Jak snadné, milý Watsone, respektive ČT, dát najevo, že on není on
Málokteré televizní sérii už týdny před uvedením prvního dílu předcházela tak masivní pozornost, jako Devadesátkám, a během vysílání dalších částí pokračovala. A vyplatila se.
Mezi diváky, kteří jsou zhýčkaní možností vybrat si každý den z desítek kriminálních příběhů uváděných česky na vějíři dostupných kanálů, došlo k podivuhodnému souznění vkusu, a dalo by se říct, že i k jakési „Devadesátkománii.“
Pro mladší publikum to bylo retro do nepoznané doby, pro starší a pokročilé oživení vzpomínek na léta Havlovy a Klausovy éry, kdy se policie s menšími či většími úspěchy snažila odhalovat a usvědčit pachatele nevídaně rozbujelé zločinnosti, dosud známé jen ze zahraničních kriminálních filmů - počínaje megapodvody tzv. bílých límečků až po drastické likvidace osob na zakázku.
Televize sérii koncipovala tak přesvědčivě, že vytváří dojem dramatické rekonstrukce postupu vyšetřování, divák jakoby sledoval jakési „doku-drama“. Navozuje jej v každém dílu i úvodní krátký sestřih, mžikové citace z televizních zpráv té doby o zločinech.
Rovněž užití autentických příjmení skutečných zločinců u herecky vykreslovaných postav podporuje pocit dokumentárnosti.
Jenomže nic takového neplatí pro kriminalisty. Už proto, že „ v reálu“ by je na prstech jedné ruky, jako v televizi, spočítat možné nebylo. Na vyšetřování se jich podílelo víc.
A přestože to v mediální kampani zaznělo, hned po uvedení první dílu, nebo snad souběžně s ním, se začalo spekulovat, který herec, jakého reálného kriminalistu představuje. A padala konkrétní jména policistů, kteří se orlickými vrahy tehdy zabývali.

Pravdou je, že herecký představitel policisty, který si v seriálu zadal s ruskou mafií, několikrát upozornil, že nehraje konkrétního kriminalistu, o kterém se teď spekulovalo, že by jim mohl být.

Už ale bylo pozdě. Jméno se objevilo a jeho nositel se začal propírat. A přitom na počátku bylo „jen“ to, že v bulváru se prezentovaly dohady, kdo asi koho z dřívějších, pojmenovaných kriminalistů, hraje.
Bývalý policista s čistým štítem tak dostal nálepku „zrádce.“ V novinách se ohradil a vysvětloval, že ON nejsem JÁ, ale znáte, jak to chodí, když se věci "rozmazávají."
Někdo může namítnout, jestlipak dotyčný není nezdravě vztahovačný. Nehledě na to, že kontroverzní televizní postava se v sérii jmenuje úplně jinak než bývalý policista, který se na vyšetřování podílel.
Co s tím?
Jak snadné, milá Česká televize, nemusí říct ani Sch. Holmes, ale třeba Jára Cimrman.
Což tahle při reprízách vložit do úvodu, a místa je tam dost, textové upozornění. Ne sice klasické o čistě náhodné podobnosti, ale třeba takovéto:
POSTAVY KRIMINALISTŮ A JEJICH CHOVÁNÍ JSOU VÝSLEDKEM DRAMATICKÉ STYLIZACE A NELZE JE ZTOTOŽŇOVAT S KONKRÉTNÍMI JMÉNY SKUTEČNÝCH POLICISTŮ.
(Lepší něco než nic. Anebo také: Lepší pozdě nežli později)
Mezi diváky, kteří jsou zhýčkaní možností vybrat si každý den z desítek kriminálních příběhů uváděných česky na vějíři dostupných kanálů, došlo k podivuhodnému souznění vkusu, a dalo by se říct, že i k jakési „Devadesátkománii.“
Pro mladší publikum to bylo retro do nepoznané doby, pro starší a pokročilé oživení vzpomínek na léta Havlovy a Klausovy éry, kdy se policie s menšími či většími úspěchy snažila odhalovat a usvědčit pachatele nevídaně rozbujelé zločinnosti, dosud známé jen ze zahraničních kriminálních filmů - počínaje megapodvody tzv. bílých límečků až po drastické likvidace osob na zakázku.
Televize sérii koncipovala tak přesvědčivě, že vytváří dojem dramatické rekonstrukce postupu vyšetřování, divák jakoby sledoval jakési „doku-drama“. Navozuje jej v každém dílu i úvodní krátký sestřih, mžikové citace z televizních zpráv té doby o zločinech.
Rovněž užití autentických příjmení skutečných zločinců u herecky vykreslovaných postav podporuje pocit dokumentárnosti.
Jenomže nic takového neplatí pro kriminalisty. Už proto, že „ v reálu“ by je na prstech jedné ruky, jako v televizi, spočítat možné nebylo. Na vyšetřování se jich podílelo víc.
A přestože to v mediální kampani zaznělo, hned po uvedení první dílu, nebo snad souběžně s ním, se začalo spekulovat, který herec, jakého reálného kriminalistu představuje. A padala konkrétní jména policistů, kteří se orlickými vrahy tehdy zabývali.

zdroj: Besk.cz
Pravdou je, že herecký představitel policisty, který si v seriálu zadal s ruskou mafií, několikrát upozornil, že nehraje konkrétního kriminalistu, o kterém se teď spekulovalo, že by jim mohl být.

zdroj: Blesk.cz
Už ale bylo pozdě. Jméno se objevilo a jeho nositel se začal propírat. A přitom na počátku bylo „jen“ to, že v bulváru se prezentovaly dohady, kdo asi koho z dřívějších, pojmenovaných kriminalistů, hraje.
Bývalý policista s čistým štítem tak dostal nálepku „zrádce.“ V novinách se ohradil a vysvětloval, že ON nejsem JÁ, ale znáte, jak to chodí, když se věci "rozmazávají."
Někdo může namítnout, jestlipak dotyčný není nezdravě vztahovačný. Nehledě na to, že kontroverzní televizní postava se v sérii jmenuje úplně jinak než bývalý policista, který se na vyšetřování podílel.
Co s tím?
Jak snadné, milá Česká televize, nemusí říct ani Sch. Holmes, ale třeba Jára Cimrman.
Což tahle při reprízách vložit do úvodu, a místa je tam dost, textové upozornění. Ne sice klasické o čistě náhodné podobnosti, ale třeba takovéto:
POSTAVY KRIMINALISTŮ A JEJICH CHOVÁNÍ JSOU VÝSLEDKEM DRAMATICKÉ STYLIZACE A NELZE JE ZTOTOŽŇOVAT S KONKRÉTNÍMI JMÉNY SKUTEČNÝCH POLICISTŮ.
(Lepší něco než nic. Anebo také: Lepší pozdě nežli později)