"Poslyšte, pane Palivec, nevisíval tady obraz císaře pána?“ zeptal se tajný policista Bretschneider hostinského poté, co spatřil na zdi strašidelný obrázek. Zřejmě nějakou mrtvolu v nemocnici.

Hned mu blesklo hlavou, jestli to není drzá provokace extrémistů z Republikánského sdružení, kteří chtějí zrušit monarchii, a tady už nahradili panovníka nebožtíkem.

„Jo, visel tady císař pán, ale když se teď rozjela ta odstrašující kampaň kvůli očkování, tak jsem jeden obrázek na stěnu taky dal..“

„A to jste tam císaře pána nemohl nechat, místa tu máte přece dost?“ pokračoval detektiv v neformálním výslechu, a tušil, že se blíží k odhalení Palivce jako aktivního pomahače antimonarchistických extrémistů.

Když Palivec mlčel déle, než by bylo záhodno, vmísil se do debaty Švejk.

„Palivec se bál, že kdyby vedle císaře pána pověsil ty covidové nebožtíky, podezříval byste ho z toho, že tím dává najevo, že panovník je vlastně jedním z nich, i když je to živá mrtvola.“

„Jo, je to tak, bál jsem se,“ přiznával Palivec.

„No, no dobře,“ připustil protektorsky detektiv, „je správné, že máte před úřady respekt, ale císaře pána tam vraťte.“ A pak dobrosrdečně hostinského ujistil, aby neměl strach, protože on už teď ví, že žádnou poťouchlost neprovedl.

„Tak já už pro něj letím na půdu,“ oznámil Palivec a detektiv ještě dodal: „A pro jistotu, že by sem přišel nějaký kolega, který nezná váš kladný poměr k monarchii, a z toho, co by uviděl, by si vytvořil špatný závěr, dejte na zeď vysvětlovací nápis. Rozumíte?“

Palivec nejistě přikývl, ale Švejk detektiva ujistil, že hostinskému s tabulkou pomůže.

Pak už si s Bretschneiderem přiťukli na zdraví panovníka, přičemž detektiv se Švejka zeptal, co říká tomu, že pan zemský hejtman Babisch souhlasil s tím, aby od půlnoci byl pro neočkované lockdown i tady v kotlině, jak si přejí ve Vídni pro celou monarchii.

„Co bych říkal? Já to beru stejně, že jako každý uherský spoluobčan může za to, že je Maďar, tak každý neočkovaný Čech může za to, že je Neočkovanec. Ale když si dá tři dávky, bude mít od lockdownu pokoj. Na rozdíl od Uhra, který s národností nehne ani po litru čereš pálenky .“

Po poměrně složité odpovědi, z níž nebyl znát Švejkův postoj k očkování, detektiv nechtěl vypadat jako hlupák, a tak usoudil, že Švejk zřejmě očkovaný je, když ho Palivec do lokálu pustil. Pokud se mu ovšem jako štamgast vůbec prokazoval. Proto se rozhodl, že Švejka zkontroluje osobně. Ve vhodném okamžiku

A tak stočil řeč se Švejkem na pejsky, na dámy, na fotbal, a dokonce – to po pěti pivech a dvou zelených, kdy se detektiv „uvolnil“, byl už stejně mimo službu – došlo i na císařskou drahotu.

Když po půlnoci dozpívali na ulici milostnou píseň „Má roztomilá Báááruško..“, probudila se v policistovi profesionální obezřetnost.

Jestliže Švejk očkovaný není - uvažoval v rámci možností daných předešlou konzumací - a od půlnoci pro takové lidi platí v celé monarchii uzávěra, musel by ho sebrat a dovléct na nejbližší policejní stanici. Což by ovšem při stavu upravenosti obou mohl být problém. Proto se radši přesvědčí, jak na tom Švejk je.

„Poslyš Josefe, nevykládej si to, škyt, špat-ně, ale buď od tý, škyt, dobro, dobroty a ukaž mi tele-telefon..“

„Telefon? No, jestli si chceš brnknout a nemáš mobil, tak to bude těžký, když budky už dávno zrušili. Ale támhle naproti je borde.. noční klub, tam by tě v recepci mohli nechat zavolat.“

Dál už se detektiv raději neptal, s Tečkou u Švejka pohořel.

Druhý den na zdi lokálu visela tabulka. Obrázky nebožtíků nemají s císařem nic společného.

„Tak, co tomu říkáš, pardon, říkáte?“ ptal se Švejk detektiva. “Poradil jsem mu dobře?“



„No, já bych tam ještě připsal:ZÁKAZ SROVNÁVÁNÍ! . Pane hostinský, podejte mi fixku.“