě jednalo se o vážná onemocnění. Byl to pohled bídy a utrpení. V tomto okamžiku jsem zapomněl na veškerou nenávist a bylo mi jich líto.

Ateliér mého otce se nacházel v prvním patře obytného domu. Přede dveřmi stáli dva ruští vojáci coby hlídka. “Kuda?,“ (Kampak?) vyštěkl jeden z nich na mne, jakmile jsem vztáhl ruku na zvonek. “K mému otci!“ odpověděl jsem krátce. “Zděs nikovo nět!“ (Tady nikdo není!) zněla okupantova odpověď. Odstrčil mě hrubým způsobem ode dveří odjišťujíce samopal. “Ať už tě tady nevidím, jinak se stane tohle.“ Dal se do smíchu a začal mi mířit na hlavu. Vyběhl jsem z domu rychlostí dělové koule. Tak rychle jsem už dlouho neběžel. Teprve
později jsem se dozvěděl, co se vlastně stalo:

Rusové nalezli u mého otce letáky s roztomilými výrazy: “Díky sovětským soudruhům, kteří nás osvobodili od svobody!“ a “Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil“, které přechovával i vyráběl ve větším množství ve své kuchyni. Okamžitě byl označen za “vraha“ a zatčen. Byl odvláčen na sovětské velitelství. Toto bohulibé zařízení se nacházelo na Starém městě v hotelu “Haštal“.

Výslech, který prováděl jakýsi kapitán Rudé armády, nebyl zrovna příjemný. Soustavně zatčeným mával nabitou pistolí pod nosem a každého oslovoval “Vrahu!“. Nejdříve si myslel můj otec, že se jedná patrně o záměnu osob. Skladoval sice několik stovek letáků s protiokupačním obsahem, ale jako “vrah“ se v žádném případě necítil.

Poté, co mu okupanti sebrali občanský průkaz a několik osobních věcí, zavřeli jej příslušníci těchto “spřátelených jednotek“ do hotelového pokoje, kde se nacházela pouze jedna postel, na které se povalovaly další dvě zatčené osoby. Byla to asi 40letá pokladní státní spořitelny a jakýsi tvrdohlavý holič.

Ona nešťastná dáma se původně zdráhala jedné sovětské tankové jednotce vydat denní tržbu Státní spořitelny. Teprve až když ji velitel tanku brutálně kopnul mezi nohy, dal jí vedoucí filiálky příkaz, aby vydala okupantům pouze 1000 korun. Tankisté sebrali peníze včetně pokladní a odvezli ji do hotelu “Haštal“. Její děloha silně krvácela, nemohla sedět, a tak ležela na posteli s roztaženýma nohama a tiše sténala. U její hlavy seděl holič a hladil jí vlasy. Snažil se ji uklidnit. Byl zatčen, protože odmítal sovětskému poddůstojníkovi vydat mýdlo na holení. Holič se prosadil, byl na svůj výkon nesmírně hrdý a neustále opakoval: “To mejdlo vode mne nedostanou, kdyby mě měli voběsit!“

Můj otec seděl na druhé straně postele, obdivoval tvrdohlavého holiče a mlčel. Všechny tyto tři oběti tituloval již zmíněný kapitán bez výjimky “Vrahové!“
Asi tak po hodině zbytečného čekání se vřítil do pokoje upocený voják, popadl mého otce za límec a vláčel ho s sebou do začouzené místnosti sloužící coby vyšetřovna. V místnosti postávali poručík Vasiljev (velitel skupiny vojáků utábořených v průjezdu Dlouhé třídy 25) a vyšetřující kapitán. Tento rudoarmějec vyhrábnul odněkud mladičkého tlumočníka. Podle chování mladíka bylo znát, že si není zcela jist, zdali je tam opravdu jako tlumočník - jak mu Vasiljev namluvil - a nebo zdali rovněž nepatří mezi zatčené. V takovýchto situacích člověk nikdy neví!

“Slyšel jsem od soudruha poručíka, že jste ve svém bydlišti našim vojákům rozdával hovězí polévku a léky. Mohl byste mi vysvětlit, co tím sledujete?“ začal kapitán mírným tónem, používaje oslovení “Vy“. Oslovení “Vrahu!“ chybělo úplně.
“Nic tím nesleduji,“ zněla krátká odpověď mého otce.

Nedůvěřivý vyšetřovatel nebyl s odpovědí spokojen: “Když nějaký kontrarevolucionář naše vojáky vykrmuje, nedělá to přece pro nic za nic. Od ostatního obyvatelstva nedostaneme ani kůrku a Vy vykrmujete naše vojáky hovězí polévkou. Myslíte, že je to normální?“

“Já nikoho nevykrmuji!“ bránil se můj otec. “Lehněte si vedle těch popelnic se 40stupňovou horečkou a hladov se zabalte do těch špinavých proděravělých dek. Já Vám také přinesu talíř hovězí polévky s nudlemi. Ostatně taková silná hovězí polévka postaví jednoho na nohy ...“

“Držte hubu!“ rozkázal kapitán. “Počkejte venku! My se poradíme, co s Vámi provedeme!“

Výsledek zmíněné porady sovětského kapitána a poručíka Vasiljeva bylo nařízení sestávající ze 4 bodů. Bod 1 zněl: “Je nežádoucí, aby rudoarmějci dostávali nějaké podpory od kontrarevolucionářů, protože mají všeho dost, co potřebují.“

Co se týče tohoto bodu 1, je nutné podotknout: dva dny na to následkem nedostatečného ošetření a hladu těžce nemocný okupační voják v průjezdu obytného domu zemřel. Ostatní vojáci vysypali smrduté odpadky jedné z popelnic na dlažbu. Popadli mrtvého nebožtíka za nohy a nacpali jej do vyprázdněné nádoby. Odvezli ho neznámo kam.

