Popřál by Zeman i Navalnému volební vítězství jako Cichanouské?
Úspěšnou zahraničně politickou aktivitu po výměně zpupného ministra Petříčka nelze přehlédnout. Sice se u nás neuskuteční Hamáčkem plánovaný, a voliči ČSSD tolik ceněný summit Putina s Bidenem, ale přivítali jsme jiného vzácného hosta.
-Tak tu konečně máme prezidentku, pane docent.
-Že by Zemana už superarbitrovali z funkce a Senát na Hrad posadil Němcovou? To má být nějaký vtip, že, pane soused.
-Žádný vtip. Nemyslím naši prezidentku, ale běloruskou, co je teď u nás na návštěvě, tu Cichanouskou.
-Moment, ale Bělorusko má stále ještě prezidenta, Lukašenka, nikoli ji. Ona přece ve volbách pohořela, nebo ne?
-Protože ty volby byly zfalšované, jak tedy říká ona a s ní celá opozice. Jinak by určitě zvítězila. A proto ji teď jako prezidentku Běloruska u nás vlastně inaugurovali.
-Jak to myslíte?
-No přece pan Vystrčil, ten tchajwanec, a taky předseda Senátu, prohlásil, že pro něho a pro Senát je Cichsnouská prezidentka, a taky se k ní tak choval.
-To máte pravdu, to musel Lukašenko asi strašně zuřit, když se dozvěděl, co si to Vystrčil dovolil - přehlížet a urážet jeho, řádně zvoleného prezidenta, a provokovat s nějakou drzou ženskou, která se cpe na jeho místo.
-Kdyby jenom Senát provokoval! Ale Cichanouskou přece přijal i Babiš. Sice jí neříkal „paní prezidentko“, ale jako k takové se k ní choval. No, a nakonec se s ní setkal i její prezidentský protějšek, Zeman.
- To už Lukašenko jistě šílel, protože s ním, s jediným a skutečným běloruským prezidentem na věčné časy, by se v Evropě dneska nebavil ani starosta nějakého zapadákova, natož aby se s ním setkal prezident – tohle musel vzít vyloženě osobně.
A úplně bez sebe musel Lukašenko být, když Zeman popřál Cichanouské a opozici mnoho úspěchů v boji, jak vyloženě řekl: s posledním evropským diktátorem. Byla u Zemana jenom půlhodinku, ale stálo to zato.
-Víte, co mě při tom napadlo? Jestli Zeman – o Vystrčilovi, Fischerovi, Hřibovi a těch opozičních koalicích nepochybuju – by se podobně jako k Cichanouské choval také k Navalnému, kdyby ho pustili a přijel by k nám. Taky je to lídr opozice.
-Ale ruské opozice, a to je sakramentský rozdíl. Je to protivník Putina, se kterým si to Brusel nechce rozházet, ne oponent běloruského prezidenta, do něhož si Unie kopnout troufá, protože hospodářsky je nám k ničemu. Dovedete si představit, že Navalnému by právě Zeman popřál porážku Vladimira Vladimiroviče? Kdepak, hrál by v Lánech mrtvého brouka. Jakoby tu Navalný nebyl.
Po té provokaci s vyhoštěním ruských diplomatů by přece Moskvu nedráždil ještě bratříčkováním s kriminálníkem, na kterého má Kreml žízeň. Už teď to má Zeman u Putina pěkně nahnuté kvůli Vrběticím a atomovce.
- Máte pravdu. Ještě, že Navalný nemá šanci přijet. Až ho pustí, to už Zeman prezidentem nebude.
- Ale taková Němcová, ta by Navalného jistě s gustem oslovila: Уважаемый господин Президент.
-Tak tu konečně máme prezidentku, pane docent.

dv/Pixabay.com
-Žádný vtip. Nemyslím naši prezidentku, ale běloruskou, co je teď u nás na návštěvě, tu Cichanouskou.
-Moment, ale Bělorusko má stále ještě prezidenta, Lukašenka, nikoli ji. Ona přece ve volbách pohořela, nebo ne?
-Protože ty volby byly zfalšované, jak tedy říká ona a s ní celá opozice. Jinak by určitě zvítězila. A proto ji teď jako prezidentku Běloruska u nás vlastně inaugurovali.
-Jak to myslíte?
-No přece pan Vystrčil, ten tchajwanec, a taky předseda Senátu, prohlásil, že pro něho a pro Senát je Cichsnouská prezidentka, a taky se k ní tak choval.
-To máte pravdu, to musel Lukašenko asi strašně zuřit, když se dozvěděl, co si to Vystrčil dovolil - přehlížet a urážet jeho, řádně zvoleného prezidenta, a provokovat s nějakou drzou ženskou, která se cpe na jeho místo.
-Kdyby jenom Senát provokoval! Ale Cichanouskou přece přijal i Babiš. Sice jí neříkal „paní prezidentko“, ale jako k takové se k ní choval. No, a nakonec se s ní setkal i její prezidentský protějšek, Zeman.
- To už Lukašenko jistě šílel, protože s ním, s jediným a skutečným běloruským prezidentem na věčné časy, by se v Evropě dneska nebavil ani starosta nějakého zapadákova, natož aby se s ním setkal prezident – tohle musel vzít vyloženě osobně.
A úplně bez sebe musel Lukašenko být, když Zeman popřál Cichanouské a opozici mnoho úspěchů v boji, jak vyloženě řekl: s posledním evropským diktátorem. Byla u Zemana jenom půlhodinku, ale stálo to zato.
-Víte, co mě při tom napadlo? Jestli Zeman – o Vystrčilovi, Fischerovi, Hřibovi a těch opozičních koalicích nepochybuju – by se podobně jako k Cichanouské choval také k Navalnému, kdyby ho pustili a přijel by k nám. Taky je to lídr opozice.
-Ale ruské opozice, a to je sakramentský rozdíl. Je to protivník Putina, se kterým si to Brusel nechce rozházet, ne oponent běloruského prezidenta, do něhož si Unie kopnout troufá, protože hospodářsky je nám k ničemu. Dovedete si představit, že Navalnému by právě Zeman popřál porážku Vladimira Vladimiroviče? Kdepak, hrál by v Lánech mrtvého brouka. Jakoby tu Navalný nebyl.
Po té provokaci s vyhoštěním ruských diplomatů by přece Moskvu nedráždil ještě bratříčkováním s kriminálníkem, na kterého má Kreml žízeň. Už teď to má Zeman u Putina pěkně nahnuté kvůli Vrběticím a atomovce.
- Máte pravdu. Ještě, že Navalný nemá šanci přijet. Až ho pustí, to už Zeman prezidentem nebude.
- Ale taková Němcová, ta by Navalného jistě s gustem oslovila: Уважаемый господин Президент.