„Poslyšte, Švejku, víte, co řekla tenhle týden ministryně Langšádlová..,“ spustil Bretschneider vemlouvavě, ale oslovený jej s nechápavým výrazem ve tváři přerušil: “Kdo že?“

„No paní Lanšádlová, ta, co je ve vládě za TOPku do počtu, ehm, co je tam přes vědu?“

„Ona snad něco vynalezla, nebo objevila?“ divil se Švejk, protože je to jinak náramně mlčenlivá dáma. Co pan Babiš není premiér, nemá se do koho strefovat. „A co tedy řekla?“

„Pozastavila se nad tím, že děkanem na VŠE má být pan Ševčík.“

„Ten vlasatej, ten pro..pro..“

„No jen to dopovězte, pane Švejk. Ano, ten proruský Putinovec docent Ševčík! Paní ministryně před ním varovala, a já vám to přečtu, jak, napsal jsem si to.“

„Napsal, a proč?“ divil se Švejk. „Abyste to dal kolovat a hostům podepsat, jako, že s ministryní souhlasí?“ pošťuchoval tajného.

„ Kdepak, jako Chartu nebo Antichartu k podepisování jsem to nemyslel, ale kdo si má ta zlatá slova přesně pamatovat. Heleďte:

„Vnímám jako alarmující nejen extrémní výroky pana Ševčíka, ale i samotný fakt, že osoba s takovými postoji je jediným kandidátem na děkana Národohospodářské fakulty VŠE. Návrh je o to více znepokojivý, že pan docent Ševčík dlouhodobě hájí Putinův režim, který dnes páchá brutální zločiny proti ukrajinskému obyvatelstvu.“

Potom se na Švejka dlouze podíval. A poněkud připitoměle se dotázal.

„A teď mi vysvětlete, jak je možné, že přesto ho děkanem ve škole zvolili. A ještě k tomu, všemi hlasy!“

Po pauze „vystřelil“: „Vy byste mu snad dal hlas taky?“

To je určitě chyták, blesklo Švejkovi hlavou. Na odpověď musí jít od lesa.

„Pane Bretschneider, na mě přece nezáleží, a jinak – holt – taková je demokracie. Neříkejte, že tenkrát v Listopadu jste právě kvůli ní nezvonil klíči?“

„Já? Já? To ne, ehm, to jsem tedy, ehm, zvonil, já cinkal, samozřejmě.“

„Víte, co ale zase já nepochopím? Ptal se teď Švejk.

“Že na hodinu vyrazili ze základky učitelku, která dětem poutavě vykládala svůj originální názor na ukrajinskou čistící operaci, která podle ní byla prý zapotřebí proto, že Ukrajina začala jaderně zbrojit.

A také žákům jako pobouřená televizní divačka říkala, že „ČT 1 patří do skupiny médií, které jsou vázány na miliardáře Sorose, o němž se ví přesně, komu je poplatný.“

Tedy, tohle učila děti ona, prostě jim na konkrétním příkladu ukazovala, že existuje plu..ro..prura..pluralit..“

„Myslíte, jako jiný, jiný názor?“

„Přesně tak. Vždyť kvůli tomu jsem přece cinkal.. No prostě, podle mě, ji měli ve škole nechat dál.“

„Jako toho Ševčíka, a ještě ji snad udělat ředitelkou?!“ Rozčílil se Bretschneider, ale vzápětí uznal, že možné by to, konec konců, bylo.

„No, a proč ne, ředitelkou by se stát mohla, když máme tu demokracii, jak, Švejku, říkáte.
Ale na druhé straně, proč by jí vyrazit neměli, když žijeme v demokracii?“

Švejk se nadechl, ale spolustolovník pokračoval.

„Sám jste mi předtím říkal, že Ševčík je vlastně takovým výdobytkem demokratických poměrů. Nebo snad ne?

No, a ta učitelka tím pádem taky k výdobytkům patří.“