V konzervativních kruzích SRN je bezesporu nejpopulárnějším českým politikem Cyril Svoboda (KDU-ČSL). Německá kancléřka Angela Merkelová se s ním dokonce nechala veřejně demonstrativně vyfotografovat. Ona i její poradci by předsedu českých křesťanských demokratů nejraději viděli jako příštího předsedu vlády České republiky.



Ovšem to, co je v Německu a Rakousku naprostou samozřejmostí (volební vítězství křesťanských demokratů CDU/CSU tak jako ÖVP) je v Čechách stále ještě iluzí. Jak jsem se mohl přesvědčit na mnoha kongresech a sympoziích v obou sousedních zemích, je tam volební logika českého občana neproniknutelnou záhadou. Lídři německých a rakouských konzervativních stran např. ODS za žádnou konzervativní stranu nepovažují, neboť konzervatismus bez křesťanské demokracie je pro ně nepředstavitelný.

ODS se sice za „konzervativní stranu“ vydává, ale její ideologie, politický program i vystupování na veřejnosti (typicky patrné při arogantním chování u Václava Klause a Mirka Topolánka) byly od samého počátku ateistické, sekularistické a někdy i silně protináboženské. Ještě v době, než jsem byl z táborské ODS vyloučen, jsem se s tím často uvnitř strany setkával. Já osobně jsem ODS poznal spíš jako stranu maloměšťáckou než stranu „konzervativní“. Dokonce se mi místy zdálo, že ČSSD je víc konzervativní než ODS, i když sociální demokrati žádní konzervativci nejsou. Nakonec si položte otázku sami: „Co chce vlastně ODS konzervovat, když žádnou křesťanskou demokracií není? “

Fundamentem konzervatismu je v parlamentní demokracii církev, která se opírá o učení Ježíše Krista, jenž je již staré více než 2000 let. Základem naší demokratické kultury je křesťansko-židovské náboženství, coby základ všech konzervativních stran v Evropě a USA. Ovšem ODS se ničím podobným nevykazuje. Její arogantní ateistická politická orientace spíš připomíná bolševismus než zdrženlivý konzervatismus britských, německých či rakouských konzervativních kruhů, které jsem měl tu čest poznat osobně.

Angela Merkelová by si sice přála Cyrila Svobodu, ale jeho naděje na vítězství v květnových volbách 2010 je nepravděpodobná, i když jedinou prokazatelně konzervativní stranou je v Čechách KDU-ČSL. Ty ostatní by se daly označit pouze jako „pravicové“ nebo „levicové“, tedy z hlediska politologického výzkumu neprůhledné, neboť mimo KSČM nedisponují žádnou konkrétní politickou ideologií.

Od doby „sametového převratu“ v roce 1989 bojuje KDU-ČSL o překročení hranice oněch magických pěti procent. Není to tedy zrovna vynikající mezinárodní vizitka zralosti českého voliče v době, kdy křesťanští konzervativci ve Spojeném království, SRN a Rakousku nezřídka překračují hranici 50 % odevzdaných hlasů.

V průběhu ideologické konference KDU-ČSL (20. 3. 2010 v paláci „Charitas“, Praha)
prohlásil Cyrilův jmenovec, místopředseda KDU-ČSL Pavel Svoboda, závažná slova: „Chceme-li žít na tak vysoké životní úrovni jako Němci v Bavorsku, musíme volit také tak, jak se volí v Bavorsku!“

Myslím, že má pravdu – křesťanští konzervativci (CSU) v žádných bavorských volbách od konce II. světové války ještě nikdy neprohráli a zajistili tím Bavorákům jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě.

Bavorská křesťanská CSU dosáhla v několika volbách skoro 60 % voličských hlasů a v roce 2003 se jí dokonce podařilo získat až dvě třetiny všech mandátů (60,7 % hlasů) v bavorském zemském parlamentu.

Cyril Svoboda prohlásil o současné německé kancléřce v měsíčníků KDU-ČSL „Nový hlas“, čís. 3 – 4 /2010, doslova toto:

„Angela Merkelová se pravidelně zajímá o dění v naší zemi. Na českých lidech jí skutečně záleží. Nepřekvapilo mě proto, že věděla o korupčních kauzách na pražském magistrátu i o boji KDU-ČSL proti zavedeným zlořádům, jako je hazard či korupce…Podívejme se na německý životní standard. K takovému výsledku vede sociální tržní hospodářství německých křesťanských demokratů. Říkejme ve svém okolí s hrdostí: Chcete se mít jako v Německu? Volte naší stranu! Angela Merkelová podporuje KDU-ČSL!“