(TEN DAYS BEFORE) Po prolouskání novinami se prezident otráveně obrátil na kancléře Mynáře, který se probíral obálkami s poštou přivezenou kurýrem z hradní podatelny.

„Vráťo, tady novináři pořád otravují, že je prý míč na mé straně, abych si já pozval na pokec toho přidrzlého generálka.

Co myslíš, neměl bych to přece jenom udělat, a mít už od něj konečně pokoj?“

„Jako, pozvat ho na Hrad, šéfe?“ zeptal se Mynář zaskočeně, a hned namítal:

“Ale tam přece teď to…tam, ehm, redukujeme nadbytečné zařízení, židle jsou pryč, knihovnu si vzal Jirka, hodiny já, všechno musíme stihnout ještě předtím, než dám generálově kancléřce inventární soupis nábytku, aby to štymovalo.

A kdyby se divila, že je tam toho nějak málo, tak jí povím, že nám šlo o to, aby se opticky zvětšil prostor. Že jsme Hrad provzdušňovali, jak říkají architekti.“

„Takže na Hrad, ne?“ ujišťoval se prezident.

„Vyloučeno, vymluvíme se, že se tam před předávkou gruntuje. Ať přijede sem.“

„To máš pravdu, za mnou do Lán jezdili jinačí páni, než je on. Dohodni s nim nějaký slušný termín a hodinu. Ale ne hned po ránu, jak má určitě ve zvyku jako kdysi císař pán, dřív než na jedenáctou ho rozhodně nezvi.“

„Á, už starosti mít nemusíme,“ radoval se kancléř, když vyndal z jedné obálky dopis. “Mičudu vykopl první on - jak se říká prd.. mu nervy. Píše Ti sám, že se s tebou chce sejít.„

„Fajn, tak domluv termín.“

„Ale on už ho tady oznámil. Pozítří v půl třetí.“

„Cože? Vyloučeno! V tu dobu si přece dávám poobědového šlofíka,“ reagoval Zeman rozladěně.

„No, pozdějc to asi nepůjde,“ uvažoval kancléř, „protože, co tady vidím na jeho denním harmonogramu, tak už ve tři má setkání s prezidentem motoklubu, pak s prezidentem Slavie, hned potom s prezidentem Sparty a navečer s prezidentem zubařů.

Má prostě komplet nabitý prezidentský den, a ty bys mu do něj ideálně zapadl právě v půl třetí, hned po prezidentovi Asociace ústavů posledního rozloučení.“

Prezident zalapal po dechu. „A tohle všechno ten workoholik stíhá? To snad se přesunuje tryskáčem mezi Spartou, Slavií atd?“

„Ale ne, On se nepřesunuje, to ty máš přijet za ním, do Hrzánu, jako ti ostatní prézové.“

To ovšem slyšel už jakoby vzdáleně, a pak se probral. Trochu si schrupnul nad novinami s titulkem:

PAVEL: VYKOPNOUT BY MĚL ZEMAN