Jeho příbuzní dostali údajně zprávu, že “... padl v boji s kontrarevolučními vrahy.“


Úryvek z kapitoly knihy - Jan Berwid-Buquoy: “Das unbekannte Land Tschechoslowakei. Politische Feuilletons für jedermann...“ (Neznámá země Československo. Politické fejetony pro každého), Západní Berlín 1986.

Kapitola pod názvem “Wie ich den 21. August 1968 erlebte“ (Jak jsem prožil 21. srpen 1968) byla nejprve vysílána západoberlínským rozhlasem SFB v srpnu 1985.

V českém jazyce se objevuje poprvé na tomto blogu.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Ročník 53 napsal(a):

Předpokládám pane Kopecký, že jste na svého tatínka hrdý. Proč potom nemáte jeho jméno?
10. 08. 2008 | 23:43

sasa napsal(a):

Pane Rocniku 53, vy jste ale "zly", vy me prijemne prekvapujete.
10. 08. 2008 | 23:55

krok napsal(a):

pane Jan Berwid-Buquoy lžete..za "davaj časy" byla v roce 1945 kulka..srpen i další měsíce jsem v roce 1968 prožil jako fotograf na ulicích Prahy a dalších místech ČSSR a nezažil jsem jediný případ strhávání fotoaparátu z krku občanů ČSSR:-)..o Vašem lhaní i "letáky s roztomilými výrazy: “Díky sovětským soudruhům, kteří nás osvobodili od svobody!“ a “Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil“, které přechovával i vyráběl ve větším množství ve své kuchyni"..milý lháři, dne 21. srpna 1968??..tyhle letáky se objevily mnohem později:-))..oblbujte si ty, kteří 21. srpen 1968 nezažili na vlastní kůži:-)..kolik podobných příživníků si bude svým lhaním dělat reklamu?
11. 08. 2008 | 00:37

Okurka napsal(a):

2 Blue Jay:
Pan "Ročník 53" svými příspěvky zde opakovaně vystupoval jako antikomunista. Verbálně zesměšňovat jednoho lháře, ale nejspíš v Kanadě znamená bránit bojovat proti "pravdě a lásce".

Jó Blue Jayi, kdyby hloupost nadnášela - Vy by Jste byl vpravdě gigantickou mouchou, která "humanitárně bombarduje" svými myšlenkovými výkaly Prahu, nemám pravdu?

Už Jste se snad předvedl dost.
11. 08. 2008 | 01:12

Blue Jay napsal(a):

Vokurko, asi nemam slovni zasobu knizete, ale reknu ti to takhle. The fool wanders, a wise man travels. Pocitam ze ty jsi zatim ani nevytahl paty ze sve vesnice.
11. 08. 2008 | 01:28

Jiří Bakkal napsal(a):

Velice pochybuji, že by pan Jan Berwid-Buquoy jako 22 letý mládenec volal 21. srpna 1968 na Ministerstvo obrany. Telefonní linky na ústřední orgány republiky byly totiž zablokovány. V Dlouhé ulici nebyli žádní zranění rusáci.Byl jsem v té době ve Vězeňské ul. a okolí jsem navštěvoval. V Dlouhé ul. byly zaparkovány tanky a naše metařky každé ráno kolem nich zametaly. Pokud ke zranění i okupantů došlo, byly ošetřeni v našich nemocnicích. Velitelství v Haštalské ul. bylo zřízeno mnohem později. Venku stál voják a rozdával t.zv. Bílou knihu. Sztrašně se divil, když jsem si od něj vzal, roztrhal a hodil na zem. Pamatuji se, že tito vojáci v Haštalské byly obklopeny našimi děvčaty (později byly potupně ostříhány českými lidmi. Rusové v našich krámech vůbec nenakupovali, také by jim nikdo nic neprodal. A že by kradli hotovost ve spořitelně, také není pravda. Pamatuji se na rozbité sklo u v podchodu na Václaváku. kterým prošel ruský okupant a vzápětí se tam objevil nápis v ruštině "Pravereno, min nět!. Pokud se týká slova "vrag", tak to rusky znamená "nepřítel". Jen tak na okraj, Dubček, který brečel do radia po návratu ze zajetí, kde podepsal potupný protokol, nechal za rok mlátit do lidí, kteří na Václaváku provolávali jeho jméno.
11. 08. 2008 | 04:27

mrkev napsal(a):

Tak to je zase nářez!

21. srpna okupační vojska obsazovala území Československa. Tvrzení, že toho dne by ruští vojáci salašili někde ve dvoře v Dlouhé ulici a čekali, až je otec a syn Kopečtí nakrmí polévkou, je naprosto neuvěřitelné.

Na začátku okupace tu operovala tzv. vojska prvního sledu, na vojenský zásah důkladně připravená; z čeho by asi tak byli vojáci zbědovaní, když za sebou měli jen transport?

Samozřejmě, že pan Kopecký nemohl mít už 21. srpna vytištěné letáky, leda že by s cizí mocností spolupracoval a byl o připravované akci dopředu informován. Letáky se začaly objevovat až mnohem později.

Dost dobře si také neumím představit, že 22letý mladík by ve chvíli, kdy se dozví, že jeho zemi obsazují cizí vojska, se šel společensky vyžívat ke svému otci a pak by krmil a pečoval o okupanty.
Většina lidí se běžela do centra Prahy podívat, co se vlastně děje a vrstevníci p. Kopeckého ml. (JBB) na Václaváku nasazovali své životy.

O vyloupené spořitelně, prokopnuté děloze a mrtvole v popelnici, snad nemá cenu se vůbec zmiňovat.
Pan JBB zřejmě prožil 21. srpen 1968 ukrytý někde ve sklepě a co se v ulicích Prahy dělo, se dozvěděl z třetí ruky od lidových vypravěčů.
11. 08. 2008 | 07:20

skeptický napsal(a):

Bráno jako Haškovsko-Vaňkovská fikce je to celkem čtivé.

