Díky silnému odhodlání Cyrila a Metoděje upevnit víru ještě nedávno pohanských národů budoucí koruny české, máme dnes u nás státní svátek - nejenom Den slovanských věrozvěstů, ale i den pracovního klidu.

Slavíme někdejší příchod kněží, kteří k nám přinesli hned dvojí písmo, cyrilici a hlaholici, z nichž první se pak ujalo poněkud východněji, v Rusku a jeho okolí, kdežto druhé písmo nějaký čas vydrželo i u nás, až ho pak vytlačila latinka.

Tak je to – ovšem velmi zjednodušeně.

Ale co kdyby se nám bratři tehdy vyhnuli, anebo krátce po vstupu seznali, že o jejich historický přínos tady není zájem, a proto by se otočili a putovali zpět, nebo se vydali směrem ke Kyjevu, kde si budou cyrilice vážit?






Následky zrušení příchodu bratří by byly pro demokratickou budoucnost nedozírné. To bychom totiž museli každého 5. července normálně pracovat, což při obvyklém odpracování čtyřiceti let do penze znamená, že bychom chodili do práce (anebo dělali v home office) 40 dní navíc než dnes, a mít dovolenou, tak by nám započítali v tom týdnu pět dní místo čtyř.

A kdyby Jan Hus v Kostnici, nedej Bože, odvolal, přišli bychom o následný svátek jeho upálení a pracovali bychom o dalších čtyřicet dní navíc.

Mohlo by se však stát také to, - pokud by bývalý režim nepadnul - že by se státním svátkem stal vznik KSČ (1921) nebo - či k tomu ještě také navíc - 21. srpen jako Den bratrské pomoci obrany scialismu. Tím by se neexistence volna 5.a 6. července nahradila.

A kdyby se ani tohle nestalo, tak by současný režim, dosluhující sněmovna ve zrychleném schvalování, mohl už konečně vyhlásit Státním svátkem den založení Agrofertu, 25. leden (1993) jako rezervoáru budoucích politických činitelů.

Buďme však rádi, že všechno je tak, jak je. Být alternativní historie kdysi realitou - nepříchod Cyrila a Metoděje k nám, či návrat Husa po sebekritice z kostnického koncilu do Prahy - by nevinným potomkům, tedy nám, nic dobrého nepřinesla.

Naopak bychom o leccos, o dva volné dny, přišli. Bratři a Mistře, děkujeme!