Prezident Putin se může jevit jako odvážný chlapík, protože jen chvilku poté, co Mezinárodní soud vydal na něho zatykač, aby se zodpovídal za válečné zločiny, vyrazil za hranice.

Tedy, za hranice viděno z ukrajinského pohledu, neboť Krym považují Ukrajinci stále za svůj – stejně jako jej za svůj, „navrácený“ matičce Rusi, považují okupanti.
K „normálnímu“ zatčení prezidenta ukrajinskou policií na základě mezinárodního zatykače v tak komplikované situaci tudíž dojít nemohlo.

Leda tak k únosu tajnou službou (jako kdysi Izraelci unesli Eichmanna) nebo k likvidaci (jako Haydricha) tamějšími hochy stejně odvážnými jako byli Gabčík s Kubišem. Ale to spíš jen v bujné fantazii.

Putin se v klidu, aniž by mu „v patách“ byly ukrajinské střely, vrátil zpátky z Ruska (Ukrajiny) do Ruska.

V Kremlu mu pak na rameno poklepal host ze země s desetinásobkem obyvatelstva než má Rusko a s nesrovnatelně výkonnější ekonomikou, čínský prezident. To muselo Putina hnaného Západem před soud potěšit, a zároveň utvrdit v názoru, že pro valnou - geograficky i množstvím populace - část světa není opovržení hodnou figurou.

Teď si dá jistě pozor, aby vyrazil někam, kde zatykač uznávají – ale to se ani stát nemůže, protože do takových zemí ho nikdo stejně nepozve. Ty má, pravděpodobně až do smrti, zakázané.

Před soud by se Putin mohl dostat snad jedině při opravdu radikální, avšak málo pravděpodobné změně poměrů v Rusku, kdy by ho sundali z funkce, nechali při životě a vydali do zahraničí.

Souběh těchto tři předpokladů je však hodně iluzorní. Putina by nevydali, a kdo ví, zda by nový prezident nepodepsal jeho beztrestnost, jako kdysi Putin pardonoval svého předchůdce Jelcina.

Záležitost s mezinárodním stíháním Vladimira Putina, respektive s přáním, aby se tak někdy v budoucnu reálně stalo, může vzdáleně připomínat jinou causu.

V ní nešlo o brutální válečné zločiny, ale o drzé finanční podvody velkého formátu. Kdo viděl film „Chyť mě, jestli to dokážeš,“ ten ví, že otrlost nemá mezí.

V realitě pak skutečný podvodník, který byl pro film inspirací, se po návratu z vězení stal renomovaným a velmi dobře placeným poradcem pro bankovní bezpečnost.

Inu, bývalý kozel shodil rohy a zabezpečoval zahrádky. Tomu se říká ironie osudu. Ale on i tvůrce raket bořících za války Londýn měl v době míru zásadní podíl na americké cestě na Měsíc, stejně jako nacističtí i jiní zpravodajští generálové byli oporou NATO.

V případě hypotetického odsouzení by však Vladimir Putin s velkou pravděpodobností nedostal šanci k nápravě, aby se z něj mohl vyklubat například předseda Světové rady míru. Takovou funkci by z doživotního kriminálu vykonávat nemohl.

Kdyby se natočil za vlasy hodně přitažený film o tom, jak spravedlnost zvítězí, kde umanutý polda, třeba americký (kde mezinárodní soud neuznávají), jde jako kocour po kremelské kryse (přičemž ani Rusko soud neznává), mohl by i plakát k onomu filmu být hodně inspirovaný filmem, kde zářili Leonardo DiCaprio a Tom Hanks.