Doufám že kniha šla na odbyt.Škoda,že autor vyzrál tak pozdě.V osmašedesátém byl hlad po podobných informacích.Ten ale za dvacet let silně ochabl.

Je možné,že autor vybíral v knihovně alfabeticky,a vedle Cornelia Ryana s jeho Nejdelším dnem také náhodou narazil na Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku.

P.Buquoyi,jsem rád,že jste zase něco napsal,pište častěji,rypáčky diskutérů k Vám toužebně vzhlížejí.
11. 08. 2008 | 08:48

Pepa Řepa napsal(a):

Ale pánové, kroťte se.
Vy nevíte co to je lidová slovesnost? Vy nevíte, že velkému umělci je jakákoliv mystifikace povolena?

Kolego ze záhonu, píšete:
O vyloupené spořitelně, prokopnuté děloze a mrtvole v popelnici, snad nemá cenu se vůbec zmiňovat.

Cožpak je důležité, že se to trochu popletlo? Jednalo se o mrtvolu v děloze z patologie na Karláku, kam chodil autor upíjet lihový roztok.
Prokopnutá byla popelnice, neboť na kraji Dlouhé byla vyhlášená knajpa -tuším, že U stromu- a kopání do popelnic patřilo k běžné rutině.
Autor naopak ve svě skromnosti, zatajil, jak zavolal do Moskvy Leonidu Iljiči a vynadal mu za invazi a přihlásil se i k vyživování okupační armády.
Oceňme to.
11. 08. 2008 | 09:05

Jirka napsal(a):

Vcelku slušná snůška lží, fabulací a - možná - zbožných přání. Dlouhou ulicí jsem denně chodil do práce a všechno si dobře pamatuju. Pan JBB má slušnou fantazii a velmi dobře lže.
11. 08. 2008 | 09:10

grőssling napsal(a):

Pane Buquoyi, připomněl jste ty dny beznadějného vzteku. Tak nějak jsem to vnímal taky. Určitě tady o tom bude
psát ještě hodně pamětníků a to je dobře.
11. 08. 2008 | 09:11

Pepa Řepa napsal(a):

Pokud se jednalo o polévku, která byla příčinou žloutenky okupačních jednotek, tak se autorovi omlouvám. Rafinovaný způsob, jak zničit protivníka.
11. 08. 2008 | 09:18

Pepa Řepa napsal(a):

To Jirka
jak se jmenovala ta putyka v Dlouhé? Z Revoluční asi čtvrtý barák vpravo.
11. 08. 2008 | 09:22

Ročník 53 napsal(a):

Pepo Řepo, není to náhodou "V tunelu"? Něco mi to říká.
11. 08. 2008 | 09:25

Karel napsal(a):

To zas budou v médiích litanie o srpnu 1968. Ne že bych zásah Rusů schvaloval, to ani omylem.
Zajímavé je, že 15.březen 1939 nikdo nepřipomněl a ta německá okupace byla nepochybně horší.
Tak si říkám proč? Je to tím, že většina médií je v německých rukou?
11. 08. 2008 | 09:38

mrkev napsal(a):

Pro Karel

To bude tím, že autentických pamětníků 15. března 1939 už jaksi ubylo, kdežto srpen ´68 hodně lidí prožilo na vlastní kůži (i jeho důsledky) a nepovažují to za epizodní záležitost, nad kterou by šlo
mávnout rukou. A také bývá zvykem kulatá výročí připomínat.

Pravdou je, že tu žili i tací, kteří okupační armády vítali chlebem, solí - a jak se ukazuje - i polívkou v průjezdu.

Německým vlastníkům vydavatelství je šumafuk, co jejich noviny píšou. Hlavně že to sype...
11. 08. 2008 | 10:03

Bessy napsal(a):

Tak by byla potřeba změna názvu článku- Určitě by se více hodilo- "Jak jsem NEprožil..."nebo-"Mé bludy a vidiny"
11. 08. 2008 | 10:05

stejskal napsal(a):

Dobrý den,

smazal jsem dva urážlivé výpady, které byly v rozporu s Kodexem diskutujících (že provokuje pan Blue Jay je vcelku známá věc - nemohu mu v tom zabránit, ale že mi přidělává práci i pan Ročník 53 mne trochu mrzí).

Libor Stejskal, editor blogů
11. 08. 2008 | 11:00

stejskal napsal(a):

Tunýlek se jí říkalo, pánové Pepo Řepo a Ročníku 53, ale oficiálně se jmenovala U zeleného stromu. Krásně se tam pilo "na stojáka" ;-)

Libor Stejskal
11. 08. 2008 | 11:00

Pepa Řepa napsal(a):

Tak, tak, pane Stejskale
opět jste se projevil, jako znalec lepších podniků.

Až půjdu do Dlouhé, tak se podívám, kde je číslo 25. Nějak mlhavě si pamatuju, že tam byl Tuzex. Jestli Rusové nehlídali mandarinky.Je ale možné, že Tuzex tam byl později a skutečně obsadili strategický bod-ateliér pana Kopeckého.
11. 08. 2008 | 11:24

Toni napsal(a):

Dnes si myslím,na rozdíl od před 40 lety ,že 21.srpen 1968,byl ze strany Sovětského Svazu správný krok.Aspon se o 20 let oddálilo to ,že se tady můžou roztahovat takoví lidé jako jste vy pane autore blogu a vám podobní.Lidé se bohužel nechali oklamat a dnes by už klíči nezvonili ,ale myslím ,že je nás dost kdo vm ty vaše plány zatrhne.
11. 08. 2008 | 11:40

stejskal napsal(a):

Tuzex tam byl (dneska jsou na jeho místě lahůdky), pane Pepo Řepo.

