Okřídlená věta Františka Palackého, která ve své době dávala v mezích zákona a mírného pokroku najevo prakticky totéž, co Libuše ve Smetanově opeře, že český národ neskoná, dostává dnes - v prostředí očkovací hojnosti dostupné
(komunisticky) každému - aktualizovaný význam.

S coronavirem na tom nejsme dobře, to ví, jak současná vláda, tak zamýšlený kabinet.

V posledních hodinách šlo prakticky o to, kdo z nich se pochlapí dřív, a sdělí lidem, že se vydáme rakouskou cestou, tedy pod heslem: všechny radosti jen očkovaným. Což je totéž, jakoby si vláda řekla, že v takové situaci ti ostatní jistě „přilezou ke křížku“ a nechají se píchnout také.

Mohlo by to zafungovat. Nebo u nás nikoli?

Ministr Vojtěch byl užuž pro, ale přece jenom, bude tu nová vláda, uvažoval opatrnicky..Měli by se k tomu vyjádřit už i její odborníci, protože o následování Rakouska mezi sebou řeč vedli.

Jenomže, když je Vojtěch přitlačil ke zdi, aby kápli božskou a přestali s lavírováním, tak "válkovci|" ze všeho v podstatě cukli, z „Rakouska“ určitě, to jako příliš radikální odmítli. Fiala by je hnal, dostat takový vytřiďovací prezent hned k začátku vládnutí.

Bude zajímavé sledovat, jestli dosluhující premiér řekne již teď, že další zhoršení půjde už na vrub Válkovi a jeho lidem, anebo, zda zaútočí až ve chvíli, kdy dojde k dramatickému růstu nakažených a k zásadním problémům v nemocnicích.

Největší frajeřinou by však bylo, kdyby se Babiš na nějakého Válka vykašlal, a přidal se k Rakousku během pár hodin.

Nic hrozného se přece stát nemůže. Naopak by se možná zachránili nějaké tisícovky životů. To by zas tak málo nebylo.