Přes Rumburaka, Sůl na Zlato, Psí život, ale i Doktora z venkova a také Trolly nebo Prince, který měl o kolečko víc, se v televizích dostalo i na Jana Husa.

Dokonce už ve tři odpoledne, a to na dvou kanálech. Dohromady to dalo 160 minut, což na první pohled je docela slušná stopáž, ovšem na druhý pohled už vůbec ne.

Když uvážíme, že u nás se běžně sleduje asi třicet kanálů „mluvících“ česky, které vysílají nepřetržitě dohromady přes 720 hodin denně, tedy 43 000 minut, potom Jan Hus z toho „zabral“ pouhých 160 minut 0.4%. Což opravdu není důvod pro to, aby se říkalo, že v televizi bylo pře-Husováno, když už máme u příležitosti jeho smrti v roce 1415 svátek a kdy by se spíš slušelo pietně smutnit než si tradičně užívat pracovního volna a na Husa ani nevzdechnout, ostatně jako 1.máje na zastřelené dělníky v CHicagu v roce 1886.

Nebýt ČT, která jako každý rok přenáší na dvojce bohoslužbu a na ČT opakuje Hustorii cs., nebylo by po Husovi ani památky.

Komerční české televize totiž nemají co nabídnout a jediný film, který kdy česká kinematografie o Husovi natočila, onen rozporuplný Vávrův, už nikdo reprízovat nechce, v minulých letech se vysílal až až. Jeho doba ale jistě znovu přijde. Tak jako se po pauze opět na ČT objeví Svobodův seriál o Husovi, který letos rovněž odpočívá v archivu.

Ale je škoda, že nic novějšího nemáme. Filmy o první či druhé světové válce se točí dál. I proto, že přinesla největší masakry v dějinách. V novodobých jistě. Ale to, co následovalo po násilné Husově smrti, byla desetiletí srovnatelného utrpení a bratrovražedných bojů, jejichž následkem byla nakonec i ona doba temna a všechno, co přišlo po ní.

Hus - myslitel - ovšem nebyl akční hrdina Jan Žižka, aby se o něm natočil koprodukční velkofilm, jako o proslaveném hejtmanovi. Přitom bez Husových myšlenek jako jisker požáru reformace, by ke všem těm vítězným bitvám, o kterých se učí i ve škole, ani nedošlo.

Takže je dobré Jana Husa každoročně připomínat. Nejenom dnem volna, ale i jinak. Především tam, kde to lze institucionálně očekávat. Přitom na úrovni a s mírou. Korektně řečeno: obojího je zřetelný deficit.

Těžko lze však předpokládat, že za rok to bude jiné.

A že se dočkáme pohledu prizmatem podobným tomu, jakým se před čtyřiceti lety podívali „Pythoni“ v Životu Briana na církev a náboženství, to už vůbec dne. Přitom Hus by to, obrazně řečeno, jistě přežil. Líp, než staré zkameněliny.