Prodávali v něm v 70. letech hračky (dva až tři druhy) a občas, velmi výjimečně měli i modely letadel, které byly pro kluka v socialistickém ráji prakticky nedostupné. Stával jsem tam často s nosem přilepeným na výkladní skříň (před tím tam měly myslím džíny. Nebo potom?)

Ale jak píše pan Toni, je dobře, že přijeli. V opačném případě by třeba nakonec byly ty revelly, frogy, hasegawy, matchboxy či tamiyai v každém hračkářství a rychle by mi zevšedněly. Takhle jsem se vždycky děsně těšil, jestli se rodičům nějak na Vánoce podaří jeden dva modely sehnat ;-)

Já nakonec na bolševismus vzpomínám s láskou. Spousty věcí si člověk užil daleko více než nyní. Bolševikovi navzdory.

Libor Stejskal
11. 08. 2008 | 11:57

Terry napsal(a):

to mrkev (11.08.2008 07:20:07)
"Na začátku okupace tu operovala tzv. vojska prvního sledu, na vojenský zásah důkladně připravená; z čeho by asi tak byli vojáci zbědovaní, když za sebou měli jen transport?"

Ti vojáci měli za sebou "jen" transport (a to ani někteří nevěděli kam - vojáčci v podloubí spořitelny v Brně-Králově Poli mě tvrdili, že jsou "v zapadnoj Germanii"), ale předtím byli drženi týdny a měsíce ve "výchozích postaveních" na hranicích s ČSSR. O hygieně bych si v těchto podmínkách, zvláště u sovětské armády, ani v roce 1968 nedělal zvláštní iluze. Při invazi měli jídlo na jeden-dva dny, bez vody, takže než byli po cca týdnu vystřídáni druhým sledem, trpěli hladem a žízní, a protože byli okupanti, tak od nás nedostali nic (a jak uvedeno, ani snad nesměli nic příjmout).
Mj. osobní zkušenost: vzhledem k masívní mediální "obhajobě" sovětského kroku v SSSR se podle mě tato "první várka" ani domů nevrátila, protože by případné pravdivé líčení skutečnosti podkopalo připravenou a rozjetou mediální "obhajobu" vstupu: podle sovětských médií byl ozbrojený střet s kontrarevolucí v ČSSR v roce 1968 VÝRAZNĚ VĚTŠÍ než boje v Maďarsku 1956.
Ta druhá vlna přišla cca po týdnu do již "uklidněného", vybojovaného klidu zbraní, tudíž ta první vlna sovětských vojáků se nesměla vrátit domů. Sovětské rodiny dostávaly stručné vyrozumnění: "Váš syn padl hrdinnou smrtí při obraně socializmu v ČSSR." bez toho, že by se dočkaly synova těla.

Třeba se ještě před svou smrtí dočkám otevření sovětských archivů i s touto kauzou. V případě Katyně to pravdě trvalo v Rusku 50 let.
11. 08. 2008 | 12:28

grőssling napsal(a):

Tony

21.8.1968 bylo buranské řešení magorů, kteří už nevěděli kudy kam stejně, jako to brutální v roce 1956 a v trochu kultivovanější podobě to v Polsku v roce 1982 a zase buransky v osmdesátých letech v Afghanistánu. Ale taky Suez, Alžír, Vietnam, Irák ( abychom si nemysleli, že magoři byli jenom na východě ).
Coby kdyby je vždycky problém.
Naštěstí si myslím, že burani všech barev celosvětově jsou na odchodu. Taky díky internetu.
11. 08. 2008 | 12:38

buldatra napsal(a):

Autorovi s úctou:

Vstup spřátelených vojsk v r.68 do naší vlasti jsem prožíval co by malý fógl na vesnici u babičky.Byly prázdniny,bylo to kousek od Brna a tenkrát jsem byl ještě Brňák.Brňák na prázdninách.A bylo to panečku dobrodružství.Vesničané se mezi sebou bavili o tom,že nás přepadli,někdo bude viset na kandelábrech,babky lomily rukama,stály ve frontě na mouku,dělaly inventuru ve spížích,křečkovaly se zásoby.Nepřítel za branami,válka na spadnutí.A Američani nikde.Někteří vesničané zalezli,jiní vylezli a říkali,že včíl si to s ostatníma vyřídí.
Zkrátka propukla všeobecná láska mezi lidem vesnickým.Ve finále ale nikdo nikoho nevěšel a nikdo nebyl z bratrské pomoci nadšen.Všichni byli tak nějak schlíplí.Jak zmoklý slépky.To až později se někteří kovaní stali ještě kovanějšími a jiní odešli někam do kotelen….aby vylezli za hodně dlouhou dobu.Stateční to odbojáři.

V den invaze do Brna to bylo nejzajímavější.Někdo řekl,že v Brně jsou Rusáci.Jak lákavé!
S klukama jsme nezaváhali ani na okamžik a jeli jsme na kolech prozkoumat situaci.Moc daleko jsme se ale nedostali,neb na předměstí Brna jsme narazili na kolonu opancéřovaných vozidel.Vojáci byli takoví opálení a hovořili nesrozumitelnou hatmatilkou.Mávali rukama,chechtali se a cosi na nás pořvávali.Tak jsme to otočili a jeli si domů pro výprask,který se ale nekonal,neb dospělci měli evidentně jiné starosti.Později jsem se dozvěděl,že ti opálení vojáci byli nejspíše Rumuni,nebo Bulhaři.
Od té doby,když se řeklo Rusák se mi vybavil Rumun.
Inu,spřátelené armády.Spřátelené národy.Babička je souhrnně nazývala „kurvy komunistický“ a do tohoto všeobjímajícího výrazu zahrnovala i spoluobčany,kteří nám za Gottwalda,nebo Zápotondy zabavili a následně užívali náš nemalý rodinný majetek.Což jsem pochopil až později.

V Praze byla situace dozajista zajímavější,než u nás na vesni,protože Pražáci holt mají vždycky všecko z první ruky a my vesničané máme jen odvar.Ale v tomto případě byl odvar lepší.Uznávám bez mučení.

