Lidstvo trpí jakousi nevyléčitelnou nebezpečnou chorobou, zvanou neplnění slibů. Kdyby bylo vykonáno vše, co bylo kdy slíbeno, lidé by už dávno žili v nepředstavitelném luxusu a blahobytu. Mnoho, až příliš mnoho mluvíme, ale málo uskutečňujeme. Přičemž, kdo neplní sliby, maří naděje. Kdo maří naděje, maří život. Mnozí z nás místo, aby naděje převedli ve skutek, prchají před zodpovědností a začnou hledat viníka.

A tak vznikl TOP 09. Jde o stranu politických zběhů. V Německu se tomu říká trefněji „Fahnenflucht“ (zběhnutí od praporu, tedy dezerce). U armády, v době války, jde o kauzu pro válečný soud a tím i následnou popravu. Jedná se tím pádem o provinění toho nejtěžšího kalibru. Především paní Vlasta Parkanová, jako bývalá ministryně obrany, by si toho měla být vědoma, coby notorický politický dezertér.

Tato poněkud svérázná dáma vystřídala snad už všechny politické směry. Podle mého názoru by se pomalu mohlo jednat o záznam do Guinessovi knihy rekordů. Jaké naděje může takováto nedůvěryhodná politička plnit? Jakýkoli slib z této strany přeci odporuje dokonce i Newtonovým zákonům.

Strana TOP 09 vznikla z lidí, kteří zvýšeným tempem opustili své strany, jež je vynesly do ministerských křesel a nebo alespoň do křesel parlamentních. Tedy klasické zběhnutí. Tito lidé opustili své politické základny v době, kdy se ony strany nacházely v krizích jakýsi vnitřních přerodů a spoléhaly na jejich pomoc. Utekli z lodí, které se ani nepotápěly. Opustili kapitána, ačkoli patřili k důstojnickému sboru bojového plavidla. Prostě nechali své kapitány ve štychu…

Zajímalo by mě, co očekává volič od takovýchto charakterů?

TOP 09 připomíná fantastický román Jules Vernea „Tajuplný ostrov“ (L´ Ile mystérieuse). Tam se také jednalo o skupinu amerických utečenců z doby občanské války v USA. Oni dobrodruhové pod vedením Cyruse Smitha („Karel Schwarzenberg“) opustili pro ně nevhodnou revoluční atmosféru USA ukradeným balónem a ztroskotali na jakémsi opuštěném ostrově, který záhadně nazvali „Lincolnův ostrov“ („TOP 09“), přestože právě oni nechali amerického prezidenta v těžké době revoluce ve štychu. Na ostrově vytvořili jakousi ideální společnost, která vůbec nic nedokázala a končí tragicky sopečným zánikem ostrova („rozpad TOP 09“).

Nově vzniklá strana politických uprchlíků je rovněž přeludem, ale kdo nečetl fantastický román „L´ Ille mystérieuse“ ten to těžko pozná. V této souvislosti je mi někdy předhazováno: „Vy sám jste přece opustil ODS a přešel jste do KDU-ČSL! “ Ne, nikoli. Já jsem ODS neopustil. Já jsem byl z ODS vyhozen, protože jsem považoval Jana Švejnara na funkci prezidenta České republiky za vhodnějšího kandidáta než byl Václav Klaus.

Dneska by mi 99% členů ODS za to aplaudovalo. Dříve bylo 99% členů pro, abych byl vyhozen. Jde totiž o politickou stranu ideologických kotrmelců. Tam zásadně nikdo dnes nemůže odhadnout, co bude zítra.
Záhadou „tajuplného ostrova TOP 09“ je samotný název, o kterém nikdo nemá tušení, co ve skutečnosti znamená. Vedení politických zběhů TOP 09 rozluštilo mystérium takto: T = tradice. O = odpovědnost. P = prosperita. Podívejme se však nyní, jaké naděje tyto pojmy v TOP 09 skýtají pro voliče:

TOP 09 žádnou tradici nemá, protože byla založena nedávno. Odpovědnost mají tito lidé pouze za utěky ze svých původních stran. Svěřit jim jinou odpovědnost je riziko. Protože političtí zběhové založili svojí organizaci před několika měsíci (patrně je nikdo již do další strany nechtěl), žádnou prosperitu nezaznamenali a ani zaznamenat nemohli. Prostě fantazie za kterou by se nemusel stydět ani Jules Verne. Na těchto faktech bych definoval TOP 09 přibližně takto: T = tvář. O = odpadlíků. P = politických. Pojem 09 bych si dovolil nahradit pojmem 00. Ten zná každý, komu se chtělo na veřejnosti na záchod.

Lidé ve vedení TOP 09 se vyvíjeli podle vzorce: schopný, schopnější, všehoschopný. Člověk touží po ledasčems. Největší touhy jsou však po moci, penězích a souloži. Ten poslední fenomén bývá ze začátku na místě prvním. Potom začne ztrácet význam až nakonec (kolem 80. let lidského života) upadá v naprosté zapomění. Ty první dva svírají lidskou bytost až do nejdelšího zkonání – a snad dokonce i po smrti (viz parapsychologie).