Na pražské radnici to možná vypadalo následovně: „Tu Nětrerbkovou nám byl čert dlužen!“ pronesl otráveně náměstek pražského primátora Pospíšil na zasedání Rady. „Jak z toho ven?“

„ Proč ses do toho hrnul?“ opáčil otázkou exprimátor Hřib.

„Vůbec jsme se do věci neměli montovat. A ty hned, že chceš zákaz. Víš, kolik bude dělat odstupné za ten zrušený koncert?“

„Nechte toho,“ utíral si pot primátor,“ když už jsme se zákazem vylezli, tak holt ho udělat musíme. Ten milión nebo dva někde v rozpočtu vyškrábeme. Třeba, třeba nepořídíme nové záchodky v parcích.“

„Ale ty máme ve volebním programu,“ ozvala se kolegyně radní přes životní prostředí.

„Hajzlí.., ehm, záchodky budou muset počkat, souhlas?“ nedal se primátor.

„Moment, proč zrovna WC?“ připojil se ke kolegyni Pospíšil. „Vždyť to byl předvolební hit naší koalice SPOLU, a s ním jsme vyhráli.

Měl bych jiné řešení. Co kdybychom se na odstupné složili?“

Kolegové nechápali.

„Jako, jako my, osobně?“ tázal se nevěřícně Hřib.

„Dám celý jeden plat,“ oznámil triumfálně Pospíšil.

„A který, ten náměstskovský, anebo ten, co ti dávají v Bruselu?“ ironicky prohlásil další radní, načež Pospíšil upřesnil:

“No, no tenhle, ten co beru tady radnici. Vy byste ale nemuseli dávat plat, stačily by odměny, které berete za to, že sedíte ve správních radách.
Ale dva platy bere taky Doktor, za primátorování a za to, že je poslanec, takže by taky mohl..“

Pospíšilova iniciativa se jaksi „nechytla“, ale zato se urodil nápad, vyhlásit celoměstskou sbírku na vyplacení odstupného.

„Bude to, jako když se předci skládali na Národní divadlo“, zasnil se primátor.

„Navrhuju, aby sbírka nesla heslo, podobné jako v Nároďasu nad jevištěm, tedy PRAŽANÉ NĚTREBKOVÉ,“ navrhla radní.

„Spočítal jsem, že bude stačit, když každý třetí Pražák dá tři kačky. Milión bude na světě, a ani o hajz, ehm, o WC nepřijdeme,“ spokojeně řekl Pospíšil.

Povídá se, že zásadním podnětem pro Pospíšilův nekompromisní postoj měly být fotografie Nětrebkové, které mu poslal důvěryhodný přítel e-mailem.
Na prvním snímku je prý umělkyně při koncertě v jedné nejmenované metropoli, kdy jako outfit zvolila provokativní kombinaci velké večerní róby s důstojnickými kalhotami a koženými holínkami.



Jestli bylo možné připustit, že jde jen o národní svéráz, o odkaz třeba na carskou armádu nebo na uniformu samotného báťušky - nikoli na agresivní Putinova vojska, pak druhá fotografie takový výklad jednoznačně vyvrací.



Fotografie přináší blízký záběr amuletu, jež má umělkyně na krku. Není na něm ani R. Wagner, ani G. Puccini ani B. Smetana či jiný autor slavných árií, jak by se dalo čekat, ale někdo úplně jiný.

A v jedné řadě, míněno samozřejmě jen obrazně, s takovým posluchačem by se měli ocitnout i Pražané? Nikdy. Když je válka, musí múzy mlčet. Tedy ty se špatnými kořeny.
- - - -
„Liduš,“ zavolal na manželku doma muž u počítače.
„Vyhlásili sbírku na Nětrebkovou. Prý stačí, když přispěje každý třetí. Dáme taky?“

"A proč? Když se budeme rozpočítávat, tak první jsem jako já, druhý ty, no a třetí je soused, tak až platí on, jestli nechce, aby v Praze zpívala.“

Už víme, že umělkyně kompenzaci hrdě odmítla, čímž radnici odpadly starosti s pořádáním sbírky a není ani ohrožen stěžejní pilíř volebního programu, inovace městských záchodků bez potupné genderové segregace.