Pan Hrábě byl v té době ještě hráběcí larvou,nicméně dle jeho článku soudím,že již tenkrát měl správné hráběcí manýry.Viz povalování se po postelích v čase invazním,tedy určitý povýšený nadhled nad situací,anglický klid,dobré a užitečné kontakty na velitelství.A samozřejmě se jeho šlechtictví již začalo projevovat-viz podávání polévek nemocnému nepříteli,jistý to prvek klasicky šlechtické humanity,kterou doplnil i pilným psaním poznámek,by nebylo nic z oné doby zapomenuto.Humanitu možná i doplnil nordickou lstí,aplikujíc do polévky zlé bakterie,žlutou zimnici podporující.Nebo to bylo magi v kostkách?

Zaplať pánbůh,že se pan hrábě nesnažil o ozbrojený odpor(termonukleární hlavice byly v té době podpultovky) a zachoval se nám do dnešních dní v poměrně dobré kondici a svěžesti jak duševní,tak částečně doufejme i jiné.Což kvituji s povděkem a přeji jeho Jasnosti do dalších let mnoho zdraví a hodně dalších romanopiseckých úspěchů.
11. 08. 2008 | 12:42

bigjirka napsal(a):

copak drdr, ten má básnickou licenci, střevo básnické, člověk občas jen hledí. rusáci jsou furt stejní, bolševik nebo kapitalista či carův pohůnek, imperialisti jak vyšití. grőssling, nedělej si iluze , nic se nezlepšilo. spíš jenom okupace Československa byla výjimečně málo brutální. A Polsko nebyla okupace, tam okupaci předešel Jaruzelski výjimečnýn stavem.
11. 08. 2008 | 12:50

bigjirka napsal(a):

buldatro, máš pravdu, také já přeji Jeho Nejasnosti hodně fantasmagorie.
11. 08. 2008 | 12:53

Karel napsal(a):

To mrkev
Připomínat historické události podle žijících pamětníků je nesmysl.Každá událost má svou váhu pro vývoj národa či státu.
A pokud dnes se staví sovětská okupace nad německou, tak je to pouze účelová manipulace s fakty pro dnešní cíle.
Stačí jednoduché srovnání, Němci by prostě nepřipustili žádné srocování, demonstrace, prostě by to zde převálcovali a byl by klid.Pouze emigranti v cizině by vzpomínali. Ale historie se má připomínat. Je až trapně legrační, jak se v současných dobách vzpomíná osvobození v roce 1945. Je ta jak za minulého režimu, ale s obráceným znaménkem. Dřív se nepíplo a tom, že sem vstoupili Američané a dnes se nepřipomene, že nás osvobodili Rusové a jiní.
11. 08. 2008 | 13:57

Pepaq Řepa napsal(a):

grőssling napsal(a):
Naštěstí si myslím, že burani všech barev celosvětově jsou na odchodu.

Neřekl bych. My Řepy se zmijovkou jsme pořád tady. Dokonce přibyla mrkev.

To buldatra.
o Vaší babičce se už vyjádřila Božka.Moudrá to žena.
11. 08. 2008 | 14:05

Československý občan napsal(a):

Autorovi blogu: žádám vás, abyste se vystříhal lží a podvraťáckých tvrzení. Je-li většina vašich šlechtických soukmenovců prolhaná jako vy, pak nezbývá než vás vymést odkud jste přišli.
Do Plzně na náměstí přijela armáda Varšavské smlouvy převážně z teritori NDR a vojska Československé armády byla podle rozkazu velení armády na svých místech. Na náměstí Republiky se nevyskytoval ani jeden voják naší armády.
Vaše unylé a provokující slovní paběrky o plačících vojácích si strčte za klobouk s pérem a jděte si honit lišky v restituovaných lesích a polích. Nesahejte na naši armádu špinavýma rukama.
11. 08. 2008 | 14:40

Kněžna Bjanca Manca Ambrosiana napsal(a):

Sire, Sladký Vévodo z Bukoá N.P.D.
Nedejte se a oplaťte stejnou mincí. Nešetřete ty .......... kterým v Řepách straší Váš zámek, podzámčí, bažantnice aj i ta autobusová zastávka před barákem, vzdělání, tituly i zážitky z bombardování Berlína. Oplaťte jim moudře, neb jak pravil profesor Vraník, jste esencí toho nejlepšího, co irsko-rómsko-židovsko-německo-česká kůltůra světu dala a důkazem, že "z hovna rovnou Přemyslovna" není pouhým zbožným přáním blbečků, ale že i zázraky se státi mohou.
11. 08. 2008 | 15:24

mrkev napsal(a):

Terry:
Máte nepochybně pravdu, mně se jen nezdá pravděpodobné, že by se hned v první den okupace 21. srpna pražské dvorky zaplňovaly vyčerpanými, vyzáblými troskami, jak tvrdí "pamětník" JBB. (vyčerpaní rudoarmějci dorazili do Prahy z Berlína v květnu 1945)

Domnívám se, že tanky a jejich posádky byly do Prahy transportovány letecky, proto ten hukot nad Prahou.
11. 08. 2008 | 16:03

mrkev napsal(a):

Karel

Skromný dotaz: on někdo staví sovětskou okupaci nad německou?
A kdopak to je?

Jinak doporučuji shlédnout archivní záběry z Prahy z 15. března 1939 - lidé stojící na chodníku hrozí pěstí německým okupantům.
Mrtvé, zraněné a vlajky potřísněné krví filmaři a fotografové na Václavském náměstí zdokumentovali až v době hlubokého míru - v srpnu roku 1968.
11. 08. 2008 | 16:16

Lila napsal(a):

Pane Stejskale,
tím nosem na skle auzláku Tuzexu v Dlouhé jste mě dostal. Svého tříletého kloučka jsem od něj nemohla odtrhnout a vůbec mu nešlo vysvětlit, že ten úžasný matchbox, co bez nemůže být,je za jiné korunky, než má mamka v peněžence. Mamka samozřejmě bony sehnala nebo šla ve čtyři ráno vystát frontu před hračkárnu s vánočním zbožím, ale angličák pod stromečkem byl. Jenže on si tu dávnou epizodu z Dlouhé pamatuje dodnes.

