V hlavních zprávách komerční televize ve čtvrtek večer Andrej Babiš na otázku, jak se cítí, když je v demisi, odpověděl, že normálně, protože vláda dál pracuje o sto šest.

Řekl to dokonce s lišáckým úsměvem. Co se za tím skrývalo?
Odpověď lze poskládat ze střípků událostí, k nimž během dne došlo v hlavním městě, a které kvůli záměrnému informačnímu bojkotu ze strany pro-Fialovských médií jakoby se snad nestaly.

Tak jak to bylo-teď bez cenzury. (Od zdrojů, které mají své zdroje, blízké ke zdrojům… )

Už krátce po deváté, co se díky médiím dobře informovaným od tajného zdroje z podatelny prezidentské kanceláře rozkřiklo. že v 8:30 si tam nechal orazítkovat premiér podání demise vlády, začal se na tradičním místě „ pod ocasem“ spontánně srocovat dav.

Navzdory tomu, že byl pracovní den, se stovky lidí brzy rozrostly na několik tisíc. Řečníci požadovali jediné, demisi prezidentem nepřijmout, ačkoli ústava přijetí vyžaduje. Lidé se vzájemně utvrzovali v názoru, že avizovaný Fialův kabinet je ožebračí, a že tedy: „Zlatý Bažant(co to ten automatický editor textu dělá? - oprava: „Zlatý Babiš“.

Kupodivu byli mezi nimi i někteří protagonisté Miliónu chvilek, kteří stačili už prozřít. Vidět byla známá filmová herečka, také v jedné osobě najednou tu byl dramatik, herec a popularizátor národního univerzála s počeštělým německým příjmením, pak také Slavice, majitel divadla a další tváře známé z protibabišovské fronty.

„Chybami se člověk učí,“ připustil někdejší příznivec demokratického bloku.

V půl druhé se už ulicemi valil dav, který nemířil zvykově na pražský hrad, pod okna prezidentovy pracovny, jestliže tam není, ale vydal se na dlouhou cestu k vojenské nemocnici.


Po téměř dvou hodinách veřejnost dorazila před brány nemocnice, kde stála dobrá dvacítka ozbrojenců VP. Vyžadovat se vstupu do areálu bylo nemožné, už proto, že lidé měli „holé ruce.“

A tak se masově začalo ozývat volání: DEMISI NEPŘIJMOUT, DEMISI NEPŘIJMOUT, a pak také: RADŠI BABIŠOVU DRAHOTU, NEŽ FIALOVU ŽEBROTU.

Samozvaní, avšak davem vytleskaní mluvčí, pak předali veliteli ostrahy dopis pro prezidenta s požadavkem, aby Babišovu demisi nepřijal.

Během předávání dopisu se ozvalo z davu vzrušené volání: “Rádio hlásí, že Zeman demisi přijal!“

Dav zašuměl, ozval se pískot a pak mohutné volání: DEMISI, DEMISI, ZEMAN DEMISI!

Když se lidé vykřičeli a vraceli se zpátky, už to nebyl ten odhodlaný dav, ale zlomené a zklamané skupinky, z nichž většina dorazila jenom k nebližší stanici tramvaje či autobusu.

Několik stovek, možná přes tisíc manifestantů, šlo zpátky však organizovaně a provolávali: BABIŠ NA HRAD.

V jednu chvíli jim v ústrety jel automobil. Zastavil, a žena, která ho opustila - mediálně známá psychiatrička - si vzala od organizátora megafon a ujistila přítomné, že s přijetím demise je to podvod, protože jak dobře zná prezidentovu trvale jasnozřivou mysl i momentákní kondici, tak by nic takového vlastnoručně nikdy nepodepsal.

"Je to podvrh a špinavý trik Zemanových nepřátel!“ zakončila svou krátkou řeč. Odpovědí bylo volání: AŤ ŽIJE ZEMAN, AŤ ŽIJE BABIŠ..

Bylo to korektní, demokratické, ale i etické, neboť nikdo se nesnížil k lacinému kontrování AŤ NEŽIJE FIALA, AŤ NEŽIJE..

K večeru Andrej Babiš, tajně a v přestrojení za poslíčka donáškové služby jednoho řeznictví, který přináší objednané teplé klobásy, navštívil prezidenta u lůžka.


Premiér se dozvěděl, že prezident demisi samozřejmě přijal, avšak budoucí ministry Fialovy vlády bude kádrovat tak dlouho, dokud bude prezidentem, a do té doby on zůstane předsedou v demisi a zároveň čekatelem na funkci prezidenta.

Proto se premiér v demisi tvářil ve zprávách lišácky a sebevědomě tvrdil, že všechno je při starém.

Respektive při starých – Zemanovi s Babišem.