Premiérova rotopedická jízda
Premiér vešel do pracovny. Nesl ramínko s oblekem, které pověsil do skříně a pak si sundal tmavý kabát. Pod ním byl v bundě a teplácích. Jakoby se zapomněl po ranním běhání převléct.
Jenomže premiér neběhá, ani se soustavně žádnému sportu nevěnuje, ačkoli jako opoziční poslanec, jímž ještě nedávno byl, by si to tehdy časově dopřát mohl. Ovšem teď, jako předseda vlády, bude v jednom kole – oproti Babišovi musí ohlídat tři další ministry - takže se uvidí. Ale outfit, ve kterém přišel, něco naznačoval.
Premiér se dal po schodišti dolů, pak zahnul doprava, doleva, a když potkal překvapeného úředníka, tak se raději zeptal, kde je tady posilovna.
„Posilovna, posilovna,“ lovil v paměti. „A ták, tu jak nechal pan Nečas zřídit za bruselské peníze, aby nepropadly,“ rozvzpomínal se úředník, „ tak ta je úplně dole, ve sklepě. Hned vedle krytu.“
Než premiér vešel dovnitř, uvědomil si, že si měl na recepci vyzvednout klíče. Zamčeno však nebylo.
Vzadu rozlehlé místnosti, kde na posilovnu bylo poměrně málo „mučících“ strojů, uklízečka, respektive výkonná referentka hygienické sekce Úřadu vlády, mokrým hadrem "stahovala“ podlahu. Když uviděla premiéra, málem jí vypadlo koště z ruky.
„Dobrý den, já si sem jdu trochu před prací protáhnout tělo. Je tu nějaký trenér?“
„To, to né,“ vyhrklo z uklízečky.
„Nevíte, jak se tohle pouští?“
„Myslíte rotoped? Ale to vím,“ ujistila uklízečka. „Občas to na něm taky zkusím.“
Premiér se dal do jízdy, a nešetřil se. Uklízečka, když se s kýblem dostala do jeho blízkosti, tak obdivně prohodila: „Víte, koho mi připomínáte?“
Premiér přestal šlapat a zadýchaně špitl: "Ne..nevím.“
„A nebudete se zlobit, když vám to řeknu?“
„Proč bych měl?“
„Připomínáte mi…ale já se to bojím říct..“
„Nebojte se, za názor já, tedy naše koalice nikoho postihovat nebude, ty doby jsou už pryč.
Tak se neostýchejte s tím, říct mi, že vám připadám jako, ehm, Alan Delon v těch nejlepších letech.“
Premiérův žert vzala uklízečka vážně.
„Ne, jako Delon nevypadáte, ale zato jste celý pan…pan „Božský. Ze sexu. “
Teď zase premiér nechápal a jen se nejistě usmál.
Chvíli ještě šlapal, ale pak vešli do místnosti dva svalovci v montérkách.
„Šéfe, tak končit. Sme ze správy budov. Deme si pro tyhle srandičky. Dopoledne musí být vyklizíno, a po obědě sem šoupneme desítku kancelářských stolů.“
Když premiér slezl z rotopedu, tak se jen zeptal, proč to tady ruší.
“Proč, proč? Zaprvý sem skoro nikdo nechodil, a zadruhý, těch sedmdesát lidí, co sem do baráku ten Fiala natáhne navíc, přece musí někde dřepět. Chtěli je šoupnout vedle do krytu, do protiatomáku, ale to ten novej ..Něme..to né..Maďar taky ne, jak se ten vnitrák..“
„Rakušana, myslíte?“ pomohl premiér.
“Jo, jeho myslím, tak právě on ten „kryt ofis“ zatrhnul. Ale to byla, pane, kravina, klidně tam ti noví mohli úřadovat, protože kryty přece zapotřebí nebudou, když nás rusáci napadnou počítatečma a zblbnou internetem.“
Jenomže premiér neběhá, ani se soustavně žádnému sportu nevěnuje, ačkoli jako opoziční poslanec, jímž ještě nedávno byl, by si to tehdy časově dopřát mohl. Ovšem teď, jako předseda vlády, bude v jednom kole – oproti Babišovi musí ohlídat tři další ministry - takže se uvidí. Ale outfit, ve kterém přišel, něco naznačoval.
Premiér se dal po schodišti dolů, pak zahnul doprava, doleva, a když potkal překvapeného úředníka, tak se raději zeptal, kde je tady posilovna.
„Posilovna, posilovna,“ lovil v paměti. „A ták, tu jak nechal pan Nečas zřídit za bruselské peníze, aby nepropadly,“ rozvzpomínal se úředník, „ tak ta je úplně dole, ve sklepě. Hned vedle krytu.“
Než premiér vešel dovnitř, uvědomil si, že si měl na recepci vyzvednout klíče. Zamčeno však nebylo.
Vzadu rozlehlé místnosti, kde na posilovnu bylo poměrně málo „mučících“ strojů, uklízečka, respektive výkonná referentka hygienické sekce Úřadu vlády, mokrým hadrem "stahovala“ podlahu. Když uviděla premiéra, málem jí vypadlo koště z ruky.
„Dobrý den, já si sem jdu trochu před prací protáhnout tělo. Je tu nějaký trenér?“
„To, to né,“ vyhrklo z uklízečky.
„Nevíte, jak se tohle pouští?“
„Myslíte rotoped? Ale to vím,“ ujistila uklízečka. „Občas to na něm taky zkusím.“
Premiér se dal do jízdy, a nešetřil se. Uklízečka, když se s kýblem dostala do jeho blízkosti, tak obdivně prohodila: „Víte, koho mi připomínáte?“
Premiér přestal šlapat a zadýchaně špitl: "Ne..nevím.“
„A nebudete se zlobit, když vám to řeknu?“
„Proč bych měl?“
„Připomínáte mi…ale já se to bojím říct..“
„Nebojte se, za názor já, tedy naše koalice nikoho postihovat nebude, ty doby jsou už pryč.
Tak se neostýchejte s tím, říct mi, že vám připadám jako, ehm, Alan Delon v těch nejlepších letech.“
Premiérův žert vzala uklízečka vážně.
„Ne, jako Delon nevypadáte, ale zato jste celý pan…pan „Božský. Ze sexu. “
Teď zase premiér nechápal a jen se nejistě usmál.
Chvíli ještě šlapal, ale pak vešli do místnosti dva svalovci v montérkách.
„Šéfe, tak končit. Sme ze správy budov. Deme si pro tyhle srandičky. Dopoledne musí být vyklizíno, a po obědě sem šoupneme desítku kancelářských stolů.“
Když premiér slezl z rotopedu, tak se jen zeptal, proč to tady ruší.
“Proč, proč? Zaprvý sem skoro nikdo nechodil, a zadruhý, těch sedmdesát lidí, co sem do baráku ten Fiala natáhne navíc, přece musí někde dřepět. Chtěli je šoupnout vedle do krytu, do protiatomáku, ale to ten novej ..Něme..to né..Maďar taky ne, jak se ten vnitrák..“
„Rakušana, myslíte?“ pomohl premiér.
“Jo, jeho myslím, tak právě on ten „kryt ofis“ zatrhnul. Ale to byla, pane, kravina, klidně tam ti noví mohli úřadovat, protože kryty přece zapotřebí nebudou, když nás rusáci napadnou počítatečma a zblbnou internetem.“
dv/ Piabay.com