Jeho kloučci po krabicích lega a angličákách málem šlapou, ale nejvíc je zajímá sekačka na trávu...

Máte hlubokou pravdu i v tom ostatním, i za bolševika se tu dal prožít hezký život, právě jemu navzdory. Díky za připomínku.
11. 08. 2008 | 17:23

stejskal napsal(a):

;-) paní Lilo. l.s.
11. 08. 2008 | 17:47

Kritik napsal(a):

Ach ten Beneš, kdyby ho nebylo, mohli jsme své životy prožívat v ráji.

Nicméně - srpen 1968 byl jedinečnou příležitostí, jak si otestovat svou odvahu. Věřte - není jednoduché předávat z ruky do ruky rusky tištěný antiokupační leták sovětskému, po zuby ozbrojenému vojákovi držícímu v ruce odjištěný natažený samopal. Střídali jsme se. A příští den jsme letáky raději posílali nad tábořící sovětskou posádku přivázané k balónkům naplněných vodíkem.

Všechna čest otci pana Jana Berwid-Buquoye.
11. 08. 2008 | 17:57

Marko napsal(a):

to p.t.Lila a Stejskal: na hezký život vzpomínáme,protože jsme byli mladí a krásní.Teď jsme jen moudří/občas/.
Jinak autorovi:Máte právo na autorskou fikci.Ale nesmíte ji vydávat za skutečnost.Pamětníci vědí,že to tak nemohlo být.
1./ 21.8. dopoledne obsazovaly Prahu výsadky z transportních letadel.Pozemní jednotky dorazily až odpoledne.
2./Naše armáda byla od večera 20.8.zavřená v kasárnách v bojové pohotovosti a tudíš nemohla brečet na náměstích.
3./O mučení a zavírání našich občanů/mimo internace politiků/si dovolím pochybovat.Alespoň soudobý rozhlas o tom nikde neinformoval a buďte ujištěn,že by si to nenechal ujít.
4./O roli vašeho pana otce nemám důvod pochybovat,ale dopoledne 21.8. to být nemohlo.A jeho zatčení okupanty se mi nezdá.Tak dobře poměry v ČSSR zase neznali.
Jinak k naší armádě.Není pravda,že nečinně přihlížela jako celek.Ona invaze začala již 20.8.odpoledne obsazováním příhraničních radarových a radiových stanovišť a osádky se někde bránily.Já sám osobně jsem jako záložák byl členem jedné z nich a prožil jsem do října v sov.zajetí jako ilegální "plenyj" v Dubně.
11. 08. 2008 | 19:48

Československý občan napsal(a):

V 7.OO na plzeňské náměstí přijížděly tanky ze tří stran

V O2.25 povolávala armáda důstojníky a poddůstojníky

V 22.46/48/,možná to ale bylo 23.46/48/ Československá televize vyzvala občany republiky, aby odložili či zrušili veškeré výjezdy do Sovětského svazu

V 10.OO sovětští důstojnící sloužící v NDR diskutovali s lidmi na náměstí i na pracovištích kolem nám.Republiky v Plzni o nutnosti vstupu vojsk.
A lidé ji odpovídali:
a pačemů vy prichadili s aružijami?
11. 08. 2008 | 20:31

Československý občan napsal(a):

PS: V 7.OO bylo 21.8.1968
V O2.25 bylo 21.8.1968
V 22.45 / 46/ hod. bylo
20.8.1968
V 10.OO hod. hod. bylo
21.8.1968
11. 08. 2008 | 20:41

češka napsal(a):

Pane B-B,
21.8.1968 se sundavaly cedule s názvy ulic a čísly domů i jmenovky na dveřích bytů, domy se začínaly zamykat i ve dne. Nedovedu si představit, že by okupanti byli někde ve dvoře nebo v průjezdu.
Rumuni jako jediní se okupace nezúčastnili.
Během prvních dnů se stáhla okupační armáda za demarkační linii z 2. sv.
Dovolat se kamkoli bylo obtížné, takže Váš rozhovor s nějakým důstojníkem považuji za fantazii.
Ráda bych připomněla, že nějaké útvary protivzdušné obrany státu byly v pohotovosti a čekaly na rozkaz k obraně.
V době normalizace byli tito vojáci jako první propuštěni z armády.
Poznámka na závěr, nespletl jste se a nedával jste tu polévku představitelům Dělnicko-rolnické vlády, kteří v té době strádali v ruském transportéru?
11. 08. 2008 | 21:44

bigjirka napsal(a):

možná, že se tam váleli nějací ožralí vojáci a pan hrábě k nim pocítil neodolatelnou sympatii a vyspravil jim žaludek bujónem
11. 08. 2008 | 22:44

Šnitlík napsal(a):

Pane autore, bylo to přesně tak, jak jste popsal, až na pár detailů, které jste ze své vrozené skromnosti vynechal.Postel, na které jste ležel, byla z pozůstalosti Jindřicha Sádla z Liderovic, odkud také pocházíte. Na MNO jste vzhledem k zablokovaným telefoním linkám volal mobilem plk.Sarkafarkovi, proviantnímu důstojníkovi hospodářské správy MNO.
Vzhledem k tomu, že sovětští vojáci pojídali chcíplého psa, jednalo se u nich o onemocnění psinkou. Letáky jste vytiskli již den předem na základě doporučení J.Šejny ( pozn. nejedná se o legendárního jezdce Shanea z Wyomingu ). Sovětským vojákům jste rozdávali nejen hovězí polévku, ale i jitrnice jaké svět neviděl.
Patříte rozhodně nejen k ozdobám tohoto webu, ale i naší historie, chrabrý, udatný, čestný a spravedlivý. Kde bychom mohli být, kdybychom Vás měli v čele našeho státu.
11. 08. 2008 | 23:11

