Předvolební tanečky doznaly po jisté době změny. Ačkoli pirátský Primoballerino Bartoš se snažil už teď vžít se plnohodnotně do role premiéra a obrážel, zejména v Bruselu, kde koho, domácí publkum to patřičně neocenilo.


A to přesto, že jakoby byl už premiér, bruselským sliboval skoncovat u nás s dotačními aférami, nastolit zelenou politiku a spravedlivý sociální řád, který bohatým bere a chudým rozdává.

Rozhodně tím neoslnil onu tisícovku občanů tázaných důvěryhodnou agenturou, koho by volili do Sněmovny. Tady a teď. Podle sociologických standardů přísně vybraní reprezentanti (dělníci, rolníci, pracující inteligence, svazáci, skauti, vesničané, měšťáci atd. překvapivě nezařadili koalici Pirátů a STANu na první místo, jak tomu bylo doposud po řadu týdnů, a u všech agentur. Červnovou jedničkou se znovu stává ANO, dokonce s náskokem čtyř a půl procenta před Piráty!

Co to znamená? Mnoho.

Bartoš, který chce být premiérem stůj, co stůj, teď zřejmě opustí utajovanou myšlenku bleskového sloučení obou koaličních partají do jedné strany s názvem Piráti a starostové s nezávislými – PSN.

Při volebním vítězství sloučené partaje by to znamenalo, že prezident bude muset Bartoše jako předsedu nejsilnější strany premiérem jmenovat. Neboť o takovém „chytráckém“ klíči, jak obejít lídra vítězné koalice - ukovaném ovšem pro Babiše pro případ nižšího zisku, než by měla společná uskupení - mockrát veřejně mluvil.

Ale teď, kdy se ukázalo, že prvním může být zase ANO, bylo by slučování zbytečné. Anebo ne?

Co když to bude za měsíc v průzkumech, ale hlavně za tři měsíce v realitě, jinak?