Pepa Řepa napsal(a):

Řepa, mrkev, šnitlík
pěkmě se to rozrůstá. Už chybí jen Přemek Podlaha a udělení titulu Kozlík Šikula. O jednom autorovi bych věděl.
12. 08. 2008 | 06:53

Šnitlík napsal(a):

To Pepa Řepa
Přemek se možná přidá,není nad literaturu faktu, titul Kozlík Šikula mi připadá až moc roztomilý, co Kozlík von Sajrajt?
12. 08. 2008 | 09:04

Franta z pastoušky. napsal(a):

Bož, Bože, jsem uneše jakou má Vaše Jasnost paměť a hlavně fantazii. Až teď jsem díky Jeho laskavosti pochopil, že srpen 1968 zavinil Beneš, že nás okupovala armáda, jejíž vojáci byli už vlastně v posledním tažení.Já jsem byl o něco později na vojně v Klecanech u Prahy a tam byly ještě po řadu let vyryty pásy z tanku. Ruský okupant po celý den najížděl směrem ke stráži u brány a zase se vracel. Vojáci byli v kasárnách a nebrečeli u kašny, Vaše Jasnosti. To mohlo být až v roce 1969, kdy potlačovala naše ČSLA antisocialistické živly.
13. 08. 2008 | 21:54

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy napsal(a):

to all Critic-Machines.
Vzpomínky jsou jediným rájem ze kterého nemůžeme být vyhnáni. Veškeré kritiky mé osoby jsou tedy zbytečné.
Dovolte mi nyní moji otázku: Ti, co mi zde nadávají a kritizují mě, nenosili jste náhodou 21. srpna 1968 sovětské uniformy? Úroveň vaších příspěvků by tomu odpovídala.
Plukovník se kterým jsem 21.08. 1968 hovořil se jmenoval Fic a jeho syn byl tehdá mým dobrým kamarádem. Pokud vím byl v době normalizace propuštěn ze zaměstnání a jeho syn byl vyhozen z vojenské školy důstojníků. To ovšem bylo v době, když už jsem byl v Západním Berlíně a,detaily neznám.
15. 08. 2008 | 21:07

bigjirka napsal(a):

Vaše Nejasnosti, on vám tu někdo nadával?
16. 08. 2008 | 20:22

Vanek napsal(a):

1968: Zlocinci s lidskou tvari:

http://jirivanek.bigbloger....
20. 08. 2008 | 06:55

Laďa napsal(a):

Tak to vidíš kámo.Nikdo ti nevěří a to jsem ještě nezačal psát já.Já si ale ještě chvíli počkám a pak ten tvůj pohyb 21.srpna 1968 a to podtrhuji,lidem vysvětlím.S pozdravem KCŠR.Tato zkratka patří pouze autorovi.Ten si snad vzpomene a začervená se.
20. 08. 2008 | 09:39

Pepa Řepa napsal(a):

Jasnosti, nenechaj se odradit.
Zřejmě jim Laďa závidí, že jste 21. srpna dělal ty známé pohyby a on ne.
Já jim věřím, píšou dál.
24. 08. 2008 | 18:53

buldatra napsal(a):

Jasnosti,vzpomínky vám nikdo nesebere.Prozatím.
Technika kontroly mysli však kráčí mílovými kroky vpřed.
Než dokráčí až k nám,užívejte si svých vzpomínek

Vzpomínkový ráj může mít však různou hodnotu. Například, když dva různí vzpomínají na totéž., hodnota vzpomínky se pozná na výrazu obličeje.
Například:
Vzpomínáte s blaženým výrazem na okamžik, kdy podával jste polévku na smrt nemocnému, podvyživenému a zcela vysláblému vojínovi, který dorazil do našich končin za účelem okupace. Byly to pro Vás blažené humanitární okamžiky. Při té vzpomínce, zrcadlí se ve výrazu Vaší Jasné tváře dozajista pocit libý.
Oproti tomu výše zmiňovaný podvyživený, na smrt nemocný příslušník okupačních vojsk může (ale i nemusí) mít od té doby noční můry z té strašné vzpomínky, kdy bezmocně ležel (ve skutečnosti po nezřízené konzumaci etanolu z cisterny na nádraží, kterou společně se svou motostřeleckou rotou vypili na oslavu vítězství nad kontrarevolucí) v jakémsi městě v jakési chodbě a jakýsi nekňuba mu vypáčil nožem hubu a vlil mu do krku tu odpornou vřelou česnečku. To ho zcela dorazilo a vyřadilo z dalších bojů. A ta potupa, když ho našli ožralí spolubojovníci a nacpali do popelnice a v ní odtransportovali na marodku,odkud ho šupem poslali na Sibiř k trestnímu praporu.
Ze západu nic neviděl,zuby vylámaný,povýšení se nedočkal, málem oslepl z té cisterny a ty noční můry… Při té vzpomínce skřípe zbylými zuby a ani ta machorka mu nechutná.

Nebyl bych si ani zdaleka jist,že vzpomínky jsou jediným rájem.
Anebo, jak pro koho?
25. 08. 2008 | 14:54

Líný černý pes napsal(a):

to buldatra :
Tedy, to je popis, Vy jste u toho snad byl osobně :)
Velevážený pan autor při líčení událostí skutečně projevil "básnické střevo", Váš popis je ale jaksi reálnější. Dávám Vám bod.
27. 08. 2008 | 18:25

buldatra napsal(a):

To Lčp:

Bod?
Proboha!
Vy jste Líný černý policejní pes?
28. 08. 2008 | 19:45

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy napsal(a):

to Buldatra
Něco na tom určitě bude. My všichni jsme zajatci vlastních zkušeností, které nebyly vždy ty nejkrásnější. Já se především pokouším odhalit v člověku to lepší, proto jsou mé vzpomínky rájem. Mé životní krédo lze definovat takto: Lidská důstojnost a soukromý majetek jsou nedotknutelné. Mír a klid všem lidem dobré vůle. Nechť Bůh žehná jejich úsilí a pomáhá jim k úspěchu.
Přeji Vám dobrou noc!
28. 08. 2008 | 22:50

aaa napsal(a):

Kristepane,to je ale blábol.
29. 08. 2008 | 11:16

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy napsal(a):

to Pepa Řepa
Děkuji za slova povzbuzení. Jinak: O které pohyby se Pepo jedná? Jestli Vás smím požádat, podívejte se na "Seznamte se s našimi blogery - Jan Berwid-Buquoy" (video). Máte možnost mrknouti i do mého zákulisí. Aby nedošlo k omylu a k nějaké trapné šeptandě, tak s tou atraktivní reportérkou jsem Pepo žádné "pohyby" nedělal. I když (a k tomu se otevřeně přiznávám) bych byl nesmírně potěšen, kdyby tomu bylo naopak.
Přeji Vám příjemné prožití dnešního dne. S úctou, já.
29. 08. 2008 | 11:33

Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy napsal(a):

to aaa
Zkuste napsat něco lepšího! Já si to rád přečtu.
Mnoho zdaru!
29. 08. 2008 | 11:38

Lojza napsal(a):

Všem, co tu popírají to, co oni nezažili. 21.srpna 68 jsem druhým rokem sloužil socialistické vlasti u VÚ 8005 Holýšov, kde byli tankáni a rakeťáci. Před invazí jsme měli spolu s vojsky Varšavské smlouvy cvičení na Doupově. Nechtělo se jim pryč a když odtáhli,čekali za hranicemi na rozkaz k invazi.Mnozí určitě mohli vypadat jako chudáci.
Proti rusům jsme hráli fotbal, navštěvovali jsme je ve stanech-na zemi trochu slámy a deky vojáků a pro nás nezvyklý smrad. Vím, jak jim chutnalo naše rizoto kterým jsme opovrhovali. Vím, jak jim voněl náš chleba,říkali, že k němu nic nepotřebují,chutnal jim samotný.

Není pravda,že celá armáda byla po invazi v kasárnách. Náš prapor měl poplach a výjezd do prostoru. Tanky i vojáci plně,naostro vyzbrojení. Mne a jednoho vojáka určili na předsunutou hlídku. Dostali jsme kádéčka,bednu granátů a stovky nábojů do samopalu. Ty "vojska prvního sledu" o kterých tu někdo píše, byli obelhaní chudáci, kteří nevěděli co se vlastně děje. Výzbroj-nic moc. kromě běžné ještě jakési kurníky na kolech.

Každý, kdo si tu dobu pamatuje, má nějaké své zážitky. Neměl by popírat zážitky jiných. Kdo si nepamatuje, neměl by dělat chytrého a ať drží ústa.
Pane Berwide-Bukuoyi, mnohé z nás potkalo to nejhorší o něco později, třeba při demonstracích v r.1969, ale to jste už byl asi pryč.
29. 08. 2008 | 13:15

Líný černý pes napsal(a):

to buldatra :
Jděte se bodnout s policejními body :)
29. 08. 2008 | 13:43

harley napsal(a):

...to Dr.Dr.Drrrrrrrrrrrrrrr.....právě prožívám veliké štěstí a radost z toho ,že žádnou z vašich publikací jsem naštěstí neměl to štěstí číst.Já totižto opravdu ,ale opravdu bájné lháře nemusím,jste se zbláznil a nebo si myslíte,že MY tehdá dvacetiletí jsme už vymřeli,a Ti ostatní ,že Vám věří?Zkuste třeba barvitě popsat vznik Vašeho jména pane-po otci skoro Kopecký.
29. 08. 2008 | 17:28

Josef napsal(a):

Pane Dr.Berwid-Buquoy máte naprostou pravdu Rusáci se v r.1945(kromě prvosledových jednotek) i v r.1968 chovali jako okupanti - zloději a né jako osvoboditelé . Takže všichni co Vám nadávají jsou nejspíš také Rusáci nebo jejich zaprodanci a bojí se podívat pravdě do očí.
10. 02. 2009 | 13:48

Ctenar napsal(a):

"Plzni u kašny na náměstí se shromáždili naši vojáci a beznadějně pláčí..." :-))))))))))))))

Dekuji, pan, uz jsme dlouho se nesmal tak silne. Opravdu vasi vtipky jsou nejkrasnejsi :-DDDD
17. 03. 2009 | 10:07

Ctenar napsal(a):

Ne-ne-ne? paaan, je to hezke!
Jeste jedna citace:

"Jediný způsob obrany v takové situaci by bylo nasazení taktických atomových zbraní, a ty nemá bohužel československá armáda k dispozici..."

Jste chteli bombarodovat jaderne vlastni stat??? :-DDDDDD
Bravo!!!
17. 03. 2009 | 10:19

hodinky vestal napsal(a):

Není pravda,že celá armáda byla po invazi v kasárnách. Náš prapor měl poplach a výjezd do prostoru. Tanky i vojáci plně,naostro vyzbrojení. Mne a jednoho vojáka určili na předsunutou hlídku. Dostali jsme kádéčka,bednu granátů a stovky nábojů do samopalu. Ty "vojska prvního sledu" o kterých tu někdo píše, byli obelhaní chudáci, kteří nevěděli co se vlastně děje. Výzbroj-nic moc. kromě běžné ještě jakési kurníky na kolech.
15. 06. 2009 | 17:50

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy